Klaus s Mečiarem nakonec rozdělili federaci - kapitola společného státu uzavřena

Praha - Úderem půlnoci 31. prosince 1992 se uzavřela historie československého státu, který krátce před tím v říjnu ještě stačil oslavit 74. narozeniny. Vznikem dvou samostatných republik se tak završila téměř dvouletá polemika o tom, jak by měl společný stát Čechů a Slováků vypadat. Nekonečné dohady o pomlčce, kompetencích a o tom, kdo na koho doplácí, uzavřely volby v červnu 1992. Do čela vyjednávání se dostali Václav Klaus a Vladimír Mečiar, kteří se do půlroku dohodli - rozdělili federaci na dva samostatné státy.

Rozpad státu provázely velké emoce mezi veřejností, z politického hlediska však byl samotný proces rozdělení Československa proveden bez větších problémů. Premiéři obou republik Václav Klaus a Vladimír Mečiar se krátce po volbách v červnu 1992 shodli, že jejich představy jsou neslučitelné, a již po půlroce vznikly místo federace dva státy.

Již první měsíce po listopadu 1989 ukázaly, že tehdejší podoba federace nemá šanci na přežití. Například zdánlivě nevinná otázka nového názvu republiky narostla do nečekaných rozměrů a jejím výsledkem bylo výrazné ochlazení vzájemných vztahů. Také v diskusích o tom, kdo na koho doplácí, se místo střízlivých analýz prosazovaly spíše emoce.

Zpočátku se hovořilo o konfederaci a dvojdomcích

Na Slovensku byly stále silnější hlasy požadující nejprve tzv. autentickou federaci, později státní svrchovanost a suverenitu. Dělení kompetencí bylo od srpna 1990 předmětem řady jednání mezi politickými reprezentacemi obou republik. Všechny zvažované modely, mezi nimiž nechyběla idea „dvojdomku“ či konfederace, však zůstaly pouze v oblasti teorie.

Vladimír Mečiar
Vladimír Mečiar

Zásadní zlom nastal po volbách v červnu 1992. V ČR jasně vyhrála ODS v čele s Václavem Klausem a zároveň propadlo Občanské hnutí, v jehož řadách figurovala řada předchozích vyjednavačů - například Petr Pithart a Dagmar Burešová. Na Slovensku stejně přesvědčivě dominovalo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara. Již první schůzka lídrů vítězných stran ukázala, že doba vleklých diskusí skončila, především na české straně byla patrná menší ochota k ústupkům.

Nakonec se dohodl až Klaus s Mečiarem - vznikly dva státy

HZDS přišlo s návrhem přeměny federace na ekonomické a obranné společenství, to však ODS odmítla. Signálem blížícího se rozpadu Československa byl i fakt, že ODS nominovala Klause na funkci českého premiéra, přestože ho po volbách prezident Václav Havel pověřil sestavením federální vlády. Slovenským premiérem se stal Mečiar a jednání o dalším osudu státu se od té chvíle vedla na úrovni republikových vlád. I to byl rozdíl proti minulému období, kdy mezi sebou jednali představitelé republikových a federálních orgánů a do diskusí vstupoval i prezident.

Odstředivé tendence ještě umocnila červencová volba prezidenta, při níž slovenští poslanci zablokovali potvrzení Havla ve funkci, což bylo na české straně vnímáno značně negativně. Slovenská národní rada navíc 17. července přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky a ve stejný den Havel oznámil svou abdikaci.

Koncem srpna se ODS a HZDS dohodly na datu rozdělení, které bylo stanoveno na 1. leden 1993. Návrh ústavního zákona o zániku Československa předložila federální vláda v srpnu, Federální shromáždění jej však neschválilo. Naopak opoziční poslanci (za pomoci několika hlasů HZDS) prosadili usnesení o vzniku komise, která měla připravit transformaci federace do česko-slovenské unie. Tento návrh však ostře odmítla ODS a donutila k „poslušnosti“ i své partnery z HZDS. Ústavní zákon o zániku Československa nakonec 25. listopadu Federální shromáždění schválilo a definitivně tak sečetlo dny společného státu Čechů a Slováků. 

Výstraha na hranicích Československa
Výstraha na hranicích Československa