Masakr na pekingském náměstí Tchien-an-men před 19 lety si skoro nikdo nepřipomíná

Peking - Náměstí Brány nebeského klidu, které je největší na světě, dnes od rána monitoruje čínská policie a také armáda ještě čileji než obvykle. Všude v jeho okolí se nacházejí sídla ozbrojených sil a náměstí je pod přísným dohledem od tragických událostí z roku 1989. Ve výročí masakru je ale policie aktivnější a kontroluje všechny, kteří na náměstí přicházejí. V Číně si smutné výročí připomínají pouze lidé v Hongkongu, kde se pravidelně konají vigilie k uctění památky obětí masakru.

Vojenský zákrok na pekingském náměstí Tchien-an-men proti čínským studentům, kteří před 19 lety demonstracemi a hladovkami volali po širší demokratizaci země, pro Čínu znamenal několikaletou ztrátu kreditu v zahraničí a její vnitropolitický vývoj ovlivňuje dodnes. Masakr si tehdy vyžádal nejméně 1300 obětí.

Tragédii předcházely reformy, které vyvolaly vlnu kritiky 

Dramatickým událostem předcházelo období pragmatických reforem, inspirovaných tehdy vrchním velitelem ozbrojených sil a náměstkem předsedy vlády Teng Siao-pchingem, který se po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 stal rozhodujícím mužem Číny. Jeho „program čtyř modernizací“ v průmyslu, zemědělství, vědě a technice a ve vojenství odsunul ideologizování do pozadí.

Rozvoj ekonomiky ale přinesl také problémy, např. hyperinflaci. To vyvolalo nebývalou vlnu kritiky. Kritika mířila i do nejvyšších míst, obviňovaných z korupce a nepotismu. Ozvali se intelektuálové, poukazující na malou míru svobody v umělecké a politické sféře. Koncem 80. let došla stará garda v čínském státním, stranickém i armádním vedení k přesvědčení, že liberalizace už přesáhla únosné meze a že je třeba za každou cenu zabránit dalším změnám.

Na náměstí studenti uctívali smrt Chu Jao-panga

Na počátku byla smrt reformně orientovaného bývalého předsedy ÚV KS Číny Chu Jao-panga. Dva dny po smrti Chu Jao-panga, 17. dubna 1989, dorazily první stovky studentů na pekingskou třídu Tchien-an-men (v překladu náměstí Brány nebeského klidu), aby uctili jeho smrt. Diskuze mezi shromážděnými studenty, akademiky a intelektuály postupně vyústily v požadavky zavedení demokratických svobod, svobody  projevu a tisku.

Protesty vyvrcholily v polovině května, kdy do Číny na čtyři dny přijel generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov, s jehož podporou studenti počítali. Ještě před začátkem jeho návštěvy zahájila část studentů na podporu svých požadavků hladovku, 17. května se pak na Tchien-an-men sešly více než dva miliony Číňanů. Větší problém než dvoumilionová demonstrace v Pekingu ale pro vedení strany byla skutečnost, že díky v té době nestranně informujícím médiím se ideje protestujících začaly dostávat i do dalších koutů země.

Už osm dní po zahájení demonstrací na Tchien-an-men se tajně sešli někteří čínští komunističtí hodnostáři, kteří konstatovali, že nepokoje ohrožují vedoucí úlohu komunistické strany Číny. Zatímco liberálnější generální tajemník Čao C'-jang navrhoval smířlivý postup a stranickou sebereflexi, radikální křídlo v čele s premiérem Li Pchengem požadovalo rázný krok.

Armáda dostala příkaz vyčistit náměstí

Diskusi nakonec ovládl Li Pcheng, který do Pekingu povolal armádu a vyhlásil stanné právo. Čao C'-Jang si podepsal svůj politický rozsudek 19. května návštěvou na Tchien-an-men, kde se shromážděným omluvil, že zklamal jejich naděje. Záhy byl odvolán a nahrazen Ťiang Ce-minem.

Amáda dostala 2. června příkaz vyčistit náměstí za jakoukoliv cenu. 3. června v 22 hodin začala armáda střílet do davu lidí, kteří se pokoušeli tankům zablokovat vstup na náměstí. Celá vojenská akce trvala tři hodiny, poté se vojáci stáhli a čekali na rozkazy. Čtveřice studentských vůdců, kteří v té chvíli za sebou měla 32 hodin bez jídla, pak s vojáky vyjednala, že studenti mohou opustit náměstí. Dne 4. června v pět hodin ráno bylo po šesti týdnech náměstí Tchien-an-men vyklizeno.

Podle oficiálních údajů KS Číny z roku 1996 přišlo při událostech v celé Číně o život 931 lidí a více než 20 000 jich bylo zraněno. Na náměstí Tchien-an-men nalezlo smrt pod tankovými pásy nebo při střelbě 523 osob a zranění utrpělo více než 10 000 lidí. Neoficiálně se ale mluví o až o 7000 obětí. Tehdejší premiér Li Pcheng, který bezvýhradně podpořil tvrdý zásah armády, si vysloužil přezdívku „řezník z Tchien-an-men“.

Dnes si masakr v Pekingu připomíná pouze několik matek zavražděných studentů, které 4. června chodí poklonit na hřbitov, kde leží těla jejich dětí.

Zásah proti studentům na náměstí Ťien-an-men
Zásah proti studentům na náměstí Ťien-an-men
Více fotek
  • Zásah proti studentům na náměstí Ťien-an-men autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/250/24980.jpg
  • Zásah čínské armády proti demonstrantům na náměstí Tchien-an-men. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/249/24852.jpg