„Vladimir Putin je tak trochu jako Washington,“ říká jeho poradce Sergej Markov

Sergej Markov (1958) ruský politolog, jeden z architektů putinovské ideologie "vertlikály moci". Vystudoval filozofii a politologii na Moskevské státní univerzitě (MGU). Je profesorem politologie na moskevské univerzitě vnějších vztahů MGIMO, od roku 1997 ředitelem moskevského Institutu politických výzkumů. Od nástupu prezidenta Putina do funkce patří k jeho nejbližším ideologickým poradcům. Od prosince 2007 je poslancem ruské Státní dumy za prokremelské Jednotné Rusko.

Sergeji Alexandroviči, vybavíte si, kdy jste poprvé slyšel jméno Putin? Kým tehdy vlastně byl? 
Ano, s tím je spojena docela zábavná historka. Jméno Putin jsem uslyšel poprvé, když byl v roce 1999 jmenován ředitelem ruské tajné služby FSB. Takový drobný úředník, docela nenápadný. Pak jsem to jméno slyšel, když byl jmenován ministerským předsedou. Najednou se objevil naprosto nevzhledný člověk s rybí tváří… Putin. O několik dní později jsem měl setkání se zahraničními podnikateli. Ptali se mě: má pan Putin šanci stát se prezidentem? Už už jsem jim chtěl odpovědět, že ne, že nemá šanci. Pak jsem si ale řekl, že znalec a profesor se nemá vyjadřovat tak jednoznačně, tak jsem zavtipkoval: jaká si myslíte, že je pravděpodobnost, že Rusko napadne drak, vezme do zajetí 100 ruských dívek - a Putin vezme obrovský meč a usekne drakovi hlavu? Všichni se rozesmáli. Pak se ale ukázalo, jak jsem se mýlil. Začal obrovský ekonomický růst, začaly se vyplácet důchody, Rusko napadl drak z Čečenska, vtrhl do Dagestánu - a Putin se opravdu chopil meče a usekl tomu drakovi několik hlav. Potom s obrovskou převahou zvítězil v prezidentských volbách. 
  
V čem je podle vás Vladimir Putin výjimečný? Jak byste ho popsal jako člověka, který podle mnohých Rusko znovu vrátil na světovou scénu?  
To je dost jednoduché. Vladimir Putin má mnoho tváří, v duši je to ale hlavně ruský důstojník, který vzal to, že se náhodou dostal do prezidentské funkce, jako vlastenecký úkol. On vzal pistoli a šel na čečenskou frontu, aby tam rozdrtil nepřátele Ruska. A když to udělal, otočil se a šel do boje s oligarchy a zase vyhrál. Pak se otočil a řekl, že Rusko musí převzít kontrolu nad ropou a plynem, což je to nejdůležitější, co dává Rusku peníze. A tu kontrolu skutečně převzal. 
 
A jste si stoprocentně jistý, že Putin při tom všem nezničil demokracii a její hodnoty? Mnozí si to myslí.
Putin je přesvědčený zastánce demokracie. Demokracií rozumí především moc zákona. Všechno musí být podle zákona. Proto například tak dlouho trval příklad JUKOSu. Kdekdo Putinovi říkal: „Přidej, ať to vyřešíš rychleji!“ Ale on odpovídal: „Ne, jenom podle zákona!“ Za druhé, chápe demokracii tak, že je to moc v zájmu většiny lidu. Když si malé skupinky uzurpují veškerá práva - to není demokracie. To je pro něj jenom demagogické heslo, pod kterým chtějí centra zahraničního vlivu - jako třeba Washington - vzít pod svoji kontrolu Rusko a jiné země ve světě. Takhle se Putin dívá na mnohé západní lídry, kteří nám povídají o demokracii, ale přitom souhlasí s tím, že v Lotyšsku a Estonsku jsou Rusové degradováni na občany druhé kategorie, že bombardují Srbsko, že Američané zabijejí desetitisíce civilních obyvatel v Iráku… Tak se na ně dívá a říká: „Vy nám povídáte o demokracii? Lžete! Já vím, že lžete!“ To je taková demagogická demokracie. Putin ale věří v demokracii jako moc zákona a moc v zájmu většiny národa. 
 
