„Nikdy neříkej nikdy,“ politické krédo ministra zahraničí Karla Schwarzenberga

Hostem Interview ČT24 byl 29. ledna ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. V letech 1990 - 92 byl ještě za federace kancléřem prezidenta Václava Havla. Byl členem ODA, později úspěšně kandidoval do Senátu jako nezávislý na kandidátce US-DEU. Směřování zahraniční politiky České republiky, euroústava a otázka Temelínu ve vztahu k rakousko-českým vztahům, to byla témata, na která se ptal Jakub Železný.

Nyní jste ministr zahraničí za Stranu zelených. Jste členem nějaké politické strany?
Ne nejsem, odevšad jsem vylezl.

Jak je to s vámi a Stranou zelných? Beze zbytku kopírujete její program?
Nejsem členem Strany zelených, ale z valné části podporuji její program.

Vaši kritici říkali, že společně s vaší osobou se do české zahraniční politiky vrací Václav Havel. Co na to říkáte?
To jsou, s odpuštěním řečeno, blbé fámy. Je pravdou, a dodnes jsem na to hrdý, že jsem před patnácti lety pracoval pro kancelář prezidenta Václava Havla. Ale je tomu, jak říkám, už patnáct let. Je to, jako by někdo dělal před patnácti lety u Bati – také od něj nikdo nebude předpokládat, že začne najednou prodávat boty.

Takže to znamená, že Václav Havel a jeho vliv ve Straně zelených nesehrál žádnou roli?
Vůbec žádnou. Nehledě na to, že Václav Havel je několik měsíců ve Spojených státech a toto se odehrálo v době, kdy nebyl v Čechách.

Poslední věc k Václavu Havlovi. Jakou roli hrál ve vašem rozhodování? Bavili jste se o tom?
Na moje rozhodnutí neměl žádný vliv. Telefonovali jsme spolu až po mém jmenování a on mi pouze gratuloval.

Říkáte to tak, jakoby to byla nějaká ostuda být přítelem Václava Havla.
V žádném případě ne. Předeslal jsem, že jsem hrdý na to, že jsem mohl pracovat pro Václava Havla. Dodnes jsem loajální a doufám, že mne považuje za přítele. Sám ho pokládám za nejvýznamnějšího Čecha, který dnes existuje. Je jediným z nás, kdo má opravdu světovou pověst a pro Českou republiku je to ohromné štěstí.

Co říkáte jeho slovům, kdy se vás zastal oproti nynějšímu prezidentovi Václavu Klausovi? Jedním dechem pak dodal, že byste byl skvělým kandidátem do prezidentské volby v roce 2008.
Poněkud ireálná představa. O této věci jsem opravdu neuvažoval. Prezident Havel je veliký básník a má velkou fantazii, ale že já bych se dostal na Hrad, to je vskutku nereálné. Musím se však držet politické zásady, nikdy neříkej nikdy.

Jaké máte vztahy s nynějším prezidentem? Vyjádření okolo vašeho jmenování nebyla oboustranně příliš diplomatická.
Prezident Klaus měl některé výhrady, které, jak je jeho zvykem, jasně vyjádřil. To je jeho právo, jak prezidentské, tak občanské. Proti tomu nemohu nic namítat. Mezitím jsem ho s panem premiérem a místopředsedou vlády Alexandrem Vondrou navštívil. Byl to velice korektní rozhovor, všechno v pohodě.

V tomto rozhovoru jste si takříkajíc sladili noty, nebo máte pořád rozdílný názor na zahraniční politiku?
Samozřejmě, že budeme vždy mít na některé věci rozdílné názory. Spíše šlo o úhly pohledu. Ale myslím, že naše postoje se dají určitým způsobem sjednotit. Mimochodem, pan prezident mne poctil tím, že mne požádal, abych ho doprovázel na zahraniční cestu do Japonska.

Za prezidentství Václava Havla bývalo zvykem, že zahraniční politika státu hovoří jedním hlasem. Teď to tak nevypadá?
Jsem přesvědčen, že bude mluvit jedním hlasem. My se s doktorem Vondrou zajisté domluvíme. A není to jen přání. Se Sašou Vondrou jsem pracoval už na Pražském hradě, i když jsme na některé věci měli různé názory, byli jsme schopni se vždy nakonec domluvit.

Potřebuje Evropská unie nějakou ústavu? V prosinci jste řekl MF Dnes, že ústava ano, ale jednoduchá, jako jakýsi jízdní řád. Nechci být jízlivý, ale jízdní řády bývají někdy dosti tlusté, obsáhlé, nepřehledné.
Samozřejmě to bude poněkud složitější, než když se to dělá pro jednotlivý stát. Pro mě je krásným vzorem Ústava Spojených států, to je klasický text. V takovéto souvislosti to samozřejmě nebude. Sama paní kancléřka Merkelová s úsměvem podotkla, že každý evropský text není úplně lehce čitelný, je vždy složitý, a v tomto případě tomu tak bude taky. Že nikdy nedosáhneme ideálu je mi jasné, ale musíme se k němu alespoň přiblížit.

