Svět se rozloučil s francouzským hercem Gérardem Philipem

Praha - Planoucí pohled jeho Cida, Juliena Sorela či Fanfána Tulipána vléval ženám krev do tváří. Jeho jemné rysy, zářící oči a dychtivost, s níž se do všeho vrhal, jim učarovaly. Napjatě vážný i bláznivě veselý, žil v závratném tempu - jako by věděl, že má vyměřeno příliš málo času. Jeho energie romantických bouřliváků srší z filmového plátna dodnes. „Vyzařuje z něj něco, co udržuje člověka v odstupu, co si vynucuje respekt,“ vyprávěli jeho kolegové z divadla a říkali mu „malý princ“. Zároveň však i ve chvílích své největší slávy zůstával tím „mladým chlapcem z jižní Francie“. 

Z kouzelného dětství na Azurovém pobřeží mu zbyly vzpomínky na nebe, moře, hory a vůni levandule. Na snový svět, jímž ho provázela jeho matka, původem z Čech. Byla to první ze dvou osudových žen jeho života. V náručí té druhé skončil definitivně své divoké a bezuzdné mládí. Anna, kterou si vzal za manželku v roce 1951, byla pravým opakem jeho matky: věcná, bez fantazie, ale inteligentní. Dala mu vyrovnanost, klid a harmonii a k tomu ještě dceru a syna.

Na jevišti si počínal zcela přirozeně - jako by své role nehrál, ale žil a dýchal. Nepotřeboval školy - nechal se vést instinktem. Z provinčních scén přešel rovnou do pařížského divadla Hébertot, do role Caliguly ve hře Alberta Camuse (1945). „Ukazuje správně duševní zpustlost své postavy, až za hranice autorovy filozofie,“ psaly dobové kritiky. Odtud byl už jen krůček do filmu.

Většina rolí jako by byla stvořena přímo pro něj. Jeho kníže Myškin v přepisu Dostojevského románu Idiot (1947) zrodil hvězdu, s níž se ztotožnila celá poválečná generace mladých. „V tomto filmu jsem začal cítit svoje řemeslo. Cítil jsem, že mě čeká velká práce,“ řekl později. A pak přišel Fanfán Tulipán (1951). Neohrožený svůdce Fanfán se stal legendou, která nadchla miliony diváků od Pekingu až po Montreal, od New Yorku až po Moskvu.

Již od dětství měl časté zdravotní problémy, během roku 1950 se léčil ze zánětu plic. Problémy nastaly začátkem listopadu 1959, kdy nastoupil do nemocnice a během operace 9. listopadu lékaři zjistili, že se jedná o rakovinu jater. Té 25. listopadu podlehl a o tři dny později byl pohřben v Ramatuelle