Ivan Petrovič Pavlov, ruský fyziolog, psycholog a lékař

Petrohrad - Pavlov, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, se zabýval studiem trávicích procesů a s nimi spojených reflexů. Díky popisu fenoménu psychické sekrece slin u psů položil základy mechanisticky orientované psychologie. Ivan Petrovič Pavlov se narodil 14. září 1849 v Rjazani v Rusku. Studoval církevní školu, později přestoupil na teologický seminář. Byl však natolik inspirován pokrokovými myšlenkami Pisarova a Sečenova, že opustil církevní kariéru a zasvětil svůj život vědě. Začal studovat fakultu chemie a fyziky, navštěvoval kurzy přírodních věd a soustředil se na fyziologii. Ještě za studií napsal ve spolupráci se svými spolužáky několik vědeckých prací. Se spolužákem a kolegou Afanasjevem publikoval odbornou knihu o pankreatických nervech, která byla široce uznávána a oceněna Zlatou medailí.

 

V roce 1879 obdržel Pavlov lékařský titul a o dva roky později získal po obhajobě své disertační práce O odstředivých nervech srdce titul docenta. V roce 1887 byl Pavlov povýšen na dvorního radu a v roce 1890 jmenován profesorem farmakologie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě. Následně byl pověřen mecenášem Institutu experimentální medicíny, princem Alexandrem Petrovičem Oldenburským, o zřízení fyziologického oddělení. To pak vedl až do své smrti. Krátce po zřízení oddělení popsal fenomén psychické sekrece slin u psů. Dospěl k rozlišení dvou typů reflexů. Reflexů vrozených a podmíněných. Tímto objevem položil základy mechanisticky orientované psychologie.

V práci s názvem Příspěvky k funkci hlavních trávicích žláz Pavlov publikoval své závěry z oblasti fyziologie zažívacího traktu. Roku 1903 vydal Experimentální psychologii a psychopatologii zvířat. Své veškeré objevy nakonec shrnul v roce 1923 ve sborníku Podmíněné reflexy.

Ivan Petrovič Pavlov, který byl v roce 1904 vyznamenán Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu, zemřel 27. února 1936 v Leningradě na bronchopneumonii, tedy na zánět v důsledku vniknutí bakterií do plic.