„Každých deset let se výskyt melanomu zdvojnásobí,“ říká Ivana Krajsová

Je to dlouho, co se říká, kam nechodí slunce, chodí lékař. To se ovšem začalo povídat kdysi, když naši předci ještě nic netušili o nějaké ozonové vrstvě. Dnes bychom se měli řídit tím, co říkají o pobytu na slunci lékaři. Jinak se může stát, a také se stává, že se kvůli slunečním paprskům díváme na svět skrze okna nemocnice. Přitom pro zdravý pobyt na slunci stačí dodržovat jen několik jednoduchých zásad. Hostem Zuzany Burešové v pořadu Před půlnocí z 26. června byla Ivana Krajsová, primářka kožní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Kdy začalo být ideálem ženské krásy čokoládové tělo?
Začalo to v 50. a 60. letech, kdy se měnil styl života. Vezmeme-li si totiž 20. a 30. léta minulého století, ideálem krásy byla spíše světlá, bílá kůže, na které nebyly žádné pigmentové skvrny. Postupně se ale začaly uvolňovat mravy a začalo se používat stále menší a menší plážové oblečení. Z dlouhých koupacích úborů se tak přešlo na plavky a postupně i na nudistické pláže. Současně s tím začala být obdivována hodně pigmentovaná a snědá kůže. Tmavší kůže také dokáže zakrýt určité nedostatky, proto se mnoha lidem líbí mít snědou kůži.

Dříve tedy nebývaly alergie na slunce, melanomy? Nenašla jste nějakou zmínku ve zdravotnické literatuře?
Sluneční alergie bývala v určité míře i dříve, nicméně v posledních desetiletích jí přibývá. Určitě také přibývá kožních nádorů. Tato problematika se dostala do širšího povědomí až v posledních třiceti čtyřiceti letech, kdy lékaři s překvapením zjistili, že kožních nádorů neuvěřitelným způsobem přibývá. Uvádí se, že každých deset let se výskyt melanomu zdvojnásobí. U ostatních kožních nádorů je jejich výskyt ještě strmější.

Před čtyřiceti lety se začaly vyvíjet opalovací krémy s ochrannými faktory?
Jak se postupně začali lidé více opalovat, docházelo častěji ke spálení kůže. Takže se začalo zkoušet, co by mohlo lidskou kůži před negativními účinky slunce ochránit, ale zároveň nezabránit pigmentaci kůže. Tak se začaly vyvíjet opalovací prostředky, které mají ochranné faktory.
Zpočátku se předpokládalo, že je pro pokožku nebezpečné zejména UVB záření, které vyvolává zčervenání a spálení kůže. Proto první opalovací prostředky obsahovaly jen UVB faktory, které jsou označovány jako SPF (Sun protection factor). SPF určeno číslem, které určuje kolikrát denně můžeme být na slunci déle, aniž bychom se spálili.

Ještě v 80. letech jsme se mazali Indulonou, abychom měli krásnou čokoládovou pleť, a vojáci na spartakiádu se museli mazat naftou nebo něčím podobným?
Vojáci skutečně s oblibou používali oleje nebo naftu. Je s podivem, že kožní nádory nejsou u vojáků chorobou z povolání. Také se ale používaly bergamotové oleje, které zcitlivují kůži vůči slunečnímu záření. Tyto oleje se přidávaly do různých krémů, které se používaly jako opalovací přípravky, které nechránily, ale naopak zintenzivňovaly pigmentaci kůže.
Ještě před třiceti lety, kdy jsem nastoupila na kožní kliniku, se tam tyto krémy používaly a nechávali jsme si je vyrábět, abychom se hezky opálili. To ukazuje, že do střední Evropy se problematika kožních nádorů dostala skutečně až před třiceti pětatřiceti lety.

