„Můj neurozený původ byl možná výhodou,“ říká Dominika Kolowrat-Krakovská

Počátky rodiny Kolowratů, jednoho z našich nejznámějších šlechtických rodů, sahají až do 13. století. Do dnešní doby přetrvala pouze větev Krakovská, pojmenovaná podle hradu Krakovec na Rakovnicku. V dějinách rodu se vyskytují velmi významné osobnosti, které formovaly historii Rakouska-Uherska i Československa. Rok 1948 pak ovšem znamenal násilné přerušení tradice, na kterou se podařilo navázat až po revoluci po roce 1989.  V současnosti jediná správkyně majetku rodiny Kolowratů v České republice, Dominika Kolowrat-Krakovská, tak dbá nejen na rozsáhlé navrácené nemovitosti a panství, ale i na dobré jméno šlechtického rodu. O tom, co obnáší život šlechtičny, hovořila v pořadu Před půlnocí z 24. listopadu s Vendulou Krejčovou.

Jak je vlastně starý váš rod?
O našem rodě se hovoří skutečně už od 13. století. Tehdy Albrecht z Kolowrat, maršálek u princezny královny Anny, manželky Karla IV., položil základ jedné z nejrozvětvenějších českých rodin. Měl totiž osm dětí, z toho šest synů.

Sama nejste urozeného původu, slavné příjmení nosíte teprve pár let díky svým dětem?
Můj životní partner František Tomáš Kolowrat-Krakovský zemřel 26. června 2004. Máme spolu dvě děti, syna Maximiliána a dceru Francescu, kterým je dvanáct a deset let. Jedním z posledních přání mého muže pak bylo, abych nesla příjmení našich dětí, tedy Kolowrat-Krakovská.

Změnilo se něco ve vašem životě, když se teď představujete Dominika Kolowrat-Krakovská?
Jen k pozitivnímu. Moji přátelé a dokonce i členové rodiny mi říkali, že jsem to měla udělat dávno a že pro ně jsem byla vždycky Kolowratová. Samozřejmě jsem tento krok zvažovala, ale přál si to Tomáš, děti. A vzhledem k okolnostem, kdy jsem se stala správkyní majetku rodiny, to byl krok navazující a logický.

Se svým životním druhem Františkem Tomášem jste se seznámila právě v Kolowratském paláci. Jak to bylo?
Seznámila jsem se s ním na Silvestra 1992 v divadelním klubu Kolowratského paláce. Byla jsem na odpoledním představení, po kterém jsme se sešli s přáteli. Tomáš tam přišel, byli jsme představeni. Za chvíli jsem odcházela, protože jsem chtěla trávit Silvestr se svými bývalými spolužáky z práv, která jsem ten rok ukončila. Tomáš se zvednul od společnosti a řekl, že půjde se mnou.
Nakonec jsem ho svým malým fiátkem 126P odvezla domů na Barrandov, i když si chtěl volat taxíka, a jela jsem za svými přáteli.

Tušila jste o koho se jedná?
Věděla jsem, že jde o hraběte Tomáše Kolowrata, ale jen jsme se seznámili, nepřikládala jsem tomu žádný význam. Ovšem druhý den jsem byla pozvána do barrandovské vily, kam se nastěhovali po návratu z Ameriky. Tehdy poprvé jsem se seznámila i s budoucím dědečkem mých dětí Jindřichem Kolowratem-Krakovským.

Jak na vás František Tomáš působil? Bylo na jeho chování znát, že je ze šlechtického rodu?
Ne, ne.Byl velmi společenský, usměvavý, vtipný, velmi dvorný, což bylo příjemné. Zajímal se o člověka, o to, co dělá. Byl velmi přátelský.

Když jste se stali partnery, jak vás šlechtický rod přijal?
První významné setkání bylo určitě s jeho tatínkem na zmíněný Nový rok 1993. Tehdy jsme si povídali, zajímal se o mne, co dělám, jaké mám vzdělání, kolik umím jazyků. Tehdy jsem ani netušila, že Tomáš takto tatínkovi představoval ženy, o které měl zájem, protože velice dbal na tatínkův soud.
Když jsme s tatínkem (dědečkem) dohovořili, říkal, že je škoda, že není o dvacet let mladší. Takové bylo moje první setkání s pánem, který měl už přes devadesát let, ale byl velmi milý.
Potom jsme se s Tomášem dva roky neviděli, protože jsem nastoupila do vyhlášené advokátní kanceláře a neměla jsem vůbec touhu ani čas, proč se scházet. Měla jsem ambice v kariérní oblasti. Ovšem to jsem také po roce a půl přehodnotila a usoudila, že advokacie není pro mě to pravé. Vrátila jsem se proto k modelingu, kterým jsem si přivydělávala během vysoké školy.
Tehdy jsem spoluzaložila módní agenturu, s kterou jsme pořádali módní přehlídky i společenské akce. Na jedná takové akci jsem se potkala s Tomášem znovu. To byl jakýsi signál k tomu, abychom si začali povídat, scházet se a vídat se blíže. Dohromady jsme se tak dali až v roce 1995.

