Německo je čerstvým předsedajícím Evropské unie. Následujících šest měsíců bude předsedat dnes už sedmadvaceti státům. Čeká jej nelehký úkol týkající se především navrácení prestiže Evropské unii v době, kdy její popularita v mnohých zemích klesá. Nemůže se vyhnout problémům z euroústavou, kterou už odmítla Francie a Nizozemí. V pátek 12. ledna se na tato a jiná témata ptal František Lutonský v pořadu Interview ČT24 německého velvyslance v České republice Helmuta Elfenkämpera.
„Musíme vydělávat více šedou kůrou mozkovou, než šroubovákem v ruce,“ říká Helmut Elfenkämper, německý velvyslanec v České republice
Německo je pro Českou republiku největším obchodním partnerem a také největším zahraničním investorem. Po pravdě řečeno, Česko teď nemá moc času řešit vzájemné vztahy obou zemí. Jak byste je definoval?
Vztahy jsou už několik let skvělé a stále se vyvíjejí dobrým směrem. Pravdou je, že České republice teď zabírá spoustu energie hledání stabilní vlády a samozřejmě si přejeme i s ohledem na naše předsednictví, aby to všechno šlo rychleji. Ale musíme respektovat situaci jaká je. Voliči dali svým politikům vskutku nelehký úkol.
Česká republika je pro nás velmi důležitý partner, dokonce třetí nejsilnější z východní Evropy. Máme skvělé kulturní vztahy, máme dobře rozvinuté vztahy v cestovním ruchu. Oba národy mají o sobě dobré informace. V posledních měsících se nám podařilo zintenzívnit praktické vztahy našich ministrů. Především mezi ministry dopravy a životního prostředí. Pracujeme na mnoha praktických úkolech a budeme pokračovat ještě intenzivněji, protože začalo naše předsednictví v Evropské radě.
Jak se promítá nestabilní situace v České republice do práce velvyslance? Stačíte se seznamovat s novými ministry zahraničí? Setkal jste se už s Karlem Schwarzenbergem?
Karla Schwarzenberga znám už dlouho. Znám i jiné politiky, kteří jsou nyní nově ve svých funkcích. Pěstujeme kontakty se všemi politickými osobnostmi v hostitelské zemi, takže bychom neměli mít jakékoli startovní problémy . Po celou dobu, kdy zde vzniká nová vláda, máme kontakty jak s opozicí, tak s očekávanou vládou. Vždy se snažíme zanalyzovat situaci. Ne vždy je to jednoduché, ale máme pochopení pro vaše obtíže. A v tomto rámci se snažíme udržovat kontakty na co nejlepší úrovni. Určitě to nemá negativní vliv na skvělé německo-české vztahy.
Lze vůbec definovat společné zájmy Čechů a Němců v rozšířené sedmadvacítce?
Je jich spoustu. Obě naše země a společnosti mají paralelní zájmy. Jsme vysoce rozvinuté průmyslové státy, které se snaží uplatnit v globalizované světové ekonomice. Německo mělo problém s vysokými náklady na trhu práce, ale německá ekonomika se úspěšně reformuje a je opět velmi efektivní. Obě společnosti mají tendenci stárnout a to má důsledky na státní rozpočet. Je proto potřeba vytvářet rezervy, abychom byli schopni postarat se o naše stárnoucí obyvatelstvo. Musíme daleko víc investovat do vědy a výzkumu. Musíme vydělávat více šedou kůrou mozkovou, než šroubovákem v ruce. Potom je zde otázka rozpočtu. Česko se po právu vnímá jako brzký netto plátce Evropské unie. Bude více platit než dostávat. Má proto zájem na omezení výdajů z evropské pokladny. To se již jasně prokázalo při rozpočtové prognóze na roky 2007-2013, kdy jsme velmi dobře spolupracovali.
Příklad dobré spolupráce jsme nedávno viděli při sporu o dani na pivo. Při kterých problémech ale budou obě země naopak stát proti sobě?