Naše kůže si všechno, co jste vyjmenovala, velmi dobře pamatuje. Sčítá se to a výsledkem může být rakovina kůže?
Kůže si pamatuje každý paprsek, který na ni dopadl od narození po stáří. Velký problém je také to, že velmi tenkou a citlivou dětskou kůži dokáže sluneční záření poškodit podstatně více než v dospělosti. Takže i kdyby se člověk opaloval jen do patnácti let života a potom už na slunce vůbec nevyšel, je jeho kůže natolik poškozená, že se na ní v dospělosti může objevit kožní nádor. Proto by veškeré preventivní programy měly být zaměřeny na děti, nebo lépe na rodiče malých dětí.

Setkala jste se během své dlouholeté praxe někdy s tím, že by dítě onemocnělo kožním melaninem?
U dětí je naštěstí tento nádor stále velmi vzácný, ale objevuje se. Celosvětově jde okolo deseti let věku o jednotlivé případy. Okolo puberty začíná kožních nádorů a zejména melaninů postupně přibývat, ale stále to naštěstí nejsou vysoká čísla.

Nejohroženější skupina jsou malé děti. Co staří lidé? Pracují na zahrádce a tvrdí, že v jejich věku se jich už nic podobného nemůže týkat. To je ale asi mýtus?
Mnoho lidí si neuvědomuje, že sluneční záření poškozuje kůži nejen, když se opalujeme. Většina považuje jen „chtěné“ opalování za nebezpečné. Neuvědomují si, že je jedno jestli na slunci leží nebo pracují. Slunce poškozuje pokožku tak jako tak. Někdy je to naopak ještě horší, protože si lidé při práci neuvědomí, že by měli použít opalovací krém.

Existuje jasná odpověď na otázku, jestli existuje zdravé opalování?
Budeme-li dodržovat všechny zásady nelze říct, že existuje jakékoliv zdravé opalování. Na druhou stranu takovýto přístup mnoho lidí odradí a namísto, aby nás poslechli, přestanou nás poslouchat, protože většina lidí se různým způsobem opaluje ráda. Takže spíše než říkat, že zdravé opalování neexistuje, je lepší lidem vysvětlovat zásady, které mají dodržovat, aby při pobytu na slunci poškodili kůži co nejméně.

Dětem začínají prázdniny, některé odjedou s rodiči k moři. Jak by se měl člověk připravitpřed odjezdem k moři? Měl by kůži zatěžovat, trénovat tím, že by chodil častěji na slunce?
Je jakýsi trend zejména pak u dospívajících dívek chodit do solária, aby kůže zpigmentovala. Potom tolik nehrozí spálení pokožky, lze používat opalovací přípravky s nižšími faktory a mohou být na slunci déle, aniž by se spálily. Z tohoto hlediska je to ideální.
Na druhou stranu takováto příprava kůže zabrání intenzivní ochraně. Když pojedeme k moří s bílou, světlou kůží, musíme se více chránit. A to je vlastně to, co bychom měli pro svou kůži dělat. Zatímco pojede-li člověk k moři už opálený, celková dávka slunečního záření, které dopadne na kůži, je podstatně větší, a tím více škod může napáchat.

Přestože používáme opalovací krémy s vysokými faktory, stejně se opálíme?
Řada lidí nechce používat přípravky s vysokými faktory, protože se bojí, že se u neopálí. Není to pravda. I při faktorech 50, 60 se kůže opálí. Neopálí se sice do druhého nebo třetího dne, ale opálení je potom hezčí, jednolitější, protože nedochází ke spálením, kůže je hladká, protože se nevytváří pihy a nehezké pigmentace. Navíc opálení získané postupným opalováním vydrží podstatně déle.

