Ivan Olbracht - stálice českých čítanek

Koločava - Nejen pro své neoddiskutovatelné místo ve školních čítankách je Ivan Olbracht významnou osobností českého literárního umění první poloviny 20. století. Celý život čerpal náměty a ladění svých knih z těžkého údělu pracujícího lidu. Literát s výrazným sociálním cítěním spojil svůj život s několika společenskými organizacemi včetně formující se komunistické strany. Oblíbil si především kraj Podkarpatské Rusi při východní hranici Slovenska. Díky hlubokému vylíčení postav na pozadí sociální problematiky se řadí k vrcholným představitelům české psychologické prózy.

Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, zdědil spisovatelské vlohy i sociální cítění po svém otci, Antalu Staškovi. Narodil se 6. ledna 1882. Studentská léta trávil nejprve na gymnáziu ve Dvoře Králové, poté na vysokých školách v Praze a v Berlíně. Studia práv a filosofie zde však nikdy nedokončil. Již v mladých letech se angažoval jako žurnalista a publicista. Své články jako začínající redaktor publikoval ve vídeňských Dělnických listech a později v Praze v Právu lidu. Od roku 1921 však využil vzniku Komunistické strany Československa a nastoupil jako novinář Rudého práva.

Díky revolučním názorům ohledně sociálních otázek byl ve 20. letech dvakrát vězněn. Pobyt ve vězení a marná snaha společenského apelu způsobily Olbrachtovo vystřízlivění a následné vystoupení z řad komunistů. Rušný život ve městě vyměnil na začátku 30. let za romantickou krajinu Podkarpatské Rusi, kde kromě psaní vrcholných beletristických děl založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu v tamní oblasti. Jeho myšlenku neváhala aktivním vstupem do hnutí podpořit řada osobností československé kultury včetně Vítězslava Nezvala či Františka Xavera Šaldy.

Pomník spisovatele v jeho oblíbeném místě
Pomník spisovatele v jeho oblíbeném místě

Tajuplné prostředí plné svérázných obyvatel, hrdinských charakterů, zachovalých legend a místních obyčejů dodávalo Olbrachtovi neobyčejně bohatý materiál pro svá literární díla. Jeho tvorba však zahrnuje taktéž příběhy z ryze městského prostředí, kterými měšťáckou společnost silně kritizuje. K jeho vrcholné tvorbě se všeobecně řadí silné sociální romány z pozdějšího období, mezi kterými vyčnívají Anna Proletářka, Nikola Šuhaj Loupežník či ucelený povídkový soubor Golet v údolí.