Prezidentský slib se měnil podle politické situace, jen Havel skládal tři různé přísahy

Praha - Prezidentský slib, vojenská přehlídka a projev k občanům na nádvoří Pražského hradu, po čemž následují  gratulace od politiků a dalších osobností veřejného života. To jsou tradiční rituály provázející inaugurace českých a předtím československých prezidentů. Během let se ale některé zvyklosti měnily, především prezidentský slib se upravoval podle momentální politické situace.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen v nepřítomnosti a inaugurace se konala v prosinci 1918. Slib přečetl předseda Národního shromáždění a Masaryk pouze odpověděl: „Slibuji.“ Obdobný průběh byl i v letech 1920 a 1927, pouze tentokrát slib četl vždy předsedající schůze.
 
V roce 1934 se volba prezidenta i následný ceremoniál přesunuly z Rudolfina do Vladislavského sálu Pražského hradu. Změnil se i způsob inaugurace - celý text přednesl sám prezident, což v té době již vážně nemocnému Masarykovi činilo značné obtíže. Stejným způsobem složil slib o rok později ve Vladislavském sále také Edvard Beneš.
 
Další prezidentská volba v listopadu 1938 se vrátila do Rudolfina. Zde také Emil Hácha složil přísahu a den poté se konala děkovná bohoslužba Te Deum v katedrále sv. Víta. Při inauguracích Masaryka a Beneše se církevní obřady nekonaly. Po druhé světové válce byl v roce 1945 nejprve Beneš potvrzen ve funkci prezidenta a v červnu 1946 byl znovu zvolen a uveden do funkce ve Vladislavském sále.
    
Všichni komunističtí prezidenti v období 1948 až 1989 skládali slib ve Vladislavském sále, jeho obsah i forma se však měnily. Klement Gottwald v červenci 1948 sliboval, že bude konat své povinnosti „v duchu lidově demokratického zřízení podle vůle lidu a v zájmu lidu“. Gottwald pak šel jako jediný komunistický prezident na mši do katedrály sv. Víta.
 
Stejný slib pronesl Antonín Zápotocký (1953) a v roce 1957 i Antonín Novotný. V roce 1960 byla přijata nová ústava a do názvu státu se dostalo slovo „socialistická“. Při znovu zvolení Novotného v roce 1964 tedy poprvé zaznělo: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice a věci socialismu.“
 
Tuto přísahu pronesl v roce 1968 i Ludvík Svoboda, o pět let později při jeho druhé inauguraci již ale slib četl opět předseda schůze. Tím byl místopředseda Federálního shromáždění Ján Marko, díky němuž zazněla v této situaci poprvé slovenština. Stejnou řečí, ale již opět osobně, pronášel prezidentský slib třikrát v letech 1975, 1980 a 1985 Gustáv Husák.
    
Rekordmanem v počtu různých prezidentských přísah je Václav Havel. V prosinci 1989 sliboval ještě věrnost Československé socialistické republice (fráze o „věci socialismu“ ale byla vypuštěna), v červenci 1990 České a slovenské federativní republice a v únoru 1993 po rozpadu Československa již přísahal České republice.
 
Samotné ceremoniály spojené s Havlovou inaugurací se konaly ve Vladislavském sále a v letech 1989 a 1993 se sloužila v katedrále sv. Víta bohoslužba Te Deum. Inaugurace v roce 1993 byla výjimečná počtem čestných hostů - přijeli například prezidenti Richard von Weizsäcker (Německo), Thomas Klestil (Rakousko), Lech Walęsa (Polsko) a Arpád Göncz (Maďarsko).
    
Inauguraci Václava Klause 7. března 2003 neprovázel církevní obřad. Klaus složil slib na společné schůzi parlamentu ve Vladislavském sále, poté na nádvoří pozdravil občany a vykonal vojenskou přehlídku. Ještě před inaugurací položil kytici k Masarykově soše na Hradčanském náměstí.

Vydáno pod