První východní Němci si v říjnu 1989 splnili svůj sen, odjeli z Prahy na Západ

Praha - Stovky trabantů a wartburgů s východoněmeckými poznávacími značkami zaplavily na konci srpna roku 1989 ulice Malé Strany. Východní Němci, kteří byli nespokojeni s politickou situací ve své zemi, tehdy obsadili pražské západoněmecké velvyslanectví, a snažili se tak získat azyl. Množství uprchlíků však záhy znemožňovalo normální chod úřadu, a proto se západoněmecká ambasáda 23. srpna pro veřejnost uzavřela. Přesto počet uprchlíků neustále vzrůstal a koncem září bylo v budově ve Vlašské ulici již více než 1 100 lidí. Na zahradě velvyslanectví pro ně bylo zbudováno provizorní tábořiště.

Nakonec 30. září 1989 přicestoval do Prahy vicekancléř a spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, aby uprchlíky seznámil s dohodou obou německých zemí, podle níž mají být tito občané z NDR vypovězeni a přepraveni přes východoněmecké území do západního Německa. První zvláštní vlaky byly z Prahy vypraveny v noci z 30. září na 1. října a přepravily více než 4 000 lidí. Uprchlíci dostávali okamžitě západoněmecké pasy a sociální podporu.

Východní Němci se do Prahy uchýlili již v lednu

První, šestičlenná skupina východních Němců se na pražské západoněmecké velvyslanectví uchýlila již v lednu 1989. Skutečný exodus však nastal právě na přelomu srpna a září, kdy velvyslanectví v Praze obsadilo asi 500 lidí.


Východoněmecká vláda se snažila útěky zastavit - neúspěšně

Berlínská vláda označila akci za svůj „humanitární krok“ a popřela význam aktivity západoněmecké diplomacie v této otázce. Požadovala zároveň, aby občané, kteří se po odjezdu vlaků opět uchýlili do Prahy, byli vykázáni a vrátili se zpět do NDR. Nicméně přesto na základě dalších jednání byly vypraveny další vlaky. První z osmi souprav, které odvezly celkem 10 tisíc osob, vyjela 4. října.

Ve snaze zastavit útěky svých občanů zrušila východoněmecká vláda 3. října bezvízové a bezpasové cestování do Československa. Toto omezení bylo zrušeno až 1. listopadu. Obnovení možnosti cestovat do ČSSR na platný osobní průkaz vedlo pak k dalšímu exodu. Již po třech dnech bylo v Praze na 3 500 občanů NDR. Situace vedla až k rozhodnutí otevřít 3. listopadu západoněmecko-československé hranice. Během týdne je překročilo až 60 tisíc východních Němců.

Situace se stala neudržitelnou, a proto se 9. listopadu otevřely hranice mezi východním a západním Německem. V noci již tisíce Berlíňanů proudily volně po obou částech města a od dalšího dne se začala bourat pověstná Berlínská zeď, rozdělující Berlín na východní a západní zónu.