Toto je téma, na kterém se s prezidentem Václavem Klausem asi těžko shodnete. Kancléřce Merkelové zopakoval, že je proti jakékoli ústavní smlouvě pro Evropskou unii. Tady bude asi těžké ladit noty.
Samozřejmě o tom povedeme diskuzi. Nesmíte ovšem zapomenout, že zahraniční politiku země určuje vláda, nikoli prezident.

K návštěvě kancléřky Merkelové německý tisk napsal, že v Praze narazila na žulovou zeď. Ta setkání skutečně působila chladně. Máte také takový pocit?
U setkání s premiérem Topolánkem jsem byl, vůbec chladné nebylo. U setkání s prezidentem jsem nebyl, to hodnotit nechci. V Hrzánském paláci proběhla velmi otevřená debata, kterou bych vůbec neoznačil za nepřátelskou. Vyjádřili jsme svoje stanovisko, to je jasné. Na začátku všech jednání zaujme každý nejprve své vyhraněné stanovisko. A během dalších jednání se stanoviska navzájem přibližují.

To je ideální stav. Otázkou je jestli se ho, při nynějším německém předsednictví, podaří dosáhnout?
Ani kancléřka Merkelová nemá iluzi, že by se podařilo text dokončit během německého předsednictví. Spíše bych řekl, že nakopla míč a teď začíná hra. A namísto dvaadvaceti hráčů je jich sedmadvacet, takže hra bude trvat delší dobu. Jestli se to podaří do roku 2009, což by bylo ideální vzhledem k evropským volbám, to teprve uvidíme. Dnes už každý ví, že během šesti měsíců to k dosažení není.

Švýcarský tisk označil za nejskeptičtější ”hráče” Česko, Polsko a Velkou Británii. Je to pravda?
Do jisté míry to pravda je. My máme na celou věc velmi vyhraněný názor. Nemám rád v této souvislosti výraz euroskepticismus. My jsme velice proevropští, jen máme jiný názor na to, jak by měla být Evropa uspořádána. Neznamená to, že jsme vůči Evropě skeptičtí, to vůbec ne.

Měla by být ústava od základů předělána?
To by bylo sice krásné, ale toho nedosáhneme. Znám postupy všech úřadů na světě, vždy se vychází z nějakého předešlého textu. Nejkrásnější by bylo, kdybychom to napsali nově, ale to asi nepůjde. Takže musíme střihat, přepracovávat, domlouvat a podobně.

Vládním vyjednavačem pro Evropskou Unii byl, mimo jiné, zvolen Jan Zahradil - europoslanec za ODS? Koaliční partneři vyjádřili nad tímto krokem premiéra Topolánka nelibost. Jaký je váš názor?
Je to osobní pověřenec ministerského předsedy. Já sám si myslím, že Jan Zahradil je významný europoslanec. Má velmi vyhraněné názory, s kterými úplně nesouhlasím. Ale je to zajímavá volba.

Jaký je váš pohled na jadernou elektrárnu v Temelíně? Kopírujete taky v tomto případě postoj Zelených?
Pro mě je Temelín danost, která je součástí programového prohlášení vlády. Nebudeme budovat nové jaderné elektrárny, také nebudeme uskladňovat odpad bez souhlasu obce. Ale o Temelínu nebudeme diskutovat. Temelín je elektrárna, kterou Česká republika potřebuje.

V čem je ten největší problém? Rakušané Temelín nechtějí, my ho chceme. Zde asi není prostor pro kompromis?
V mezinárodních otázkách panují často velmi rozdílné názory. Asi se nikdy úplně neshodneme. Rakouský antijaderný program je jejich politické dogma. To je mi jasné a s tím musím počítat.

Rakouská vláda trvá na nulové variantě pro Temelín a na tom, že Česká republika porušuje Melkský protokol.
K tomu prvnímu, že si to rakouská vláda přeje, je její věc. Já si taky přeji spoustu věcí a málo z nich se mi splní. A věc druhá. Rozhodně popírám, že bychom porušovali Melkský protokol, protože dáváme rakouské vládě opravdu všechny informace o Temelínu. Spíše jde o snahu rakouské strany o těchto věcech jednat. Naopak si nemyslím, že by tato otázka byla prioritou rakouské zahraniční politiky.

Nebojíte se žaloby, na kterou tlačí rakouský parlament?
Nejsem přesvědčen, že k žalobě vůbec dojde. A i kdyby k ní došlo, tak obavy nemám, protože co se mezinárodního práva týče, je naše pozice velice pevná.

(redakčně kráceno)