Velikonoce jsou nejdůležitější svátky jara

Praha - Velikonoční svátky, jimiž si křesťané připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jsou stěžejními slavnostmi církevního roku. Symbolem Velikonoc je však především vejce, pradávný symbol nového života a plodnosti. Dodnes je v českých zemích obecně rozšířen zvyk barvení či malování vajec, kraslic.

 

Červená barva vajíček dala také jméno Velikonočnímu pondělí. Hospodyně podarovávaly kraslicemi koledníky, ale také je zakopávaly v rozích chlévů a polí, aby zajistily jejich plodnost. Rodinnou soudržnost či věrnou lásku zajišťovalo společně snědené vejce. Dárky, především dětem, nosí zajíc, který „nikdy nespí“ (nemá oční víčka) a na jaře hledá v blízkosti domů potravu.

České Velikonoce jsou vyvrcholením čtyřicetidenního postního období, které počíná Popeleční středou a je nápodobou Ježíšova strádání na poušti. Během ní spalují kněží se slovy „Prach jsi a v prach se obrátíš“ snítky kočiček, jež byly posvěceny předcházející rok na Květnou neděli. Popelem pak dělá kněz věřícím na čele znamení kříže.
 
Samotný pašijový (svatý) týden začíná Květnou nedělí, během níž Ježíš vstoupil do Jeruzaléma. Sem putoval se svými žáky pravděpodobně proto, aby zde oslavili pesach. Lidé ho zde vítali palmovými listy či zelenými ratolestmi. Pesach je sedmidenní svátek, který připomíná vysvobození židovských otroků z egyptského otroctví. Hospodin je před smrtí zachránil tím, že když procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené, překročil příbytky, jež byly označeny krví beránka. V přeneseném významu apoštolského učení je obdobným „beránkem“, který pro spasení ostatních obětoval svůj život, právě Ježíš Kristus. Lidová tradice připamatovává příběh výrobkem z dílny cukrářovy.
 
Modré pondělí, Žluté úterý a Černá (Škaredá) středa byly v lidovém pojetí „zasvěceny“ především úklidu. Výsadní postavení měl Zelený čtvrtek, den poslední večeře Páně a počátek největšího půstu v roce. Zelený se mu říká podle zeleniny, kterou jedí Židé v tento den, nebo podle zelené louky, na níž se v zahradě Getsemanské Ježíš při loučení modlil. Utichl hlahol zvonů, neboť ty odlétly do Říma. Leckde se však naopak rozezněly hrkačky, jimiž obvykle malí chlapci zaháněli Jidáše. O den později Kristova zrádce připomínaly také jidášky pečené z bílé mouky a medu, které měly zabránit „zrádnému“ uštknutí. 
 
Následoval Velký pátek, den Kristova zatčení, odsouzení a ukřižování. Bylo nutné se očistit vnitřně nejpřísnějším půstem, i vně. Lidé vstávali obzvláště časně a podle krajových zvyklostí se omývali buď v rose či v potoce, aby zabránili různým neduhům.
 
Na Bílou sobotu se opět rozezněly zvony. Několikadenním oslavám dala jméno „velká“ noc ze soboty na neděli, kdy byl Kristus vzkříšen a vyzvednut na nebesa. V tento den - Boží hod velikonoční - se podávala nejlepší jídla, tj. pečený beránek, speciální velikonoční nádivka či holoubata.
 
Následující Červené pondělí, krajově přezdívané jako pomlázka, koleda, mrskačka či oblévačka, je již bez zvláštního liturgického významu. Chlapci chodí s pomlázkami spletenými z čerstvých vrbových větviček, jimiž „vyplácejí“ ženy a dívky. Na Moravě má stejnou funkci oblévání studenou vodou. 
  
 

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Více fotek
  • Ilustrační foto zdroj: wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/138/13722.jpg
  • Ilustrační foto zdroj: wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/138/13724.jpg