Chartúm - Oblast jižního Súdánu již dvě desetiletí sužuje občanská válka. Před čtyřmi lety se rozhořely další boje i v západní části země, v oblasti Dárfúr. Od připravovaných jednání v Libyi, která proběhnou 27. října, se očekává zlepšení situace v africké zemi a přiblížení k mírové dohodě.
Od mírových jednání v Libyi se očekává zlepšení súdánské situace
V jižním Súdánu je většina obyvatel křesťanské víry. Fundamentalistická islámská vláda v Chartúmu se lidem snaží vnutit islámské právo, ale ti islám nepřijmou. Podle súdánského politického uprchlíka Christophera Obuy Ogwetty totiž není náboženstvím míru, ale války, a jeho představitelé zabíjejí lidi. „Jsou mnozí muslimové, kteří chtějí žít v míru, ale já hovořím o fundamentalistických muslimech,“ upřesňuje. „V Súdánu není svoboda slova, vyznání, nemůžeme o ničem svobodně rozhodovat. Vláda nás tímto způsobem ničí, ale drží nás naše víra, křesťanství.“
Vláda v Chartúmu chce mít pod kontrolou i oblasti velkých nalezišť ropy, když do jejich prostor rozmístila více než 15 tisíc vojáků. V jižním Súdánu tak teď přetrvává velké napětí a boje, a lze předpokládat, že dojde k dalším.
„Očekávali jsme pomoc například od Američanů, ale Spojené státy šly místo toho do Iráku a Afghánistánu. Ani OSN nás nepodporuje. Nechalo nás na holičkách a my na něj apelujeme, aby uplatňovalo větší nátlak na chartúmskou vládu, aby byla nucena přestat zabíjet naše lidi, unášet naše děti. Čína, Írán i Saudská Arábie súdánskou vládu v Chartúmu podporují, proto potřebujeme pomoc od OSN, aby pomohlo nastolit mír v Dárfúru a na jihu Súdánu, kde již zahynuli tři miliony lidí,“ konstatoval Ogwetta. Podle něj ekonomické sankce v podstatě nikdy nefungovaly a domnívá se, že by OSN mělo přijít s jinou strategií a dostat členy vlády před soud v Haagu.
Připravovaná jednání v Libyi s největší pravděpodobností súdánskou situaci nevyřeší. „Chartúmská vláda používá stále stejnou taktiku. Když jede na zasedání, tak se na něčem dohodne, něco slíbí, ale když se vrátí zpět, přijde opět se svou strategií a dělá něco úplně jiného,“ zdůraznil Ogwetta. Dokud se neuskuteční referendum, mohou podle něj probíhat mírová jednání, ale súdánská vláda je stále nebude uznávat. Vše by v roce 2010 mohlo změnit právě zmiňované referendum. Jižní Súdán by získal nezávislost a mohl by se dále rozvíjet; začít stavět školy, komunikace, zavádět elektřinu, telefonní spojení.
Súdán je největším africkým státem. V roce 1956 získal nezávislost a záhy se v zemi rozhořela občanská válka mezi vládnoucím arabským severem a černým jihem. Její první fáze skončila v roce 1972. Následným nedodržováním dohody z Addis Abeby o větší míře autonomie jižních oblastí přešly boje v první polovině osmdesátých let do druhé fáze. Proti zrušení autonomie jižní části země vládou v Chartúmu a zavedení islámského práva Šaríja se postavili křesťané a animisté z povstalecké Súdánské lidově osvobozenecké armády.
Občanská válka s přestávkami trvala až do roku 2005, kdy povstalci s vládou podepsali Všeobecnou mírovou smlouvu. Jen za posledních dvacet let stály násilnosti dva miliony lidských životů a z domovů vyhnaly přes čtyři miliony obyvatel. Země se postupně stala cílem sankcí jak ze strany OSN, tak i Spojených států. V roce 1993 byl Súdán Washingtonem zařazen na seznam zemí podporujících terorismus.
V roce 2003 se v Súdánu rozhořel další konflikt, tentokrát na západě země, v Dárfúru. Arabské milice Džandžavíd se souhlasem vlády vyháněly místní černošské zemědělce a vypalovaly jejich vesnice. Do bojů se zapojila také súdánská armáda, jež zasahovala i proti milicím, které se vymkly její kontrole. Konflikt se mezitím rozšířil i za hranice země do sousedního Čadu, kam lidé před milicemi prchají, a který Chartúm obviňuje z podpory povstalců. Situaci příliš nezlepšilo ani nasazení jednotek Africké unie. Obě strany v současné chvíli očekávají výsledky mírových rozhovorů, které mají proběhnout 27. října právě v Libyi.