Divadlo Na zábradlí nese svůj název podle uličky z Anenského náměstí

Praha - Divadlo Na zábradlí bylo průkopníkem absurdního dramatu v Čechách, za normalizace poskytlo azyl zakázaným filmových režisérům a v 90. letech čeřilo české divadelní vody kontroverzními inscenacemi režiséra Petra Lébla. Zakladateli divadla byli Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička. Ti dali svému profesionálnímu divadlu název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí, kde divadlo leží, na nábřeží. Jako první představení uvedli právě 9. prosince 1958 divadelní leporelo s písničkami Kdyby tisíc klarinetů. O necelý rok později, 3. března 1959, se k činohernímu souboru divadla připojil Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou, aby tak vrátil slávu opomíjenému divadelnímu žánru. Činohra a pantomima vedle sebe existovaly až do roku 1991, kdy Ladislav Fialka zemřel.

„Dobu Na zábradlí vnímám jako asi nejšťastnější období svého života… Vydobyli jsme si určitý svobodný prostor,“ vzpomíná na své působení v divadle exprezident Václav Havel, který zde vystřídal řadu funkcí (od kulisáka a osvětlovače až po dramaturga) a který pro toto malé divadlo napsal své první hry Zahradní slavnost, Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění. V první polovině 60. let, kdy byl šéfem činohry režisér Jan Grossman, sklízelo divadlo úspěchy i v zahraničí, zejména s legendárním Králem Ubu a Kafkovým Procesem.

Divadlem prošli Grossman, Havel, Schorm, Menzel či Krejča

Zlatá éra 60. let skončila rokem 1968, kdy byl z divadla donucen odejít Jan Grossman i Havel. Vystřídali je mimo jiné režiséři Jiří Menzel či Jiří Krejčík a od roku 1976 k nim přibyl Evald Schorm, jehož shakespearovské inscenace Macbeth, Hamlet a Dostojevského Bratři Karamazovi se řadí ke klenotům české divadelní scény. Členy činoherního souboru byla v té době řada později populárních herců, například Jiří Krampol, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Karel Heřmánek či Jana Preissová, která v něm působila 22 let.

Stopu zde zanechal i tragicky zesnulý Petr Lébl 

Po roce 1989, kdy se vrátil Jan Grossman, řada herců odešla a někteří založili pod vedením Karla Heřmánka v roce 1992 Divadlo Bez zábradlí. Po Grossmanově smrti v roce 1993 se stala ředitelkou divadla Doubravka Svobodová a uměleckým šéfem Petr Lébl, jehož svébytné pojetí klasických her vyneslo divadlu nejen opět četné diváky, ale i prestižní Ceny Alfréda Radoka. Tato úspěšná éra však skončila tragicky 12. prosince 1999, kdy se Lébl v divadle oběsil.

K dalším výrazným osobnostem od 90. let patřil zejména herec a překladatel Leoš Suchařípa, který okouzloval diváky nejen v dílech jeho oblíbených ruských dramatiků a jehož osobitá dikce zní i po jeho smrti. V divadle totiž před každým představením nabádá diváky k vypnutí mobilních telefonů.

Divadlo Na zábradlí
Zdroj: Divadlo Na zábradlí