Praha - Divadlo Na zábradlí bylo průkopníkem absurdního dramatu v Čechách, za normalizace poskytlo azyl zakázaným filmových režisérům a v 90. letech čeřilo české divadelní vody kontroverzními inscenacemi režiséra Petra Lébla. Zakladateli divadla byli Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička. Ti dali svému profesionálnímu divadlu název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí, kde divadlo leží, na nábřeží. Jako první představení uvedli právě 9. prosince 1958 divadelní leporelo s písničkami Kdyby tisíc klarinetů. O necelý rok později, 3. března 1959, se k činohernímu souboru divadla připojil Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou, aby tak vrátil slávu opomíjenému divadelnímu žánru. Činohra a pantomima vedle sebe existovaly až do roku 1991, kdy Ladislav Fialka zemřel.
Divadlo Na zábradlí nese svůj název podle uličky z Anenského náměstí
„Dobu Na zábradlí vnímám jako asi nejšťastnější období svého života… Vydobyli jsme si určitý svobodný prostor,“ vzpomíná na své působení v divadle exprezident Václav Havel, který zde vystřídal řadu funkcí (od kulisáka a osvětlovače až po dramaturga) a který pro toto malé divadlo napsal své první hry Zahradní slavnost, Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění. V první polovině 60. let, kdy byl šéfem činohry režisér Jan Grossman, sklízelo divadlo úspěchy i v zahraničí, zejména s legendárním Králem Ubu a Kafkovým Procesem.
Divadlem prošli Grossman, Havel, Schorm, Menzel či Krejča
Zlatá éra 60. let skončila rokem 1968, kdy byl z divadla donucen odejít Jan Grossman i Havel. Vystřídali je mimo jiné režiséři Jiří Menzel či Jiří Krejčík a od roku 1976 k nim přibyl Evald Schorm, jehož shakespearovské inscenace Macbeth, Hamlet a Dostojevského Bratři Karamazovi se řadí ke klenotům české divadelní scény. Členy činoherního souboru byla v té době řada později populárních herců, například Jiří Krampol, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Karel Heřmánek či Jana Preissová, která v něm působila 22 let.
Stopu zde zanechal i tragicky zesnulý Petr Lébl
Po roce 1989, kdy se vrátil Jan Grossman, řada herců odešla a někteří založili pod vedením Karla Heřmánka v roce 1992 Divadlo Bez zábradlí. Po Grossmanově smrti v roce 1993 se stala ředitelkou divadla Doubravka Svobodová a uměleckým šéfem Petr Lébl, jehož svébytné pojetí klasických her vyneslo divadlu nejen opět četné diváky, ale i prestižní Ceny Alfréda Radoka. Tato úspěšná éra však skončila tragicky 12. prosince 1999, kdy se Lébl v divadle oběsil.
K dalším výrazným osobnostem od 90. let patřil zejména herec a překladatel Leoš Suchařípa, který okouzloval diváky nejen v dílech jeho oblíbených ruských dramatiků a jehož osobitá dikce zní i po jeho smrti. V divadle totiž před každým představením nabádá diváky k vypnutí mobilních telefonů.