Historicky první triumf československého hokeje

Praha - Poprvé se českoslovenští hokejisté stali mistry světa 23. února 1947. Ten den totiž v Praze na Štvanici skončilo 14. mistrovství světa a 25. mistrovství Evropy v ledním hokeji, kterého se zúčastnilo osm mužstev - z Belgie, Československa, Polska, Rakouska, Rumunska, Švédska, Švýcarska a USA. Kvůli pozdní demobilizaci některých hráčů z armády na něm chyběli reprezentanti Kanady.

Vítězný tým Československa, vedený trenérem Mikem Bucknou, dokázal porazit všechny soupeře kromě Švédů. Stříbro získalo Švédsko, které v rozhodujícím střetnutí překvapivě prohrálo s Rakouskem, jež skončilo třetí. Poté, co Rakušané v posledním utkání porazili Švédy, se stali miláčky Prahy a celé republiky; do Rakouska dokonce putovaly i zásilky zboží a potravin jako výraz díků československých fanoušků.

Nejvýraznější postavou zlatého týmu byl střední útočník Vladimír Zábrodský, jenž v sedmi utkáních zaznamenal 29 gólů a stal se suverénně nejlepším střelcem šampionátu. V útoku mu zdatně sekundovali především autoři čtrnácti branek Jaroslav Drobný a Stanislav Konopásek, obraně až do svého zranění ve střetnutí s Belgií šéfoval kapitán František Pácalt. Velkou oporou byl i spolehlivý brankář Bohumil Modrý.

Prakticky stejný kádr vybojoval o rok později na olympiádě ve Svatém Mořici stříbrné medaile, na prvenství na MS ve Stockholmu se v roce 1949 podílelo šest mistrů světa z Prahy. Mezitím však pět hráčů ze zlatého týmu zahynulo při leteckém neštěstí, tragický osud prvních světových šampionů završil vykonstruovaný soudní proces v roce 1950, při němž bylo jedenáct hokejistů včetně Modrého, Konopáska a Roziňáka odsouzeno k mnoha letům vězení.