Projev Jiřího Paroubka před hlasováním o nedůvěře vládě

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení páni poslanci a poslankyně, dámy a pánové,

přistupujeme k projednání bodu vyslovení nedůvěry vládě v době, kdy se svět, Evropa i celá naše země nacházejí na křižovatce, kde nás čekají zřejmě největší výzvy za období od roku 1989. Nejsou to ovšem výzvy nijak pozitivní, ale naopak výzvy, které vyžadují zcela nové pohledy, které se starými instrumenty ideologických a politických představ minulých dvaceti let zcela zjevně nevyřešíme. Svět se dostává do nejhlubší hospodářské krize vyvolané naivními či bezskrupolózními a ve svých důsledcích nebezpečnými představami Pickwickovského neoliberálního kapitalismu. Celý svět ví a cítí, že bohužel je to jen začátek, ovšem s výjimkou české vlády, tedy alespoň do sobotního uzavření volebních místností, která ústy Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska přijala v předchozích týdnech absurdní tezi, že vše je v zásadě v pořádku a nic vážného nehrozí.

Dámy a pánové, dostal jsem před několika dny dopis od pana Ing. Jiřího Kaňáka, který se sám pokládá za pravicového ekonoma. Pana inženýra Kaňáka jsem poznal jako člena ODS v době, kdy jsem se stal náměstkem pražského primátora a kdy působil na pražské radnici. Dopis je natolik instruktivní a výstižný, že jsem se rozhodl přečíst zde jeho podstatnou část. Zájemce pak odkazuji na web sociální demokracie, kde jej najdou v úplnosti. Zejména předseda vlády a ministr financí by si jej měli přečíst za domácí úkol ještě dnes večer a pak možná často. Že nemají důvěru středních a příjmově slabých vrstev už jistě oba pánové chápou, ale měli by také pochopit, proč jim už nevěří ani podnikatelé, tedy stále významnější část podnikatelů.

Pan inženýr Kaňák píše: Vážený pane předsedo, dovoluji si v příloze zaslat krátký komentář k současné finanční krizi, neboť prohlášení našich čelných ekonomických představitelů již nemohu slyšet a upřímně se jim divím. Přeji vám i sociální demokracii úspěch ve volbách, což mi věřte, že jako pravicově myslícímu jedinci je přání, ke kterému jsem dospěl buď díky vlastnímu myšlenkovému vývoji, ale spíše díky tomu, co vidím činit „pravici“ a jakou politiku a řešení nabízíte vy. Svět se potýká s finanční krizí. Nepotvrdila se tak prohlášení současné vlády z doby tzv. krize hypotečního trhu v USA o tom, že americký problém se nás a Evropy nedotkne. Evropy se dotkl razantně, nás také. Pokles růstu HDP je očekáván nejen z důvodu poklesu světové poptávky, ale také z důvodu úrovně směnného kursu české koruny. Příčinou celosvětové krize a jejího přelivu na české prostředí není fundamentální důvod surovinový či ekonomického cyklu, ale důvod spekulativní. Když to zjednoduším - příčinou světové krize finanční je v prvopočátku pochopitelná motivace finančníků získáním hmotných statků prostá hamižnost. Na tom není nic zlého, ale i hamižnost by měla mít své meze. Pokud se banky hypoteční, komerční, investiční či pojišťovny ženou za vyššími zisky a od nich odvozují bonusy pro klíčové zaměstnance, pak i tito zaměstnanci lépe akceptují vyšší riziko ztráty. Ovšem zákony ekonomiky jsou neúprosné. Můžeme nafukovat neproduktivní výnosy, ale podkladový materiál, ekonomika sama si jednoho dne řekne dost - neproduktivní výnosy prasknou, zřítí se k zemi a s nimi se zřítí pyramida finančního systému. Lék je prostý, léčit i medikovat musí základní prvek ekonomiky, produkce a na ni navázaná spotřeba. Ačkoli jinak odmítám státní zásahy do ekonomiky, v současné době s pudem sebezáchovy bych vřele doporučoval i za cenu navýšení schodku rozpočtu rozjet poptávku státními zakázkami, případně jinak stimulovat produkci. I když se považuji za konzervativního ekonoma, dnes bych takový zásah považoval přinejmenším za konzervativní. Je s podivem, že naše vláda tak nečiní. Je s podivem, že ani v době hypoteční krize jsme se nebáli, tak co se bát teď? Finanční systém by si měl pomoci sám, ne ztráty způsobené vybráním zisku v minulosti a realizací ztráty nyní. Důsledky krize by tak měli nést ti, kteří svým profitem krizi způsobili. Ovšem v důsledku je třeba nastavit systém kontroly tak, aby nadále „hamižnost“ měla své hranice. Vždyť padající banky vykazovaly v minulých letech nejen nekřesťanské, ale přímo neslušné zisky. Jejich reálnou úroveň zaplatili klienti, jejich nereálnou úroveň zaplatí klienti zase, teď v roli daňových poplatníků. Ať se nám to líbí nebo ne, zdroje se samy nenafouknou. Když rozpočet nasměrujeme na záchranu finančního systému, budou zdroje chybět na investicích do produkce, a to je dlouhodobě špatně. Klasický spekulant hledá možnosti pro dosažení zisku. Jestliže v moři eura existuje ostrov s korunou a tento ostrov je ekonomicky zdráv, nabízí takovou možnost. Spekulativní kapitál tak zvýší poptávku po české koruně, ta posiluje a drtí proexportně zaměřenou ekonomiku. Ona opěvovaná samostatnost české koruny tak paradoxně přitahuje finanční krizi jako magnet, jen se zpožděním. Nerozumím tedy stanovisku vlády, že euro není na pořadu dne. Euro na pořadu dne již bylo. Že jsme neměli vstup do eurozóny za prioritu v minulosti bylo zřejmě chybou, ale daleko větší chybou je v omylu zůstávat. Lékem na současnou krizi tak samozřejmě bude podpora ekonomické základny ze státního rozpočtu i za cenu deficitu, záchrana lidské základny ekonomiky, podobně poskytnutí alespoň nějakých finančních jistot, injekce do finančního systému podmíněná její návratností v budoucnosti. Co nejrychlejší přechod na euro, neb jsme součástí europrostoru, vyvážíme do europrostoru, žijeme s eurem, ale nemáme ho. Přechod na euro totiž odradí spekulanty, ale pomůže výrobě. Ale zejména naši stratégové by měli zaměřit své úsilí na pomoc léčiteli - výrobě a udělat vše pro přijetí eura, než spekulanti i zbytek výroby zdrtí svou lačností po výnosu z české koruny. Konec dopisu.

