„Vatovitost tam moc není,“ říká o seriálu Hraběnky režisér Jaroslav Brabec

Na obrazovkách prvního programu České televize se začaly 3. září odvíjet osudy hrdinů nového původního českého seriálu Hraběnky. Scénář k němu vytvořili Ivo a Eva Pelantovi, režie se ujal Jaroslav Brabec. Jde o příběh obyčejných lidí z vesnice, kteří se dostávají do neobyčejných situací. Bez zajímavosti není ani herecké obsazení, v seriálu se totiž objeví například Josef Abrhám, Jana Hlaváčová, Richard Krajčo, ale také Zuzana Bydžovská a mnoho dalších známých herců. V den premiéry seriálu byl hostem Tomáše Procházky v pořadu Před půlnocí režisér Jaroslav Brabec.

Rozhodně se nedá říct, že byste byl filmový začátečník, ale Hraběnky jsou vaším úplně prvním seriálem. Je to tím, že jste se seriálům do této chvíle cíleně vyhýbal, nebo je to náhoda?
Není to náhoda, ani jsem se nevyhýbal, prostě to tak přišlo. Po zkušenostech s Návštěvníky, kde jsem asistoval kameramanu Macháněmu, je to po mnoha letech navázání na seriálovou práci, kterou jsem tenkrát absolvoval. Stalo se, že mně pan Hubač tuto práci nabídl. Přečetl jsem si scénáře, ty se mi moc líbily, a jsem rád, že jsem takovou nabídku dostal. Dnes jsme v situaci, kdy jsme se mohli podívat na první díl. Doufejme, že na začátek dobrého konce.

Přemýšlel jste o nabídce režírovat Hraběnky dlouho?
Na začátku se mi obecně do seriálu nechtělo. Ale pan Hubač říkal, že není tak úplně zbytečné si zkusit něco přečíst. Když jsem si přečetl asi tři první díly, tak jsem věděl, že bych to chtěl dělat. Když jsem to dočetl celé, tak jsem o to opravdu stál.

Můžete ve stručnosti přiblížit dějovou linii příběhu?
Je to o normálních lidech, kteří se nedopatřením ocitli kdesi na vesnici, kde se živí zemědělstvím. Jinak je to lidech, kteří mají stejné problémy jako vy nebo já. Zemědělství tam není vůbec důležité, důležité je, že se jejich osudy nějakým způsobem proplétají, ovlivňují, že jsou to lidé z masa a kostí, že nejsou příliš vycucaní z prstu, že tam není příliš klišé a že to osloví lidi, kteří nemají se zemědělstvím nic společného. Je to o láskách, nevěrách, smrtích a nenávistích. Je to, o čem je současný život. Je to velice aktuální, protože je to o lidech, jako jsme my.

Proč je to zasazeno do zemědělství?
Někam to zasazeno být musí. Kdyby se to odehrávalo v paneláku, tak bychom se ptali, proč se to neodehrává v zemědělství. K zemědělství mají Pelantovi velmi vřelý vztah, já sám jsem vyrostl na venkově. Dokonce i prostředí, kde se seriál odehrává je mi blízké, protože z toho kraje pocházejí moji vzdálení předci. Je to kraj malebný a krásný, který mi po mnoha letech učaroval svojí magií. Vlastně všichni lidé z té vesnice (ve skutečnosti jsou to vesnice dvě) se k nám chovali neuvěřitelně vstřícně, byli milí. Vztahy přetrvávají dodnes - jeden pán se tam snad přiženil, rekvizitáři tam jezdí hrát fotbal. Symbióza to byla téměř roční a byla velmi hezká a intenzivní.

Seriál měl mít původně třináct dílů, nakonec jich je sedmnáct. Proč?
Nějak se to natáhlo, což jsem si od začátku myslel. Pelantové to mají tak napsané, že se vše navzájem proplétá a rozvíjí, že se z toho dá hrozně špatně něco vyhazovat, aniž by to ovlivnilo zbytek. Takže jsme hledali, co bychom s tím mohli udělat, nakonec se podařilo seriál prodloužit o čtyři díly, které jsou plnohodnotné zbývajícím třinácti. Vadit by to nemělo, protože je to dost nabité – seriálová vatovitost tam moc není.