Říká se, že před pobytem u moře bychom měli jíst betakaroten. Je na tom něco pravdy?
To je těžká otázka. Pochopitelně firmy, které betakaroten vyrábějí, tvrdí, že to je velmi účinný ochranný faktor. Betakaroten má antioxidační účinky, takže náš organismus nebo kůži nějakým způsobem chrání před poškozením. Na druhou stranu není žádnou vědeckou prací dokázáno, že by perorální užívání betakarotenu dokázalo nějak ochránit kůži před vznikem volných radikálů, které slunce v kůži vyvolává.
Sluneční záření je nejvíce nebezpečné právě proto, že při působení na kůži vyvolává oxidační stres, vznik volných radikálů s následným poškozením jader buněk. To pak vede k mitózám a až ke kožním nádorům. Oxidační stres vyvolává dlouhovlnné UVA záření, které způsobuje hnědnutí kůže a o kterém jsme si ještě před třiceti lety mysleli, že je neškodné a kůži prospívá.
UVA záření má ještě delší vlnovou délku než UVB záření, takže proniká hlouběji do kůže, většinou až na úroveň vaziva, které poškozuje. Vyvolává proto předčasné stárnutí kůže.
Takže na vzniku kožních nádorů se podílejí oba typy ultrafialového záření, které dopadají na zemských povrch. UVB záření přibývá díky úbytku ozónové vrstvy a UVA je zase v ultrafialovém záření obrovské množství.

Nebylo by nejlepší použít samoopalovací krém nebo speciální pistole, kterou se člověk postříká a vypadá asi čtrnáct dní jako opálený?
Pro lidi kteří chtějí být hodně opálení nebo už měli třeba kožní nádor či mají hodně znamének nebo velmi citlivou kůži na slunce, je samoopalovací krém nebo tyto speciální pistole ideální řešení. Mají opálenou pokožku bez jakéhokoliv poškození.

U opalovacích krémů je vždy mnoho parametrů, takže člověk mnohdy ani neví, co kupuje nebo co by měl požadovat za informace? Podle čeho tedy máme vybírat přípravky na opalování?
Zásadní je, aby krém obsahoval UVB i UVA filtr. UVB filtry jsou uvedeny v SPF a číslem, které určuje velikost SPF faktoru. Velikost stanovujeme podle fototypu naší pokožky. Takže lidé, kteří mají hodně světlou kůži a jedou na jih, by měli určitě použít nejvyšší ochranné faktory alespoň na první část dovolené.
UVA ochranný faktor by měl splňovat australskou normu. Pro UVA faktor není v současné době číselné označení. Proto by měl konkrétní přípravek vždy obsahovat sdělení, že UVA faktor splňuje australskou normu. To znamená, že filtruje stejně UVA záření jako UVB filtr.

Přestože se namažeme opalovacím krémem, působí na nás slunce tak, že se někdy objeví různé skvrny nebo hnědé fleky. O co se přesně jedná? Je to reakce na léky, které užíváme, nebo na potraviny?
Příčin, které vyvolávají tyto skvrny, je řada. U žen to velmi často bývá hormonální antikoncepce, která podporuje vznik pigmentových skvrn zejména na místech chronicky vystavených slunečnímu záření, jako je obličej, výstřih nebo hřbety rukou. Někdy tak působí látky na vysoký tlak a odvodnění. Antibiotika po oslunění většinou vyvolávají akutní alergické reakce, takže tam je třeba se poradit s lékařem. Ovšem jakmile pacient požívá jakékoliv antibiotikum, je lepší na slunce nechodit vůbec.
Skvrny na kůži mohou také způsobit některé kosmetické prostředky, zejména parfémy nebo parfémované prostředky. Zmíněný bergamotový olej je vonná silice, která se přidává do řady parfémů. Tam, kde se pak bergamot na kůži setká se slunečním zářením, vzniká výraznější pigmentace. Ta navíc poměrně dlouho zůstává a špatně se odstraňuje. Nespolehlivější a nejideálnější řešení je nikdy nepoužívat na slunci parfémy.

Některé ženy si myslí, že je dobré zamezit přístupu slunečních paprsků tím, že použijí makeup?
Makeup filtruje sluneční paprsky. Existují dva typy slunečně ochranných faktorů: chemický a fyzikální. Fyzikální jsou drobné částice nějakých sloučenin zinku, které sluneční paprsky odráží, takže do kůže vůbec neproniknou a nemohou ji poškodit nebo spálit. Makeup funguje na podobném principu, takže jej lze takto použít.

