Rozzářené dětské oči před svítícím stromečkem jsou zážitkem pro všechny rodiče

Praha - V nadcházejícím období se v mnohých rodinách opět rozzáří vánoční stromky a oči dětí. Ozdobené vánoční stromečky, rozsvěcování světel, jesličky, jmelí, vzájemné obdarovávání se a bohaté hodování patří k vánočním zvykům rozšířeným po celé zeměkouli. Při oslavách vánočních svátků se snoubí staré pohanské zvyky a rituály spojené se zimním slunovratem s křesťanskou oslavou příchodu na svět Božského dítěte - Jezulátka. Jeho narození se do poloviny 4. století slavilo týž den jako Tři králové. Teprve potom bylo posunuto na 25. prosinec. V původním termínu, 6. ledna, slaví Vánoce pravoslavné země.

Jedním ze symbolů svátků je vánoční stromeček

Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami. V současné době se některý z jehličnanů či jeho umělá atrapa zdobí kromě Evropy či USA také například v Singapuru, v Austrálii či v Nikaragui.

0Sváteční dny se slaví u bohatě prostřeného stolu. Zatímco v Rakousku či Polsku patří mezi tradiční sváteční jídla kapr, v mnoha zemích dominuje vánoční tabuli krocan. V severských zemích je oblíbeným pokrmem šunka a Norové Štědrý večer nazývají Sága večeře. Ve Francii vítězí především husí játra a quiche -slaný koláč se šunkou a vejci. Tradiční jsou i vánoční dezerty. Nejznámější je zřejmě anglický vánoční puding, ve Francii mají pamlsek zvaný buche neboli poleno. Belgickou obdobou českých vánoček jsou cougnous, v Rumunsku cozonac. V Maďarsku se mlsá ořechová roláda, ve Švédsku marcipán a v Argentině koláče z pštrosích vajec.

My máme Ježíška, jinde dárky nosí Santa Claus

0Zvykem nejoblíbenějším mezi dětmi a obchodníky je tradice obdarovávání. V Rakousku dárky nosí stejně jako v Čechách Ježíšek. V Německu obdarovává Weihnachtsmann, kterému se podobá norský vánoční skřítek s červeným kulichem a pytlem přes rameno. Ten na Štědrý večer po setmění vyběhne z lesa a hází dárky do otevřených oken. V Severní Americe naděluje Santa Claus, který přichází podle původního zvyku v noci komínem, aby dárky uložil do punčochy umístěné na krbu. Protože však krbů ubylo, rozbalují děti i dospělí dárečky 25. prosince pod vánočním stromečkem. I když to má z ruky, stihne to Santa i do Austrálie. Ve Francii se dárky také rozdávají až následující den ráno, přes noc je totiž nocí Pere Noël. Rovněž nad ránem roznáší nadílku Father Christmas v Británii.

Poláci svého dárce nazývají svatý Mikolaj, Finové mu říkají Joulupukki, ve Švédsku se jmenuje Nisse, v Turecku Noel Baba a v holandské tradici Sinter Klaas. Při pravoslavných Vánocích není obdarovávání běžné, ale ruský Děda Mráz roznáší nadílku na Silvestra.

Zatímco zdobení vánočního stromku je tradice relativně mladá, zvyk rozvěšovat o Vánocích jmelí má kořeny mnohem starší. Po celý středověk pak bylo považováno za rostlinu pomáhající proti bleskům, nemoci a čarodějné moci. Platilo také za rostlinu lásky. V Británii mohou muži dodnes bez zábran políbit kteroukoli ženu, s níž se pod jmelím zavěšeným u stropu potkají. Pravděpodobně ještě starší je tradice rozsvěcování světel, která zjevně symbolizuje zimní slunovrat. Světelná výzdoba je k vidění všude tam, kde oslavy Vánoc probíhají.

0

Mezi další z vánočních obyčejů patří výroba betlémů a jesliček

První jesle, jako symbol betlémského mýtu, údajně posvětil při vánoční mši v roce 354 papež Liberius. Jiná legenda říká, že jesličky poprvé vytvořil o Vánocích v roce 1223 svatý František z Assisi. Opomenout nelze ani koledy. Pravděpodobně nejslavnější vánoční písní je skladba Tichá noc, o jejíž rozšířenosti svědčí fakt, že se na Štědrý večer zpívá přibližně ve 230 jazycích. Svou premiéru měla v roce 1818 v salzburském Oberndorfu; autorem textu byl místní farář Josef Mohr, nápěv složil Franz Xaver Gruber.