Franz Kafka získal věhlas až po smrti

Praha - Německy píšící pražský židovský spisovatel Franz Kafka za svého života příliš známý nebyl, začal být proslulý až ve 40. letech v USA a v Evropě po druhé světové válce. Až po letech začal být označován za jednoho z nejslavnějších spisovatelů. Od roku 1910 si vedl deník, který byl později mnohokrát vydán. Do Kafkovy smrti vyšlo jen šest jeho prací, mimo jiné povídky Proměna, Ortel či novela V kárném táboře. Některé své texty sám autor zničil. Stejný osud měl potkat celé jeho dílo, které navzdory Kafkovu přání zachránil jeho přítel Max Brod. Díky tomu mohly být posmrtně vydány jeho slavné romány Amerika, Proces a Zámek.

Kafkova proslulost, hraničící s módností, propukla v západoevropském intelektuálním prostředí po druhé světové válce především v souvislosti s existencionalismem, za jehož proroka bývá Kafka považován. Naproti tomu v Československu po roce 1948 bylo jeho dílo takřka nepřístupné a oficiální ideologií bylo odmítáno jako dekadentní, semitské a  pesimistické. Ke Kafkově rehabilitaci přispěla v roce 1963 mezinárodní konference v Liblicích. Koncem 60. let také vyšla většina Kafkových prací, nicméně lidé se k nim bez problémů dostali až po roce 1989.

Kafka bývá hodnocen jako geniální analytik absurdity moci a jejího aparátu, oběť literatury či věštec holocaustu a ten, kdo v Marxových stopách formuluje tezi odcizení způsobeného masovou strojní výrobou. Sám prožil naprostou většinu života uzavřen v pomyslných hradbách staré Prahy. Neustále však toužil po úniku do „přirozeného“ světa a života.

Kafka se narodil 3. července 1883

  • 1906 - ukončil studium práv na pražské německé univerzitě
  • Rok provozoval právní praxi, poté byl úředníkem v pojišťovně, kde získával i náměty pro svou literární práci.
  • Od roku 1910 si vedl deník, který byl později mnohokrát vydán.
  • 1908 - publikoval první texty
  • Od 1919 se léčil v sanatoriích
  • 1924 - zemřel v sanatoriu v Kierlingu
  • Pohřben na židovském hřbitově v Praze na Olšanech

Kafka se narodil v pražské židovské rodině obchodníka Hermanna Kafky. Se svým autoritářským otcem měl senzitivní Franz celý život komplikovaný vztah. Kafkův neodeslaný a posmrtně publikovaný Dopis otci z roku 1919, v němž se pokouší o zúčtování s osobou, jež mu nikdy nenaslouchala, se později stal pro mnohé klíčem k jeho osobnosti i dílu.

V roce 1912 se seznámil s Felice Bauerovou, s níž se o dva roky později zasnoubil. Zasnoubení pak zrušil, obnovil a nakonec znovu zrušil, když se dozvěděl, že u něho propukla otevřená tuberkulóza. Roli v jeho životě sehrály i další ženy. Jeho pohled na ně byl však ještě rozporuplnější než na literaturu. V obdobích, kdy byl nějakým vztahem pohlcen, se mu pravidelně literárně nedařilo.

Od roku 1919 se léčil v různých sanatoriích, přestěhoval se do Berlína, odkud ho jeho přítel Max Brod přivezl zpátky do Prahy. Zemřel u Vídně 3. června 1924. Pohřben je na židovském hřbitově v Praze na Olšanech.

O Kafku se zajímá mnoho životopisců

Do rozsáhlého fondu německy psaných životopisů v Praze narozeného spisovatele Franze Kafky přibyla v poslední době dvě nová díla. Významné Kafkovo jubileum připomínají práce německého kafkologa Reinera Stacha a amerického spisovatele Louise Begleyho, podle jehož románu O Schmidtovi byl natočen stejnojmenný film s Jackem Nicholsonem.

Pomník Franze Kafky od Jaroslava Róny
Pomník Franze Kafky od Jaroslava Róny

Objemný svazek druhého dílu rozsáhlé Stachovy biografie s názvem Kafka. Die Jahre der Erkenntnis (Kafka. Roky poznání) nabízí detailní pohled na dobu a svět, do kterého se Kafka narodil a v němž vyrůstal. První díl životopisu s názvem Kafka. Die Jahre der Entscheidungen (Kafka. Roky rozhodnutí) vyšel před šesti lety.

Mnohem útlejší je kniha Die ungeheure Welt, die ich im Kopf habe (Obrovský svět, který mám v hlavě) od Louise Begleyho, v níž se autor pokouší popsat Kafkův svět pocitů i život pomocí jeho dopisů, deníkových záznamů a výpovědí spisovatelových přátel, které často cituje.