Dobříš (Příbramsko) - Josef Kainar psal krásná blues, ale i stalinistické oslavné básně. V pozdních letech tvořil poezii plnou sarkasmu a skepse a jeho texty zhudebňovala řada rockových skupin. Básník, jehož poezie je podle kritiků ve svých vrcholech „bluesovou“ zprávou o tragickém osudu „nahého člověka“, zemřel 16. listopadu 1971. Napsal například sbírky Osudy, Nové mýty, Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád, Moje blues či Miss Otis lituje…
Josef Kainar - blues o tragickém osudu člověka
Josef Kainar pocházel z Přerova, kde se 29. června 1917 narodil. Gymnaziální studia i pubertu prožíval bouřlivě, v roce 1934 se pokusil o sebevraždu. Po maturitě začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a když byly uzavřeny vysoké školy, živil se jako dělník a hrál na kytaru a housle v tanečním orchestru. Po válce se uchytil jako redaktor v Brně a oženil se. Kainar byl také členem umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice.
V padesátých letech se připojil k budovatelskému nadšení, což se na jeho poezii odrazilo úpadkem. Dobová kritika ovšem Kainara chválila a on se těšil přízni mocných. V roce 1956 se podruhé oženil a odešel do Prahy, ale až do konce života většinu času trávil v Domovech spisovatelů na Dobříši a na Ždáni.
Bluesová inspirace a trpká ironie
V šedesátých letech se básník vrátil ke svým jazzovým kořenům a nechal se inspirovat blues. Jeho bluesové verše sice pracovaly s rýmem jen sporadicky, ale od blues si vypůjčily jeho atmosféru, plnou potemnělé a trpké rezignovanosti.
Kainar jako jeden z mála vynikajících básníků politicky přežil příchod normalizace a v roce 1970 se stal členem přípravného výboru nového Svazu spisovatelů. Šestnáctého listopadu 1971 ale umírá na Dobříši na infarkt.