V Rusku teď končí horké volební týdny - volil se parlament, země nyní volí prezidenta. Obrovskou roli hrají média. Ta jsou ale pod silným vlivem státu - objevují se v nich jen favorité Kremlu, chybí opozice, což úplně devalvuje politickou soutěž.  Jak tomu celému, právě s ohledem na demokracii, máme rozumět?   
To má několik důvodů. V Rusku jsou slabé politické strany a za těchto podmínek hrají obrovskou roli televizní kanály. Hrály roli ničivou v 90. letech a teď hrají, abych tak řekl, roli budovatelskou. Televizní kanály jsou znárodněny a slouží vládě, slouží lidu. Nikdo nebo málokdo si u nás nemyslí, že televize je sdělovací prostředek. Televize je prostředek propagandy. Informace jsou v novinách, na internetu, v rozhlase, kdežto televize - to je propaganda. To samé platí o britských, amerických nebo francouzskych televizních kanálech:  nejsou tam informace, ale propaganda. A tahle propaganda je u nás znárodněná. Neexistuje právo soukromé propagandy. Tím jsme vybředli z chaosu 90. let, když se televizní kanály využívaly k rozvracení země. 
 
A proč Rusko podle vás potřebuje propagandu? A státem ovládané kanály?
Ne, ne, Rusko nepotřebuje propagandu. Televize - to je buď byznys, anebo propaganda. Dříve, před Putinem, představovala televize hlavně propagandu různých oligarchických skupin. Pak přišel Putin, sebral oligarchům televizi a řekl: „Propagnda není potřeba, ať dělají jen byznys.“ Hlavní ruské televizní kanály se teď věnují hlavně byznysu. Na ruských zprávách není hlavní to, že je tam nějaká prokremelská propaganda, ale fakt, že tam skoro vůbec není politika. Já si mimochodem nemyslím, že to je dobré. My musíme do Ruska vrátit politické diskuse, opravdové politické debaty. Většina ruských občanů ale nechce vidět v televizi politiku vůbec. Tedy kromě prezidenta. 
  
Ruská opozice ale říká - do státem ovládaných médií nás nepustí. Existují černé listiny zakázaných jmen, která na obrazovku nesmí vůbec. To je přece velký problém, ne?
Není to docela tak. Opoziční politici, kteří mají podporu voličů, jsou v televizi pořád. Předák komunistů Gennadij Zjuganov, který má 20%  hlasů, což je opravdová opozice, je v televizi pořád. Předák jakési postmoderní nacionalistické opozice Vladimir Žirinovský je taky pořád v televizi. Dokonce ty strany, které mají velmi malou podporu v zemi, prozápadní liberální Svaz pravicových sil nebo Jabloko, jsou ve vysílání. Kdo by tam podle vás ještě měl být? Marginálni politici jako třeba Garri Kasparov? Vždyť má podporu nižší než 0,1%.
Já samozřejmě připouštím, že na státem ovládaných kanálech existují černé listiny zakázaných jmen. Pokud vím, jsou na nich lidé, kteří jsou pokládáni za loutky zahraničních center vlivu. Podle mě je to politická chyba - taková černá listina nemá existovat. Dokonce i loutky a agenti zahraničních sil, dokonce i marionety nepřátel Ruska, pokud to jsou ruští občané, mají požívat všech práv ruských občanů. 
 
Když ale nejsou rozdílné pohledy, když není silná opozice, nemůže být přece ani svoboda slova a demokracie. To je dost jednoduché? 
Souhlasím. Ruská televize není úplně svobodná. Vůbec v Rusku zatím není normální konsolidovaná demokracie - je vybudovaná tak ze 60 procent. Prožíváme teď velice těžké období. Nebudujeme demokracii na nějakých základech, tak jak ji budovalo Česko. Vy jste to měli lehké. My  budujeme demokracii po chaosu a anarchii 90tých let. Budovat demokratické instituty po takovém chaosu je velmi těžké. Ale musíme to dělat. A uděláme to. Rusko je na cestě k demokracii. Demokracie je v Rusku za Putina stále víc. Jen svobody je míň, protože v 90. letech byla v Rusku svoboda anarchistická, svoboda chaotická. Občané si proto přejí, aby takovéhle svobodě Rusko propříště uniklo. Svobodě chaosu a anarchie. Nepleťte si chaos a anarchii, které jsme měli v 90. letech, s demokracií. To nebyla demokracie. 
 