Když to otočíme: V jakých případech má slunce ozdravný efekt, kdy pomáhá?
Slunce je v každém případě velmi důležité pro náš život vůbec. Kromě vitaminu D, k jehož metabolismu v těle je slunce nezbytné, se slunce využívá také na léčebné procedury.
Ultrafialové záření se využívá u řady kožních nemocí. Klasickým případem je lupenka, která se na jaře a v létě při pobytu na slunci vždy začne zlepšovat. Většina lupenkářů také využívá ozdravných klimatických pobytů u moře, odkud se vrací zhojeni. Některé kožní nádory se léčí fototerapií, tedy působením ultrafialového záření na kůži. Sluneční záření pozitivně účinkuje i na akné, které se též zlepšuje v letních měsících. Proto pacientům s mírnými projevy akné někdy doporučujeme, aby používali solária de facto léčebně. Takže v indikovaných případech je možné sluneční nebo ultrafialové záření používat léčebně.

Řada lidí si myslí, že právě kvůli vitaminu D musíme být na sluníčku co nejdéle, tak to ale není. Jak dlouhá doba na slunci nám stačí, abychom získali potřebnou denní dávku vitaminu D?
Říká se, že stačí cesta do práce a z práce. To se sice říká v Austrálii, kde je intenzita slunečního záření vyšší. Ovšem i u nás člověk nepřeběhne jen ulici, když jde do práce, ale jde na procházku, chodí nakupovat.

Nejhorším důsledkem slunečního záření je kožní nádor, melanom. Jde o agresivní onemocnění s vysokou úmrtností: každý rok v naší republice na něj umírá 350 lidí. Mnohdy přitom umírají zbytečně. Kožní nádor je na těle viditelný, lze pozorovat, jak se mění – jeho tvar není pravidelný, mokvá, není ohraničený. Lidé se ale často obávají jít k lékaři?
To je pravda. Na druhou stranu existuje velká skupina lidí, která věnuje své kůži pozornost. Po celém světě i v naší republice je v posledních desetiletích sledován vzestup záchytu počínajících melanomů. Ty když se vyříznou, je pacient zcela vyléčen. Bohužel však neklesá procento lidí, kteří přijdou na první vyšetření s plně pokročilým, krvácejícím nádorem, u kterého je velké riziko metastáz a smrti pacienta. Přitom platí, že žádný člověk by nemusel na melanom zemřít – stačí jen přijít včas.

Do jaké míry pomáhají u nás, ale i ve světě osvětové kampaně? V Austrálii byl například dlouhodobě největší výskyt melanomů, jak tam pomáhají kampaně?
V Austrálii mají kampaně asi nejvíce propracované. Jednak tam byl poprvé zaznamenán zvyšující se počet melanomů a také tam poprvé zaznamenali posun melanomu do nižších věkových kategorií. Takže tam na tento nebezpečný nádor začali umírat mladí lidé v produktivním věku.
Výskyt je tam způsoben obrovským množstvím přistěhovalců ze Skotska a podobných oblastí, kteří mají světlou kůži a zrzavé vlasy. Těmto lidem začala být věnována velká pozornost, začaly se organizovat výukové programy, dokonce chodili po plážích a vysvětlovali lidem, že by přes poledne neměli ležet na sluníčku.
Lze říci, že mají velké úspěchy. Lidé v Austrálii jsou o problematice melanomu podrobně informováni, znají všechna rizika, věnují tomu pozornost. Ovšem sami také přiznávají, že jakmile jeden rok v kampaních poleví, doroste část generace, která se okamžitě začne opalovat. Obliba sluníčka je totiž celosvětově tak veliká, že je obtížné od něj lidi udržet v bezpečné vzdálenosti.

(redakčně kráceno)