Legendární hokejista Stanislav Konopásek vzpomíná na slavná léta 1947 až 1949

Komunistický kriminál, kde prožil přibližně pět let, bral jako nutné zlo či osud, nic dobrého mu ta doba nedala. Tak v dnešním Dobrém ránu s ČT zhodnotil nelehkou dobu začátku 50. let jeden z nejlepších útočníků hokejové historie Stanislav Konopásek, který patřil k první vítězné generaci československého hokeje. Unikátní svědectví Stanislava Konopáska popisuje kniha Davida Lukšů a Aleše Palána "Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil", na jejímž vydání se podílela Česká televize.

Na slavná tažení československých hokejistů z let 1947 až 1949 vzpomíná dodnes. V Praze v únoru 1947 po jednoznačných výhrách nad Rumuny, Rakušany, Poláky, Švýcary a Belgičany sice československá reprezentace prohrála se Švédskem 2:1, mistrovský titul ale nakonec vybojovala výhrou nad výběrem USA 6:1. Nadšení českých fanoušků si v ničem nezadalo s dnešním fanděním. Poté, co si ze Stockholmu přiváželi titul mistra světa v roce 1949, je vítal téměř celý národ: „Přijížděli jsme vlakem a skoro na každé větší stanici se musel vlak zastavit a vítaly nás davy lidí a potom v Praze nás vezli autobusem s otevřenou střechou.“ Hokejisté tehdy projížděli i přes zaplněné Václavské náměstí.

Stanislav Konopásek se nevyhnul ani odpovědi na otázku týkající se kontroverzní postavy československého hokeje Vladimíra Zábrodského, který jako jediný nebyl odsouzen v rámci vykonstruovaného soudního procesu v roce 1950. Zábrodský podle něj nebyl přímým účastníkem zatčení, nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče: „On byl takovým hlavním aktérem toho, že jsme chtěli zůstat ve Švýcarsku, v Davosu, v roce 1948, tak si pořád nedovedu představit, že on z toho takhle vyklouzl.“ Dodnes, když se se Zábrodským setká, cítí hořkost, kamarádství z doby slavných hokejových vítězství je dávno pryč. Jak doplňuje spoluautor knihy Lukšů, veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechce.

Stanislav Konopásek patřil ke slavné poválečné hokejové reprezentaci, která po titulu mistrů světa z roku 1947 v Praze vybojovala titul i v roce 1949 ve Stockholmu, kde poprvé porazila Kanadu, která na šampionát v roce 1947 nepřijela. Po únoru 1948 chtěli na turnaji ve švýcarském Davosu emigrovat. Nakonec se ale rozhodli vrátit do vlasti.

Na mistrovství světa do Londýna v roce 1950 však již hokejisté neodletěli. Místo toho putovali všichni kromě kapitána Zábrodského do policejní cely. Komunistické vedení si našlo důstojného reprezentanta do čela obviněných – Bohumila Modrého, který v té době již ani reprezentantem nebyl. V procesu s názvem kauza Modrý a spol., který trval pouhé dva dny, bylo na základě vyprovokovaného incidentu za špionáž a velezradu odsouzeno dvanáct hokejistů. Československo tehdy ze dne na den ztratilo základ hokejové reprezentace.

Hokejové utkání na MS v roce 1947 v Praze
Hokejové utkání na MS v roce 1947 v Praze