Vatovitost? U některých seriálů mohu v klidu vynechat pět, šest dílů a u sedmého se během pár minut zorientuji v čase, prostoru a ději. Když někdo vynechá pět, šest dílů Hraběnek, tak se stejně rychle dostane se do obrazu?
To ne. To mě pěkně naštve. Tady se nedá vynechat nic. To je tak dobře postavené a od začátku hezky napsané, že stavba seriálu je velice dobře prokomponována. Lidi si budou vařit kafe před nebo po, ale během seriálu asi ne.

Nedávno jste řekl, že to není seriál, na který jsou dnes diváci zvyklí. Jak tomu máme rozumět?
Po televizích běží několik seriálů, kde vypuštění několika dílů opravdu nevadí. To se nechci dotknout lidí, kteří to dělají, protože to je žánr, který určitou volnost vyžaduje. Velká část diváků je na to totiž zvyklá – uvaří si kafe, udělá spoustu dalších domácích věcí. Sám jsem několikrát zkusil tyto seriály sledovat, ale vždy jsem odešel. Tím se nechci vyvyšovat nad lidmi, kteří to dělají, protože dělat to je ohromná odpovědnost.
Spíše jsem se dostal do situace, kdy se mi podařilo obklopit se pro tuto práci bezvadnými lidmi, kteří mi umožnili, aby tento seriál mohl vzniknout náročnějším způsobem. Vznikly tam nádherné situace, kdy impuls, který byl daný (někdy ode mne), se pokusili rozvinout dál. Byla tam moc hezká tvůrčí atmosféra, která nejenže při náročné práci neunavovala, ale byla inspirující a inspirativní pro všechny okolo. Bylo moc příjemné to pozorovat.
I samotné filmování tak vypadalo. Po určitém nazkoušení situací, jsme natáčeli. Dělalo se to náročnějším způsobem, kdy jsme natáčeli po celých obrazech (mockrát, některé obrazy i dvacetkrát). Oni mne za to nebili a přineslo to jednu věc - žili své osudy. Nečekali, jestli v jednom záběru řeknou ano, nebo ne nebo jednu větu, ale museli být připraveni existovat v celé situaci.
Dívat se na to, jakým způsobem se dá ještě hrát, je tak významné a krásné. Největší síla tohoto seriálu je právě v tom, že jsou tam herecké výkony, které už úplně běžné nejsou. My jsme s kamerami stáli jen tak opodál a pozorovali, co se tam děje, což by mohlo být to, proč bude fascinující se na to dívat.

Koho jste obsadil do hlavních rolí?
Měl jsem ohromné štěstí, že obsazení je mimořádně dobré. Hlavní postava, kolem které se to celé točí, je Josef Abrhám, jeho manželku hraje Jana Hlaváčová. Mají čtyři dcery, jedna je trochu nevlastní (Zuzana Bydžovská), tři jsou vlastní (Lenka Vlasáková, Andrea Elsnerová, Zuzana Vejvodová), k těm je jeden manžel (Vladimír Dlouhý). Pak je tam dvojice, která s tím trochu zamotá (Veronika Freimanová, Martin Stropnický), a další dvojice (Richard Krajčo, Katerina Volochina). Další postavu, která se tam vyskytne jen v pár obrazech a která je přesto velmi zásadní, hraje Lubomír Lipský, kterému jsem velmi vděčný, že roli přijal, jeho sestru hraje Vlasta Chramostová. Pak je tam Josef Vinklář a něco, čemu se říká rychlá rota (Rudolf Hrušínský, Ondřej Vlach, Igor Bareš). Musím zmínit Hartmuta Kruga, což je nesmírně zajímavý, moc sympatický pán, výborný, obětavý a příjemný chlapík, který tam bude úžasný. Zdaleka jsem ovšem nevyjmenoval všechny, protože lidí bylo strašně moc a všichni byli skvělí.

Proběhl nějaký konkurz na zahraniční herce?
Proběhly konkurzy na oba zahraniční herce. Bylo to trošku specifické, protože jsem chtěl, aby někdo, kdo má být cizinec, cizincem opravdu byl. To byla Katerina Volochina, kdy jsme dělali velký konkurz na tuto roli. Nakonec z toho vyšly vítězně dvě a nevěděl jsem, jak se rozhodnout. Jedna byla vysoká, štíhlá, krásná, černovlasá, druhá byla trochu menší, krásná blondýna. Vyřešil jsem to tak, že na poslední kolo konkurzu jsem pozval obě a Richarda Krajča, jehož to bude žena. Trochu jsem to nechal na něm, ale už jsem předem věděl, pro koho se rozhodne. Vybral si správně, zvolil Katerinu. Ta se projevila jako úžasná herečka a odpovědná ženská – opravdu klobouk dolů.

