„Projekt Kopernikus není Velký bratr,“ říká Ondřej Mirovský

Jméno astronoma z přelomu patnáctého a šestnáctého století Mikuláše Koperníka zdědil jako slavnou značku staronový program Evropské unie a Evropské vesmírné agentury. Program se jmenuje Kopernikus a z vesmíru má zajistit dohled nad životním prostředím a bezpečím starého kontinentu. Podobný program už unie měla. Byl to GMES, Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti. Kopernikus ho nahradil, respektive se spíš jen přejmenoval. Na evropskou kosmickou politiku a projekt Kopernikus se v Interview ČT24 z 27. září ptala Ondřeje Mirovského, koordinátora z České kosmické kanceláře, moderátorka Daniela Drtinová.

Je Kopernikus totožný s GMES?
Ano. Evropská unie se pouze rozhodla přejmenovat bývalý program GMES na možná zajímavější značku po vzoru Galilea.

Proč aktuální změna jména? Je to jen kvůli tomu, aby ho evropská veřejnost vzala víc za svůj?
Sám s tím ještě nejsem úplně ztotožněn. Pro mě byl původní název mnohem lepší, protože ve svém jménu přímo pojmenoval to, o čem v tomto programu jde. Evropská unie však sází na značky a vedle Galilea je Kopernikus značkou, která možná bude lepší ke komunikaci projektu jako takového.

Můžete říci, na čem přesně program stojí?
Je to evropský program, který má zajistit do budoucna harmonizaci pozorovacích systémů. A to jak satelitních ve vesmíru, tak na zemském povrchu. Jeho cílem je zrychlit přenos informací mezi místem vzniku informace a místem užití.
Důvod vzniku tohoto programu byl, že všechny pozorovací systémy nám chrlily neuvěřitelné množství informací, ale nakonec jsme se setkávali s tím, že když měli politici rozhodnout, řekli, že nemají informace. To byl hlavní impuls k tomu, aby se vytvořil systém, který bude způsob předávání informace posilovat. Má zabezpečit, aby nedocházelo k duplikacím (dvě země pozorují stejné věci a zapomínají na něco jiného) a aby se ta informace rychleji předávala, a tím se zefektivnilo finální rozhodování.

Není Kopernikus „Velký bratr“? Kopernikus, který nás sleduje?
Toho bych se určitě nebál. Jsou to satelitní systémy, které pozorují pomocí optických spektrometrů povrch Země. Takže jsou vidět tvary, zeleň, voda. Nebo je tam radarové měření, které je schopno změřit teplotu vody, případně vlhkost nebo stav lesních porostů. Takže to určitě není „Velký bratr“. K tomu jsou spíš využívány satelitní špionážní systémy polovojenského charakteru.

Vidí konkrétní satelity, které používáte v rámci Kopernika,  jednotlivé postavy? Proto se ptám na „Velkého bratra“.
V rámci Kopernika takové satelity v zásadě nejsou funkční. Je plán do budoucna vypouštět podobné satelity až od roku 2011, které ponesou logo Kopernikus. Jinak ostatní komerční satelity dneska už takovou rozlišovací schopnost mají, takže jsou schopny vidět i postavy.

Ambiciózní program Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti představuje spolu s navigačním systémem Galileo jednu ze dvou vlajkových lodí Evropské vesmírné politiky. Je Kopernikus zacílen víc na životní prostředí nebo na bezpečnost?
V první fázi je to více na životní prostředí, i když bezpečnost je s tím velmi úzce spojena. V Koperniku je bezpečnost chápána i v reakci na krizové situace, které nastávají s přírodní katastrofou. Takže to není určeno primárně k vojenským účelům.
Ovšem v určitý moment bude muset nastat rozhodnutí, do jaké míry to bude propojeno s obrannými složkami Evropské unie, které mají na starosti věci vojenského charakteru…