Z hlediska historických tradic obou zemí to nikoho nemůže překvapit. Nejen sousední Bavorsko, ale celé Německo vnímá pivo jako základní potravinu, ne jako alkohol. Proto jsme byli zásadně proti zvýšení daně. Je však mnoho problémů, které jsou výhradně problémy přechodného charakteru. K tomu patří přechodné období pro omezený volný pohyb pracovních sil. Příští revize je v roce 2009. Není to pro Česko problém věcný, protože tlak z české strany na německý trh práce v podstatě neexistuje. Dokonce kvóty, které jsou dány, nejsou ani plně vyčerpány. Je to velký psychologický problém. V Německu, jako je to i v jiných starých zemích Evropské unie, má část obyvatelstva pocit, že rozšíření Evropské unie ohrožuje jejich pracovní místa. Proto je třeba najít harmonii na obou stranách. Výsledkem je přechodné období. Z historického hlediska nebude toto omezení trvat dlouho. Situace na německém trhu práce má dobrou prognózu a nejbližší lhůtu projednávání můžeme očekávat s nadějí.
Faktem je, že otázka omezení je věcí spíše vnitropolitickou. Co pro to může udělat velvyslanec působící v Česku?
Velvyslanec může své vládě velmi přesně říci, jak tento problém vnímají Češi. Stejně tak můžu českému obyvatelstvu sdělit, jak je vnímán u nás. V Německu je skoro desetiprocentní nezaměstnanost, bohudík s klesající tendencí. Samozřejmě to vyvolává obavy a může to být vysvětlením pro značný odpor k rozšiřování Evropské unie.
Možná už v listopadu budete hlasovat o otevření hranic. Vy jste v českých novinách prohlásil, že Evropská unie přinesla novým členům prosperitu a blahobyt a v Čechách se o tom může každý přesvědčit. Ale asi každý Čech se cítí poněkud méněcenně, když projíždí hraniční kontrolou.
Na základě rozhodnutí ministrů vnitra z prosince loňského roku, budeme moci díky sumě informací Schengenského systému otevřít pro devět nových států hranice už v docela blízké době. Jsou to vlastně dva roky od vstupu a to je podle mě hrozně rychle. Mám z toho velkou radost. Nesmíme zapomínat na to, že máme výhradní zájem, aby naše vnější hranice byla skutečně bezpečná. K tomu aby mohl Pražák dojet do Porta, aniž by ho kdokoli kontroloval, je zapotřebí ohromná spousta peněz a spousta práce v kooperaci bezpečnostních složek starých a nových státu Unie. Když tohoto dosáhneme k prosinci tohoto roku, budeme rádi.
Vzájemné vztahy obou zemí mohou charakterizovat návštěvy vrcholných politiků. Kdy by měl dorazit německý prezident Horst Köhler nebo kancléřka Angela Merkelová?
Je obvyklé, že data návštěvy se zveřejňují dosti narychlo, tak týden předem. Doufám, že budu moci brzy oficiálně oznámit návštěvu obou zmíněných politiků. Pracujeme na tom. Prezident Klaus se setkal s naším prezidentem a pozval ho k sousedské návštěvě. Očekávám, že k této návštěvě brzy dojde. Kancléřka Angela Merkelová přijala vašeho tehdejšího premiéra krátce poté, co byla jmenována do svého úřadu. Určitě by tu bývala byla už dávno na návštěvě, nebýt problémů na české straně, o nichž jsem mluvili na začátku.
Německo dnes stojí dvanáctý den v předsednictví Evropské unie. Co od vašeho předsednictví mají očekávat Češi? A co Evropa? Hovoří se o resuscitaci evropské ústavy. Je něco nad tímto krokem?