Co k tomu říci? Odpověď je jasná: Ani typičtí pravicoví voliči již nevěří svým pravicovým politikům a vidí svou naději ve vítězství sociální demokracie. I to svědčí o tom, že i podnikatelé odchodu této vlády želet - alespoň ve své většině - rozhodně nebudou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, po výsledcích voleb do krajských zastupitelstev jsem se domníval, že může nastat situace, že my, sociální demokraté, nebudeme mít téma pro druhé kolo senátních voleb. Domníval jsem se, že koaliční představitelé pochopí, že jejich ekonomický a sociální projekt, jak rád vznešeně říká místopředseda vlády Martin Bursík, byl občany této země jednoznačně odmítnut, a to způsobem, který v České republice nemá obdoby. V posledních deseti dnech lidé, kteří za normálních okolností k tomuto typu voleb nikdy nešli, lidé zoufalí, sociálně utlačovaní, se rozhodli jít k urnám, aby řekli Mirku Topolánkovi a jeho souputníkům: „Dost. Nechceme dál snášet sociální destrukci. Zastavte ji.“ K mému nepředstavitelnému překvapení však páni Topolánek, Bursík i Čunek, držíce se pomyslně za ruku, provolávali v nedělním pořadu Václava Moravce jeden za druhým: „Naše reformy nedáme. Budeme v nich pokračovat až do konce. Nikdo nám v tom nezabrání.“ A když následně Mirek Topolánek pronesl památnou větu: „Dostali jsme facku včas.“, mně nezbývá než konstatovat: „Nestačilo to.“

Ztratili jste jakoukoliv soudnost, pánové. Napoleon Bonaparte by v takové situaci, v jaké jste vy dnes, doporučil změnit vládní postup. Ne tak vláda Mirka Topolánka. Není rady a tedy ani pomoci, proto bude nejlepší, když odejde. Jako tonoucí se stébla chytá, trojlístek koaličních předsedů nyní volá: „Nemůžete nás odvolat, ohrozili byste české předsednictví v Evropské unii.“ A já vám říkám přesný opak.

Tato krásná země, která s takovou vitální silou začala zejména za našich vlád budovat novou ekonomicky stále sílící a sociálně solidární společnost, si nezaslouží, abyste ji reprezentovali. Kdyby dnes byly reálné volby do Poslanecké sněmovny, budete na hlavu poraženi a minimálně jeden koaliční subjekt by se do Sněmovny ani nedostal. Zmizel by v bermudském trojúhelníku politického zapomnění. Ano, pane Bursíku, o vaši stranu se jedná. Nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou volby. Ostatně včas jsem vás varoval.