Když se Evropská unie někdy v roce 2001 rozhodovala, že tento projekt zahájí, významným impulsem byla snaha vytvořit nezávislost na USA v otázkách bezpečnosti?
Byla to spíše geopolitická bezpečnost takového charakteru, abychom měli vlastní nezávislé pozorovací systémy. Evropa tehdy procházela neutěšeným obdobím, kdy si většinu informací musela kupovat ze zahraničí. A samozřejmě se v těchto vysoko postavených programech objevuje i rivalita mezi Evropou a Amerikou.
Galileo je vlastně analogií amerického GPS a dalo by se říci, že není až tak potřeba. Jenže Evropa se rozhodla také pro podporu svého průmyslu a technologického rozvoje. Proto pustila Galileo dál a podporovala ho z vlastního rozpočtu, čímž se vymanila ze závislosti na jiných systémech.

Obrat satelitů od pozorování jevů životního prostředí směrem k vojenským účelům nastal až po vážných rozporech v NATO. Tehdy se nemohli shodnout na otázkách bombardování Srbska v roce 1999?
Spíše se domnívám (jak se o ten projekt zajímám a jak na něm pracuji), že přemostění k vojenským účelům vůbec není jasné. K žádnému propojení nakonec ani nedojde. Možná v rámci nějaké služby nastane potřeba třeba díky novému satelitu, který má velkou rozlišovací schopnost, nafotit nějaké horké místo, kde má Evropská unie geopolitický zájem, ale to je spíš minoritní záležitost.

Co nová generace družic umí? Jsou schopny identifikovat loď, která převáží uprchlíky?
Tyto družice ještě nic neumí, protože nejsou na oběžné dráze, ale teprve se staví. Jinak to už umí i stávající systémy, takže ty nové to samozřejmě budou umět taky.
Vypouštění družic začne v roce 2011. Nejdříve to budou satelity na radiová měření. Ta jsou určena spíš na povrch Země z hlediska teploty a fyzikálních vlastností. Pak bude vypuštěn družicový systém, který bude pozorovat povrch jakoby okem z letadla, abychom viděli povrchové struktury. Třetí družice se vrací k mixu optických radiových měření.
Další satelity budou připojeny k družicím EUMETSAT, aby se ušetřilo. Takže zařízení, které původně mělo fungovat samostatně, bude připojeno k nové generaci družic EUMETSAT, které známe z předpovědí počasí. Nyní se předpokládá tvorba nového meteosatu třetí generace, ke kterému budou připojeny družice Sentinel 4 a 5 programu Kopernikus.

Budou umět identifikovat podezřelý náklad na lodi nebo na jiném dopravním prostředku?
Nedomnívám se, že budou družice tak dokonalé. Spíše jsou skutečně orientovány na pozorovací systémy povrchu Země. Ovšem samozřejmě vývoj ještě nějakou dobu potrvá. Takže pokud bude zájem Evropské unie takový, bude možné systém trošku přednastavit.

Jak se projekt Kopernikus vyvíjí? Letos by měly začít fungovat první služby - rychlá reakce, monitoring Země a námořní služby. V roce 2011 se očekává vypuštění satelitu Sentinel 13. Konečným cílem je plné fungování programu Kopernikus v roce 2015. Fungují už první služby? Co umí?
Program Kopernikus neboli GMES nevyvíjí něco úplně nového. Takže i proto můžeme už dnes poukázat na tři služby, které byly před rokem spuštěny.
První je monitoring Země. Ten ukazuje možnosti prevencí povodní, respektive rychlé reakce na povodně. Pak to jsou námořní služby. Evropa je omývána moři a je velký konflikt mezi ochranou přírody v příbřežních oblastech a tahy dopravních lodí, které způsobují velké znečištění. Proto je tam velký rozpočet na služby, které budou monitorovat změny příbřežních systémů.
A nakonec to je bezpečnostní složka. Tam jde skutečně o rychlou reakci na nastalé nehody. Slyšel jsem příklad: Kdyby v evropském městě nastalo nevídané znečištění ovzduší, lidem, kteří trpí nějakou nemocí, by přišla SMS na mobil s varováním. Tak by tato služba mohla fungovat pro jednotlivého občana.