Zajímala jste se už předtím o slavný rod Kolowratů? Můžete zmínit postavy tohoto rodu, které vám připadají zajímavé?
Zajímala jsem se hlavně o Kolowrat-Krakovské, až v souvislosti s Tomášem a jeho tatínkem jsem začala studovat historii. V roce 2003 jsem složila doktorskou zkoušku v oblasti dějin na katedře dějin, státu a práva právnické fakulty. Zajímaly mě dějiny práva až do roku 1945, kde jsem se hodně dočetla o rodu Kolowrat-Krakovských. Čerpala jsem ale i z jiných pramenů.
Je to nesmírně zajímavá rodina, kterou provázejí nesmírně zajímavé a významné osobnosti. O Albrechtu I. jsem se už zmínila. Za Marie Terezie byl velmi významným mužem František Antonín Kolowrat, což byl vynikající národohospodář a velký vlastenec. V roce 1818 se podílel na založení Vlasteneckého muzea, kterému věnoval svých 35.000 knižních výtisků a celou mineralogickou sbírku.
Navíc byl F. A. Kolowrat natolik schopný, že dal rozvrácené rakousko-uherské finance do pořádku, díky čemuž byl pozván na dvůr, kde se stal jedním ze tří členů regentské rady. V regentské radě kromě něj seděli ještě arcikníže Ludvík a kníže Metternich. Tato rada, která řídila chod celého Rakouska, byla ustanovena proto, že císař František I. měl za nástupce Ferdinanda V. Dobrotivého. Dobrotivý ovšem v tomto případě znamenalo slabomyslný.
Důležité také je, že v roce 1848 byl František Antonín Kolowrat zastáncem českého národního hnutí. Pro kritiku Metternichova absolutismu a politického života pak odchází z politiky do ústraní. Ulice, která se dnes jmenuje Na příkopě, se dříve jmenovala po něm Kolowratova.

Jeden ze slavných předků byl automobilový závodník?
Ano, to byl bratr dědečka Jindřicha Kolowrata Alexandr, který byl neuvěřitelně technicky nadaný. Jako čtrnáctý v celém Rakousku-Uhersku si udělal pilotní zkoušky na letadlo, měli i své vlastní letadlo. Závodil na kole, motorce, potom v automobilech, v kterých dosáhl významných úspěchů po celém světě.
Ale nejen to. Byl také průkopníkem rakouského filmu. V roce 1910 ve Velkých Dvorcích u Přimdy založil Sascha-Film. Ten až po dvou požárech tohoto zámku přestěhoval do Vídně. Tomáš mi říkal, že snad dodnes ve Vídni Sascha-Film existuje…

Byl to snad právě on, kdo ovlivnil vašeho druha Františka Tomáše, který se dlouho živil jako kameraman?
Tomáš říkal, že nějaké sklony tam budou. Zajímavé je, že náš syn Maximilián miluje letadla a hrozně se o ně zajímá a chtěl by si také udělat pilotní průkaz. Zajímá ho motorismus. To vše se dá u dvanáctiletého chlapce předpokládat, ale možná ty geny pokračují dál.

Váš druh byl jediný ze slavného rodu, který se po revoluci v roce 1989 vrátil do Československa. Co ho sem táhlo? Správa majetku? Nutno podotknout, že Kolowratové vlastně nevěřili, že jim bude jejich rozsáhlý majetek vrácen?
Věřila tomu snad jen maminka, která pečlivě dbala na to, aby se v rodině hovořilo česky, a vyprávěla o Československu. Díky ní měl Tomáš základy češtiny a hovořil po svém návratu velmi dobře česky, ačkoliv jako jediný ze svých sourozenců nechodil do českých škol. Narodil se v roce 1943 a jeho rodina odcestovala do Ameriky v roce 1948.
Stejně tak Tomášův tatínek Jindřich věřil, že diktatura bolševiků musí skončit, protože to je systém, který nemá budoucnost. Nevěděl ovšem, kdy se tak stane. Byl proto strašně šťastný, že se toho dočkal a mohl se vrátit do Československa, kde v rámci restitučních zákonů převzal zpět svůj majetek.
Tomáš se vrátil jediný, ačkoliv měl za sebou úspěšnou dráhu kameramana v Hollywoodu. Neměl však partnerku a děti, a proto se rozhodl změnit svůj život a vrátil se s tatínkem, aby mu pomáhal převzít majetek a starat se o něj.
Chápali totiž restituce jako neuvěřitelnou věc, jako nápravu způsobených křivd. Brali to také jako neuvěřitelnou výzvu, aby svými zkušenostmi a znalostmi přispěli i k obnově Československa.