Proč jste vsadil na Josefa Abraháma? Jeden můj kolega v nadsázce řekl, že je to, jako když byste Oldřicha Nového posadil za volant traktoru.
Josef Abrhám mne napadl a možná to byl trochu ďábelský nápad. V okamžiku, kdy jsem mu to dal přečíst a bavil jsem se s ním ve Slavii, jsem asi po dvaceti minutách zjistil, že ten nápad nemohl být lepší. Znali jsme se z dřívějška z jednoho natáčení, kde jsem dělal kameramana. Tušil jsem, že Josef je zakuklený, že je v něm něco mnohem víc, než se běžně používá. U nás se totiž hodně obsazuje po typech.
Pak jsem přišel na to, že k tématice tohoto typu má přes nějaké restituční vztahy a přes to, jak se s tím vyrovnával, nesmírně blízko. Nakonec i zemědělství si osvojil tak, že nevěřím, že by někdo pochyboval, že s kombajnem neseče nebo s traktorem neorá. Dělal to s obrovskou chutí a vyžíval se v tom v pozitivním smyslu slova.
Jsem moc rád, že jsme se tady u toho setkali, protože je to pán, před kterým hluboce smekám. Člověk tak odpovědný, připravený, nadšený pro věc, kdy jeho účast při tom byla pro štáb i mnoho jeho hereckých kolegů dopující.

Kameramanem byl Petr Koblovský, váš žák na FAMU. Byl to jeden z důvodů, proč jste si ho vybral?
Petr je kluk, který mi připadal, že by se na takovouto práci hodil. Fakt je, že jsem před tím oslovil několik jiných kolegů, ti však z určitých důvodů nemohli přijet – byli zainteresováni někde jinde. Tak jsem hledal někoho dalšího.

Uvažoval jste o tom, že by režisér mohl být sám sobě kameramanem?
To mne už dávno pustilo. Pravda je, že Petrovi jsem to někdy vyrval z ruky, ale jinak myslím, že jsme se doplňovali. Někdy mám konkrétní představu, jak to chci, a než bych to někomu vysvětlil, tak si to raději udělám sám. A oni jsou tak hodní a tolerantní, že mne za to nezabijí.
Musím říci (byla to práce, která byla poměrně dlouhá – vlastní natáčení trvalo více než rok), že jsem lidem moc vděčný, že byli loajální, že jsme si věřili a doplňovali se a podporovali. Díky tomu proběhlo natáčení v takovém klidu a harmonii. Po skončení natáčení proběhlo několik pseudodotočných. Netušil jsem, že je vůbec možné, že ti lidé mají potom všem chuť se ještě setkat. Prostě se podařilo dát dohromady lidi, kteří mají k sobě hodně blízko a kteří si důvěřují. To mi připadá jako velký dar.

Zacituji z vašich vlastních slov: „Možná, že Hraběnky nezpůsobí totální divácký výbuch, protože jsou možná složitější než seriály, které mají jednoznačně velkou sledovanost. Průměrná věc má největší ohlas právě proto, že zasáhne průměr, který je největší. Hraběnky mají svoji hodnotu a nejsou jen průměr.“ Jaký úspěch budou mít Hraběnky u diváků?
Přál bych si, aby byl co největší, protože práce to byla nesmírně obtížná. Tady jste mne trochu chytil za slovo (někdy toho nablekotám). Jestliže hledáme něco jako sledovanost, tak jde o číslo, které je co největší, a průměr je zkrátka průměr. Byl bych moc rád, kdyby to přes herecké výkony, obsazení, možná malebnost krajiny či magii příběhu průměr zasáhlo také.

Vím, že mezi vaše záliby patří běhy na dlouhé tratě. Co byste říkal pokračování seriálu Hraběnky?
Sem s tím, vůbec s tím nemám problém. Jsem si jistý, že kdyby někdo po skončení řekl, že se za měsíc začíná znova, tak dominantní část lidí by řekla: „Jasně, jdeme do toho.“

(redakčně kráceno)