Mohl byste uvést ještě nějaký krizový scénář, ve kterém by Kopernikus mohl pomáhat?
Takový příklad byl minulý týden ukázán ve Francii na konferenci ke Koperniku. Šlo o požár v Řecku. Řecké úřady během této nešťastné události oceňovaly, že dostávaly velmi aktuální satelitní snímky dané oblasti. Takže byla vidět ohniska požárů a daly se lépe koordinovat bezpečnostní složky, které jely požár hasit.

Jako vtip kolovala ve francouzském Lille ukázka bin Ládina, který se kouká z otvoru v zemi, na něhož je namířen satelit. Lidé z projektu říkají, máme ho. Je opravdu možné, že by Kopernikus mohl dosahovat až takových cílů?
Musíme si stanovovat vysoké cíle, abychom dosáhli alespoň polovičky. Opakuji ale, že se domnívám, že projekt Kopernikus bude hlavně monitorovat životní prostředí a změny zemského povrchu, a byl bych tomu spíše rád. Pokud ale bude politická realita jiná, může se to rozšířit.
Viděl jsem ale třeba scénáře, když Evropská unie investuje nějakou humanitární pomoc: Tyto satelity se nebudou zaměřovat jen na sledování Evropy, ale dosah bude globální, protože mají schopnost fotit povrch celé Země. Můžou proto zaměřit nějakou krizovou oblast typu Somálska, kde je problém s humanitární pomocí. Díky kvalitním snímkům je potom Evropská unie schopna velmi rychle koordinovat svoji humanitární pomoc.

V konečném cíli by měl systém pomáhat světu i třeba s předpovídáním přírodních katastrof? Třeba tsunami?
Všechny katastrofy nejdou předvídat. Zemětřesení skutečně nemůžeme předpovědět díky pozorování z vesmíru, na to máme jiné systémy.
Předejít událostem spojeným s tsunami před několika lety, kdy selhaly všechny systémy včasného varování, je jeden ze zásadních cílů bezpečnostní složky projektu Kopernikus. Příklad rychlé reakce byl během letošních událostí v Barmě, kdy tam proletěl hurikán, který zdevastoval velké plochy. Díky tomu, že Barma má zvláštní politický systém, nefungovala tam žádná koordinace humanitární pomoci. Ovšem zásluhou kvalitních satelitních snímků mohla být pomoc koordinována bez ohledu na nějaké politické dohadování se s vládou v Barmě.

Je třeba možné, že budou systémy kontrolovat zásoby ryb?
Možná je to věc pro země, které jsou na rybářství závislé a které by si do budoucna přály, aby tam taková možnost byla. Spíše jde ale o monitoring a ochranu přímořských oblastí, abychom podle změn teplotních poměrů v oceánech a mořích mohli modelovat případný přírůstek ryb do budoucna. Ale stávající hejna ryb určitě nebudou satelity schopny rozeznat.

Takže pro lidi bude prioritní služba ve včasném varování před různými katastrofami?
Ve složce bezpečnostní určitě. Ve složce monitoringu Země a životního prostředí můžeme sledovat změny povrchu, jako je odlesňování nebo prostorové rozrůstání měst a pozvolné ukrajování krajiny. Na to jsou ideální tyto systémy, které umí velmi rychle vyhodnotit, jak dochází ke změnám povrchových poměrů, a říci pozor, tady už krajinu nezastavujte atd.