Jak se změnil váš život po boku šlechtice?
Náš život se změnil hlavně s narozením dětí. Jinak… Nikdy jsme třeba nežili na zámku. Samozřejmě jsme se začali setkávat s příslušníky české šlechty. Většinou šlo o setkání při nějaké příležitosti - narozeniny, narození dítěte, svatba, společenská návštěva. Také jsme si vyměňovali zkušenosti, jak postupovat s majetkem, který byl většinou ve velmi špatném stavu.
V posledních letech se začal také vydávat Almanach českých šlechtických rodin, ve kterém je popsán jejich rodokmen. U příležitosti vydání Almanachu se v pantheonu Národního muzea sjíždějí z celé republiky i zahraničí příslušníci rodin, aby se pozdravili a setkali.

Se svým druhem jste se nikdy nevzali. Proč?
Tomáš byl vždy proti sňatku z jeho životních zkušeností. Také to viděl u filmu - velká svatba, velká láska a do roka rozvod. Oproti tomu měl velké morální cítění a zodpovědnost k tomu, že když dva lidé založí rodinu, musí jít všechno ostatní stranou. Hlavním úkolem je péče o děti a starost o rodinu.
Inspiroval se u svého tatínka. Ten takovou zodpovědnost pociťoval od okamžiku narození dětí po celý svůj život a vždy činil takové kroky, aby svou rodinu ochránil a děti zajistil.
Pravda je, že ke konci života Tomáš o sňatku uvažoval, protože byl velmi těžce nemocný. Nikdy jsem na něj nenaléhala. Vždycky říkal, že až se mu uleví, dá to do pořádku.

Překážkou sňatku asi nebyl váš neurozený původ, protože maminka vašeho druha také nepocházela ze šlechtického rodu?
Tomáš i jeho tatínek tvrdili, že je vždy lepší pro novou krev do rodiny, když se naopak nedávají dohromady příslušníci ze šlechtických rodiny, kteří mohou být v dávné minulosti příbuzensky spjati. Takže můj původ byl naopak možná výhodou.

Co všechno spadá do obrovského majetku Kolowratů? Každý asi zná Kolowratský palác. Co dalšího bylo státem vráceno?
Nemovitosti, které byly vráceny v rámci restitucí, lze rozdělit na dvě základní části. Jsou to pražské nemovitosti, do kterých spadá Kolowratský palác na Ovocném trhu, Nový Kolowratský palác Na Příkopě 17 a Palác Chicago na Národní třídě.
Palác Chicago je zajímavý v tom, že Jindřich Kolowrat prodal svůj zámek v Týnci staviteli Polívkovi a za utržené peníze nechal postavit funkcionalistickou stavbu. Inspiroval se Chicagem a Amerikou, která jej velmi oslovila způsobem života.
Dále do tohoto majetku spadá lesní hospodářský celek Kolowratovy lesy, který po navrácení založil v roce 1993 dědeček Jindřich Kolowrat-Krakovský. Jeho rozsah je okolo 6.880 hektarů, nachází se v západních Čechách v oblasti Tachovska, Přimdy, Diany a na Klatovsku.

Jste jediná správkyně majetku Kolowratů v České republice. Jak vypadá váš pracovní den?
Když vypravím děti do školy, mohu se vypravit do kanceláře, kterou máme v Kolowratském paláci na Ovocném trhu. Tam je kancelář správy Kolowratových domů, kde mám svého spolupracovníka, na kterého se mohu spolehnout a který mi se správou nemovitostí pomáhá.
Jednou týdně nebo v sobotu a v neděli odjíždím do Kolowratových lesů na Dianu, kde je sídlo správy těchto lesů. Tam se setkávám s našimi zaměstnanci, což je odborný lesní personál a technicko-hospodářští pracovníci, odborníci na les na slovo vzatí.