Proč ale v Rusku radši neschválit kvalitní zákony a nechat na lidech, aby se sami rozhodli? Proč má stát potřebu všechno držet a ovládat?
A jak jinak byste si to představoval? Jak si myslíte, že můžeme přejít od chaosu a anarchie? Napřed se vybuduje stát, a pak se ten stát otevírá demokratickým principům. Nebo si myslíte, že je možné vybudovat demokracii v zemi, kde žijí hladoví a rozzlobení lidé, jak tomu bylo v Rusku v 90. letech? Ne, napřed musíte lidem dát najíst, vytvořit politickou stabilitu a na tomto základě vybudovat normální demokratický systém. Takový je plán Putina: vytvořit pevný základ demokracie a na tomto základě vybudovat stabilní demokratický systém.

Nedávno jsem četl zprávu Transparency International o volbách v Rusku - ta jasně hovoří nejen o zneužívání médií, ale taky státních peněz a dalších zdrojů ve prospěch předem vybraných kremelských kandidátů ze strany Jednotné Rusko. To přece demokracii moc nepomáhá, naopak ničí to její základy?    
Ano, Jednotné Rusko a jeho stoupenci využívají administrativní zdroje. Víte, oni dělají to, na co si zvykli za sovětských časů. Myslí si, že se sovětské časy vrátily, ale není tomu tak. My budeme propouštět lidi, kteří využívají administrativní zdroje ve prospěch Jednotného Ruska, Vladimira Putina, Dmitrije Medvěděva nebo kohokoliv jiného. Nepotřebujeme špinavé vítězství. Dokážeme zvítězit poctivě. Naprostá většina lidí podporuje kurz, který tady nastolil Putin. My nepotřebujeme špinavý zfalšovaný zápas, potřebujeme poctivé a čisté vítězství a k němu se postupně dopracujeme.

Pokud jde o hromadné sdělovací prostředky a jejich svobodu - ano, demokracie není možná bez svobodných médií. Až ruskou demokracii dobudujeme, tak budou určitě média stejně svobodná jako ve Francii, Německu, ve Španělsku nebo jinde v Evropě. To je náš úkol. Nejde to ale hned. Teď, když zastavujeme chaos a anarchii, potřebujeme větší kontrolu nad některými z klíčových hráčů. Tedy i médií. Pochopte: když si lidé pamatují všechny ty hrůzy z 90tých let - mnozí z nich mají za to, že v těch letech byla v Rusku studená občanská válka - tak potřebujete tu společnost troche zmrazit, dát jí trochu víc stability. Proto se to Kreml nebojí přehnat se stabilitou a někdy to dokonce dohnat až k lehké nadstabilitě. Ale cílem pro nás všechny je nepochybně vybudování stabilni demokracie, stabilní konkurenční společnosti a institutů, které existují v Evropské unii. 
  
Víte, to jsou všechno jenom slova, sliby. Kde je ale jistota? Co když někoho napadne, že si tu obrovskou moc přece jenom nechá pro sebe. To je přece hrozně nebezpečné… 
Ne, ne, víte, to je jako politický zápas George Washingtona. Washington vyhrál válku za nezávislost a naprostá většina Američanů hlasovala pro něj. Vladimir Putin je tak trochu jako Washington. Nebo podobně to bylo s hlasováním Francouzů pro Charlese de Gaulla. Ten přisel v situaci chaosu a anarchie a řekl: „Já beru odpovědnost za Francii na sebe. Dostanu Francii z krize. Vy mě znáte.“ A naprostá většina Francouzů hlasovala pro něj. Putin je takový ruský de Gaulle. Podle mě zůstane i nadále národním lídrem, bude kontrolovat parlamentní většinu a politiku vůbec. Potom záleží na Dmitriji Medvěděvovi. Pokud bude špatný, tak mu popularita Putina pomůže k tomu, aby svůj prezidentský úkol zvládl a v roce 2012 předal žezlo zpět Putinovi. Nebo bude v klíčové funkci dobrý. V takovém případě bude Putinova popularita postupně klesat a celonárodním lídrem se stane náš nový prezident.