„Duma připomíná Nejvyšší sovět SSSR,“ říká Vladimir Ryžkov

Vladimir Ryžkov (1966) byl jedním z posledních nezávislých opozičních poslanců ruského parlamentu. Ve Státní dumě zasedl poprvé v roce 1993 jako nezávislý za sibiřský Barnaul. V roce 1997 byl za projelcinovskou stranu Ruská volba zvolen místopředsedou dolní komory ruského parlamentu. Během vlády Vladimira Putina se stal jedním z posledních nezávislých posleneckých hlasů, inicioval parlamentní vyšetřování událostí v Beslanu v roce 2004. O rok později založil malou Republikánskou stranu, kterou ruské úřady odmítly pro loňské parlamentní volby zaregistrovat. V prosinci 2007 proto Ryžkov ruský parlament definitivně opustil, angažuje se v opozičním hnutí Jiné Rusko.

 

Jak se podle vás změnila ruská politická scéna za éry Vladimira Putina? Mnozí hovoří o tom, že parlament v zásadě ztratil význam, že se stal jen razítkovačem kremelských zákonů?
Ano, ruský parlament skutečně ztratil svůj politický význam. Pracoval jsem v parlamentu už v devadesátých letech, tehdy byl skutečně silný. Usilovali jsme o sesazení prezidenta Jelcina, samostatně schvalovali rozpočet země, vzpomínám si, jak jsme přesunovali stovky miliard rublů z jedněch výdajových položek do jiných atd. Dnes to všechno patří minulosti. Státní duma nevystupuje samostatně, jen schvaluje zákony, vypracované prezidentem a vládou. Ta statistika je hrozivá: za doby prezidenta Vladimira Putina nezamítla Duma ani jeden zákon přicházející z Kremlu, prakticky se neobrací s interpelacemi na ministry a neprovádí vlastní vyšetřování. Za poslední čtyři roky bylo jediné: v souvislosti s Beslanem, které jsem inicioval. Trvalo dva roky a stejně skončilo na ničem, protože parlament v zásadě souhlasil se závěry prokuratury. Celkem vzato za Putina ztratil ruský parlament politický význam a je dnes velmi slabý. Připomíná mi to nejvíc Nejvyšší sovět SSSR, který taky o ničem nerozhodoval.

Proč se to stalo?
Příčin je hodně, ale mně se zdá, že ty hlavní jsou dvě. Za prvé Putin a jeho tým se snažili hned od začátku o to, aby si parlament podmanili. K tomu směřovala řada zvláštních rozhodnutí - byla reformována horní sněmovna, její členy začal jmenovat prezident, vznikla “strana moci” Jednotné Rusko, což umožnilo získat v Dumě většinu. A pak je tu problem samotných poslanců. Velice rychle se nechali zkorumpovat, ovládnout. Projevili se jako zbabělci, dobrovolně se vzdali svých pravomocí a neplní ani ty, které jsou zakotvené v Ústavě. Podle ruské ústavy například jmenuje parlament samostatně Revizní komoru (pozn.red. – ruský Nejvyšší kontrolní úřad) a jejím prostřednictvím může kontrolovat vládu. Duma to ale nedělá. Sečteno, podtrženo, má to celé dvě příčiny. Prezidentská administrace a prezident sám zaútočili na parlament a rychle ho ovládli a samotní politici se příliš nedokázali nebo ani nechtěli bránit.

Proč se 400 různorodých politků tak snadno vzdá svých pravomocí a svého mandátu?
Když s někým mluvíte v parlamentním bufetu při kávě, často zjistíte, že je to velmi chytrý a prozíravý člověk, který všechno chápe a je si vědom toho, kam až parlament klesl. Když se ale vrátí do zasedací síně, je z něj zase najednou automat na hlasování. Řečeno s Georgem Orwellem jde o dvojí myšlení. Na jedné straně lidé všechno dokonale chápou, a na druhé jednají proti svému přesvědčení. Zbabělost a konformismus, to je dnes asi hlavní rys mnoha ruských poslanců.

Taky nezapomínejte, z jakých lidí je současný ruský parlament čím dál vice sestavován, jací lidé se do něj dostávají. Ubývá výrazných, ambiciózních politiků s jasným názorem (ať už jakkoli vyhraněným), přibývá naopak šedi. Převládají činovníci, přišlo hodně lidí z tajných služeb, ozbrojených sil, prokuratury. Taky přicházejí lidé prostě “za zásluhy” - je potřeba je zaměstnat, dát jim místo a plat. Z parlamentu se pomalu stává takový penzijní fond s mezivrstvami složenými z činovníků a příslušníků silových struktur. Jsou tam také představitelé byznysu, kteří se tak pojišťují proti zabrání jejich podniků konkurencí nebo státem nebo chtějí získat imunitu. Opravdových politiků je jak šafránu.

Má tedy parlament ještě nějaký smysl?
Ano, i přesto, co jsem řekl, pořád ještě má. Je to poslední řečniště, poslední možnost veřejně klást některé otázky a aspoň upozorňovat na problémy. Uvedl už jsem tu vyšetřovací komisi pro Beslan, ale dalo by se uvést ještě mnoho příkladů, kdy krátké vystoupení nebo nějaký dotaz na ministra či nějaká iniciativa byly účinné. Čili, nemůžeme zlomit většinu, nemůžeme zamezit rozhodnutím Putina a jeho administrace, ale je tu aspoň možnost upozorňovat společnost na korupci a další problémy.

Není to pro Kreml vlastně výhodné – jako demokratická fasáda autoritativního režimu, jak ho sám popisujete?
Víte, zatím možnost aspoň minimálně ovlivňovat některé věci byla. Byť si nedělám iluze, že tahle možnost bude v parlamentu postupně likvidována. Nevím, co odpovědět.

Není to taky problém ruské opozice, že se nedokáže sjednotit a vzepřít tlaku Kremlu?
Ano, situace v tomhle ohledu je velmi špatná a demokratické síly v Rusku to značně oslabuje. Není vzájemná důvěra mezi samotnými demokratickými předáky a Kreml taky hraje velice dovedně, demokratické hnutí rozeštvává.

Co ruská veřejnost, tu to nezajímá? Nevadí jí, že volí v předem rozhodnutých volbách, a že jí v zásadě nefunguje parlament?
Myslím si, že většina lidí prostě nechápe, co se v zemi děje, nemá o tom objektivní představu. Jediným zdrojem informací je státní televize, kterou má plně v rukou administrativa prezidenta. Televize tvrdí, že máme demokracii a systém více stran, že volby budou poctivé – a mnozí tomu věří. Demokratičtí voliči, kteří se orientují na Ryžkova, Kasparova, Glazjeva a další, ti to samozřejmě chápou. Většinu to ale nezajímá, je politikou unavená. Proto taky musí Kreml používat všemožné prostředky, aby lidi dostal k urnám – vydává obrovské peníze na reklamu, organizuje hlasování invalidů, zjednodušuje procedury hlasování v nemocnicích, ve vlacích, v letadlech, v zotavovnách a tak dále. A to už nemluvím o otevřeném zneužívání státních zdrojů. Formálně se prostě zvyšuje účast ve volbách, aby vypadaly poctivější a legitimnější. Zakrývá se ale to nejpodstatnější: hlavní smysl voleb a parlamentu – totiž férová soutěž politických stran a idejí – se z Ruska za Putina ztratila.