Nikdo od vás nechce, abyste do Bruselu jezdili - kromě vás samotných. Na jaře jsem vám doporučil, abyste do sněmovny předložili zákon, který by umožňoval klouzavý mandát ministrů. Neudělali jste to. Kdyby byl normální čas, dalo by se říci, že úředníci zvládnou agendu za vás a prostě to nějak přežijeme. Evropu však čekají výzvy, které nejste způsobilí zvládnout. Když si jen vezmu hlavní heslo českého předsednictví „Evropa bez bariér“, to ovšem není heslo dneška. Byli bychom pro jiné heslo: „Evropa bez hospodářských a finančních krizí“. Jsem si jist, že taková filosofie by pak zanesla předsednictví České republiky do zlaté knihy Evropské unie. Jinými slovy - právě české předsednictví Evropské unie vyžaduje, aby tato vláda byla nahrazena přechodnou vládou odborníků opírající se průřezově o podporu všech poslanců v Poslanecké sněmovně.

Zaznamenal jsem také výroky vládních představitelů, že by pád této vlády oslabil naše zahraničně politické závazky. Aby bylo jasno, prezident Bush nejsou Spojené státy. Už jen prezident, který se černými písmeny zapsal do jejich historie a nechává svým nástupcům i nám všem dvě rozpoutané války a světovou hospodářskou krizi obřích rozměrů. Takovou Ameriku nechce nikdo rozumný na světě a nechtějí ji, jak se zdá, ani samotní Američané.

O sociálních demokratech, za jejichž vlád vstoupila země do Evropské unie a NATO, si kdokoliv může říkat cokoliv. My pouze nezaměňujeme existenci těchto vztahů jako stavebních kamenů naší zahraniční politiky s vazalstvím a ideologickým poklonkováním. Ano, tato vláda musí mimo jiné skončit také proto, že přes trvalý a drtivý odpor veřejnosti uzavřela smlouvu o umístění amerického radaru. V situaci, kdy neexistuje jeden jediný rozumný důvod pro jeho výstavbu, se rozhodla hrát vabank a dokonce nově prohlašuje ústy svého předsedy, že je radar namířen na Rusko. Že jako odpověď budou na nás mířit jaderné hlavice, jí nevadí.

Tato vláda doslova a do písmene ohrožuje život každého z nás, a proto musí odejít. Shrňme si to tedy:

1. Vláda svými nespravedlivými reformami poškozuje naprostou většinu obyvatel České republiky.

2. Vláda je nekompetentní a nepřipravená vyřešit blížící se ekonomickou krizi. Není schopna ochránit zájmy občanů České republiky před jejími dopady.

3. Vláda v rozporu s názorem veřejnosti a bez koordinace s NATO uzavřela bilaterální smlouvu se Spojenými státy o výstavbě radarové základny na území České republiky.

4. Vláda formou podpisu Mirka Topolánka stvrdila lisabonskou smlouvu, aniž by pro její přijetí v Parlamentu učinila jakékoliv konkrétní kroky, a naopak její platnost sama zpochybňuje. Zároveň svou zahraniční politikou vede Českou republiku do mezinárodní izolace na evropské scéně, což vyvolává oprávněné pochybnosti o schopnosti zvládnout předsednictví v Evropské unii.

5. Vláda vznikla nelegitimně a díky politické korupci nebo chcete-li, díky pozitivní či negativní motivaci. Zavedla na českou politickou scénu praktiky korupce a vydírání, které vyvrcholily kauzou Morava.

Milé kolegyně, milí kolegové, občané České republiky, podle ústavy se každý poslanec má řídit svým svědomím a je odpověden pouze lidu této země. 78 procent občanů této země si přeje pád této vlády a 85 procent včetně voličů ODS si přejí, aby Mirek Topolánek odstoupil. Pouze 24 procent občanů republiky důvěřuje této vládě. Loď s názvem Česká republika si nezaslouží neodpovědné experimenty.

Sociální demokracie necítí potřebu rituálního vítězství a nechceme krev, ale nepřipustíme, aby Mirek Topolánek dál experimentoval s bezmocnými občany. Ti bezmocní občané často poprvé v životě přišli k volebním urnám a nám všem zaslali poselství: „Nechceme vládu Mirka Topolánka. Zbavte nás této vlády. Pomozte nám!“. Takové poselství, dámy a pánové, nelze odmítnout.