Nechci hierarchizovat naše priority. Prezidentství trvá, paralelně s naším předsedáním G8, šest měsíců do konce června. Dělíme to na tři velké úseky. První je do začátku března, kdy proběhne první regulérní vrcholné setkání. Prioritami budou ekonomická témata, především energetika jako nejdůležitější bod jednání, společně s otázkami klimatických změn. V pozadí událostí posledních dní, kdy došlo k přerušení provozu ropovodu v Bělorusku, je jasně vidět, jak důležité je to téma. Chceme jednat o energetických rezervách, vztahy mezi dodavateli a odběrateli, o tranzitních zemích, úsporách energie. Jde o obnovení stability energetického systému.
Druhá důležitá etapa bude padesáté výročí podepsání Římských smluv, zakládajících smluv Evropského společenství, z něhož později vznikla Evropská unie. U této příležitosti se bude 25. března konat v Berlíně mimořádné vrcholné setkání. Rádi bychom přijali takzvané Berlínské prohlášení, které by bilancovalo uplynulých 50 let. Ale chceme se v tomto prohlášení také ujistit, kam směřuje Evropská unie. Nebude to smlouva, bude to deklarativní dokument. Není tajemstvím, že v mnoha zemích všeobecná nálada ve vztahu k Evropské unii v poslední době není dobrá. Doufáme proto, že to bude pozitivní impuls.
Na závěr našeho předsednictví připadá nejdůležitější téma a tím je debata o ústavní smlouvě. Není to ústava, je to mezistátní smlouva. I samotné slovo ústava možná vedlo k mnoha problémům. Nechceme vytvářet nějaký superstrát. Chceme hledat úpravy akceptovatelné pro všechny, abychom mohli institucionálně spravovat Evropu, aby byla schopnější uplatnit se ve světě.
Nemají charakter ústavní smlouvy právě zmiňované zakládající smlouvy z 50. let?
Ne. V tomto případě jde o ryze mezistátní smlouvy. Evropská unie není stát, ale také není pouze mezistátním spojením. Je něco mezi. To je na tom zvláštní. A my chceme, aby to tak zůstalo, aby Unie byla něčím jiným, mimořádným. Neměl by to být unifikující nadstát. Jde o to postarat se, aby se přijímala rozhodnutí na úrovni, na které je možné je přijmout. Na úrovni národních států nebo i níž. Jde také o větší pravomoci národních parlamentů v rozhodování o Evropské unii.
Znáte postoj České republiky k takzvané euroústavě?
Znám stanovisko politických aktéru v této zemi. Z části je to pozice kritická, částečně otevřená, částečně pozitivně naladěná. Poslední ankety mezi obyvatelstvem prokázaly, že je lehká nadpoloviční většina nakloněna podpisu ústavní smlouvy. Samozřejmě je to důvod k diskuzi. Dvě země odmítly, Francie a Nizozemí, 17 zemí se vyjádřilo pro, to jsou dvě třetiny současných členů. Česká republika zatím svoje stanovisko odložila. A Německo, jako předsedající země, se musí snažit hledat cestu, jakýsi jízdní řád. Jsme tím pověřeni i mandátem Evropské rady z června roku 2006, ještě z dob rakouského předsednictví.
Na jaře budou ve Francii prezidentské voly. Ve Francii jste působil. Očekáváte od této události nějaký zásadní obrat v názoru Francouzů k euroústavě?
Na výsledku francouzských prezidentských voleb bude ve vztahu k evropské politice velmi záležet. Dva hlavní konkurenti v boji o prezidentské křeslo jsou v těchto chvílích celkem dobře definováni. I když prezident Jacques Chirac zatím neřekl, zda bude, či nebude kandidovat. Všichni, kteří připadají v úvahu, míní, že potřebujeme vzorec, podle kterého se bude institucionální stránka Evropská unie lépe organizovat. Musíme též respektovat rozhodnutí francouzských a nizozemských voličů. Budiž nám to pozadím pro sondážní práci během našeho předsednictví v Evropské unii.
(redakčně kráceno)