Budou tyto údaje dostupné v podstatě komukoliv, nebo jenom institucím?
Teď přesně narážíte na zásadní věc, která se v Evropské komisi projednává. Budou dva systémy služeb. Jeden systém budou hlavní služby, říkají tomu Accoet, které budou zásadně zdarma. Půjde o služby, které potřebuje Evropská unie, aby si odůvodňovala existenci vlastních politik.
Pak je tam druhá složka, což budou služby, které jdou dolů k finálnímu uživateli. To pak záleží spíše na státech nebo regionech, aby si určovaly, co potřebují monitorovat nebo měřit. V tomto případě už bude muset dojít k dohodě, kdo to bude platit. Koneckonců tyto služby dnes už máme a instituce za ně stejně platí, jen teď dostanou kvalitnější službu.

Jak je do projektu Kopernikus zapojena Česká republika, jak si stojíme?
Česká republika je hlavně malý stát Evropské unie ze skupiny nově přistoupivších v roce 2004. Takže jsme trošku někde jinde, než jsou například Velká Británie, Francie, Itálie, což jsou velcí hráči, jak v kosmických satelitních systémech, tak i v pozemních pozorováních. Z této strany je velký tlak a pro nové státy už nezbývá příliš prostoru, jak se skutečně zapojovat do tohoto systému.
Na druhou stranu si do toho každý stát může svou aktivitou vložit své. Funguje poradní orgán programu, kde se schází zástupci všech států a snaží se tvořit budoucnost programu.

Jak se zapojuje Česká kosmická kancelář? Co přesně děláte?
Máme na starost vlastní reprezentaci za Českou republiku v programovém výboru programu Kopernikus. Takže jezdíme vyjednávat naši pozici do budoucna a snažíme se tuto informaci rozšiřovat v České republice. Naším hlavním cílem totiž je, abychom zajistili maximální účast našich firem a institucí v tomto programu.

Jsou nějaké aktuální možnosti?
Program Kopernikus je v první fázi financován přes peníze ze sedmého rámcového programu pro vědu a výzkum. Před dvěma týdny byla právě otevřena výzva pro předkládání projektů institucemi z Evropské unie. Musí to být vždy minimálně tři instituce, které do toho projektu jdou. Musí splnit podmínky a musí předložit zajímavý a dobře napsaný projekt, který bude naplňovat prioritní cíle programu.

Kam se mohou obracet zájemci o zapojení do programu?
Mohou se obrátit přímo na Českou kosmickou kancelář nebo na gestora rámcových programů, což je Technologické centrum Akademie věd. To má na starost finální projektovou přípravu, kdy zájemcům ukáže, jak vyplnit přihlášku atd. Při tom je důležité mít to dopředu připraveno a zapojit se spíše do většího projektu, který připravuje velký subjekt. Program totiž skutečně zvýhodňuje dobře připravené a velké hráče.

Nedovedu si představit, jaký obor činnosti by mohl Kopernikus využít?!
Obor činnosti je velmi jednoduchý. Například se dohodnou instituce z České republiky, Slovenska a Polska, že by měly zájem monitorovat povodí velké řeky nebo evropské rozvodí. K tomu vymyslí projekt, který by pomocí satelitního snímkování i skrze pozemní pozorování nějakým způsobem zlepšil připravenost na povodeň. Může to také být projekt na monitorování lesních porostů v oblasti polsko-slovenských Tater apod.

Co je vaším osobním cílem? Vy jste koordinátorem tohoto projektu.
Osobně bych si přál, aby program Kopernikus v České republice našel do budoucna co nejvíc zájemců, je to projekt, který může do budoucna naše firmy posunout někam úplně jinam, než v současné době jsou. Doufám, že se podaří najít několik zájemců, kteří by se připojili k těmto projektům.
Ostatně už se objevují a jsem optimistický. Pochopitelně musíme vycházet z naší menší rozlohy i menšího počtu lidí, kteří jsou schopní projekty psát. Česká republika však začíná už dobře chápat důležitost Kopernika, takže se posouvá pozitivně dopředu.

(redakčně kráceno)