Musela jste se nějak speciálně vzdělávat, pokud jde třeba o správu lesů?
Musel jsem prohloubit svoje znalosti z oblasti práva z hlediska chodu takového podniku, jako je správa lesů. Měla jsem však tu výhodu, že po narození syna Maximiliána jsme trávili mnoho času na Dianě a v lesích. Tam jsem se setkávala s lidmi, hovořila s nimi a viděla, jak to probíhá. Takže jsem do toho přicházela postupně.

Máte dvě děti. Vychováváte je nějak speciálně k tomu, že se v budoucnosti budou o tak rozsáhlý majetek starat?
Mají tu výhodu, že často trávíme svůj volný čas i prázdniny v Kolowratových lesích. Takže vidí, kolik to dá úsilí a práce starat se o lesy i nemovitosti, které jsou s lesy spojené. Mají tak velkou výhodu oproti Tomášovi, který o to byl ochuzen. Pro ně to je ohromný přínos.
Ostatně byl to přínos už pro jejich dědečka, který na Dianě žil. Také tam založil pilu Západočeské dřevařské závody, které vyráběly vyhlášené Dřevostavby Kolowrat. Třeba na Barrandově koupil od tatínka bývalého prezidenta Václava Havla pozemek, na kterém postavil Dřevostavbu Kolowrat jako pilotní dům. Pak nabízel průmyslníkům a obchodníkům, aby si takový dům nechali postavit v Praze nebo jako venkovská sídla.

S rodem Kolowratů jsou od nepaměti spojené různé charitativní akce. Národnímu divadlu pronajímáte Kolowratský palác za symbolickou korunu ročně. Co dalšího?
S Kolowratským palácem navázal dědeček Jindřich na mecenášskou tradici své rodiny. V roce 1883 totiž byli Kolowrat-Krakovští třetí nejvýznamnější rodina, která přispěla na obnovu Národního divadla po požáru. A protože byl Jindřich v těchto tradiciích vychováván, neváhal v roce 1993 podepsat smlouvu s tehdejším ředitelem divadla Jindřichem Černým o nájmu Kolowratského paláce za jednu korunu ročně.

Zajdete někdy na přestavení?
Samozřejmě jsme zváni. To je dobré, protože mohu vzít své děti. Teď jsme byli při příležitosti 125. výročí založení Národního divadla na slavnostním představení opery Prodaná nevěsta. Po tomto představení nám byla také slavnostně předána jedna koruna za rok 2008. Zajímavé je, že nám ji předával ředitel divadla Ondřej Černý, což je syn Jindřicha Černého, který v roce 1993 podepisoval smlouvu na dvacet let s dědečkem Jindřichem.
Řediteli Ondřeji Černému jsem říkala, že je to snad řízení osudu. Smlouvu jsme totiž spolu aktualizovali a 6. března jsme podepsali novou nájemní smlouvu. Ta potvrzuje původní vůli Jindřicha Kolowrata ponechat Národnímu divadlu Kolowratský palác do roku 2013.

Určitě bychom měli zmínit ještě nadační fond Kolowrátek, který jste založila?
Už za Tomášova života jsme mluvili o tom, že by rád založil nadaci nebo nadační fond. Nikdy na to nějak nebyl čas nebo příležitost. Nicméně sám podporoval osoby, které se ocitly v tíživé situaci, přispíval nadacím a měl vůbec velké sociální cítění pro utrpení lidí.
Z tohoto důvodu jsem u příležitosti jeho nedožitých 65. narozenin založila spolu s mými dětmi nadační fond Kolowrátek. Za cíl si klademe podporovat obecně prospěšné cíle, osoby v tíživých situacích, ale i kulturu, vzdělávání, lidská práva. Chceme také podporovat nadané děti a mladistvé, kteří nemohou z důvodu financí dále rozvíjet své nadání.
Jednou z prvních akcí Kolowrátku bylo, když jsme podpořili na vysoké škole velmi nadaného chlapce z dětského domova. Je úžasné, jak jsou tito lidé vděční a šťastní, takže jsme z toho měli obrovskou radost.

Fond jste založila se svými dětmi. Snažíte se je tedy vést k charitě, aby v ní pak třeba pokračovaly?
Můj syn byl se mnou na vyhlášení Cen Alfréda Radoka, kde jsme předávali příspěvek pro Nadaci Alfréda Radoka. Předávali jsme také cenu nejlepšímu činoherci. Spolu s mojí dcerou jsme zase byly na slavnostní akci Dobročinné akademie, kde jsme předávaly peníze fondu Paraple. Takže obě děti vědí o Kolowrátku a aktivně se zapojují do toho, komu máme přispívat a na koho máme myslet. 

(redakčně kráceno)