František Vláčil se 75. narozenin nedožil

Praha - Po dlouhé a těžké nemoci zemřel 27. ledna 1999 necelý měsíc před svými 75. narozeninami jeden z nejuznávanějších českých filmových tvůrců, režisér a scenárista František Vláčil. Pro své mimořádné výtvarné cítění byl označován za básníka a malíře stříbrného plátna. K divákům vždy promlouval svým vlastním jazykem a jeho filmy jsou díky své atmosféře nezaměnitelné.

Před Markétou

Upozornil na sebe již svým krátkým hraným filmem Skleněná oblaka, za nějž mu porota benátského festivalu přiřkla zvláštní diplom v kategorii experimentálních filmů. Řadu mezinárodních cen získal i jeho první celovečerní film Holubice a uznání se dočkal i následující snímek Ďáblova past. Svět se tak naučil znát Vláčilovo jméno ještě před příchodem jeho vrcholného díla.

Do dějin české kinematografie se zapsal především svou monumentální historickou freskou Markéta Lazarová, která je odbornou veřejností považována za nejlepší tuzemský film všech dob. Bezprostředně po dokončení Markéty Lazarové začal režisér pracovat na další historické fresce, Údolí včel. Využil v ní zkušenosti z předchozího filmu a zahájil spolupráci se scenáristou Vladimírem Körnerem, s nímž pak vytvořil i další dílo Adelheid.

Po Markétě

Počátkem 70. let Vláčil na čas hraný film opustil a točil krátké filmy. Natočil celou řadu zajímavých dokumentů (Praha secesní, Pražský Odysseus) a středometrážních filmů pro mládež (Pověst o stříbrné jedli, Sirius). Na Barrandov se vrátil Dýmem bramborové nati s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Následovaly Stíny horkého léta, životopisný film o Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta, Hadí jed, jehož natočením se pokusil v sobě vymýtit své alkoholové běsy, Pasáček z doliny, Stín kapradiny podle předlohy Josefa Čapka a konečně Mág, věnovaný Karlu Hynku Máchovi. Po tomto snímku již další film nenatočil.

K filmu se však dostal náhodou a bezděky

Vláčilův původ ani cesta ke hranému filmu zprvu nenaznačovaly, jaké dominantní místo v české kinematografii zaujme. Narodil se v důstojnické rodině, k filmu se dostal bezděky a jak sám často opakoval - jako amatér. Nevystudoval žádnou filmovou školu, ale estetiku a dějiny umění. A snad právě kvůli svému výtvarnému nadání vnímal kinematografii jinak, než bylo do té doby zvykem.

Ačkoli pracoval u filmu již v době svých studií, na profesionální uplatnění v této oblasti začal pomýšlet až po přechodu do studia populárně vědeckých a naučných filmů, kde postupně prošel snad všemi funkcemi výrobního štábu. Cenné zkušenosti získal v Československém armádním filmu, kde se setkal s režiséry Karlem Kachyňou či Zbyňkem Brynychem a s kameramanem Janem Čuříkem, s nímž zahájil celoživotní spolupráci.

Jeho snímky dosáhly nejvyšších ocenění na mnoha mezinárodních i tuzemských filmových festivalech. Řadu prestižních ocenění získal i on sám - v roce 1994 například obdržel Českého lva za celoživotní dílo, v roce 1997 se stal laureátem Ceny Vladimíra Vančury za umělecký přínos filmové tvorbě a o rok později si z karlovarského festivalu odvezl cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

„Mít svůj životní cíl, být mu věrný, mít vůli uplatnit svůj vlastní záměr a konat jej s čistotou srdce.“ František Vláčil, který byl třikrát ženatý a měl dva syny, naplnil své motto bezezbytku.

Údolí včel (1967), režie: František Vláčil
Údolí včel (1967), režie: František Vláčil
Více fotek
  • Údolí včel (1967), režie: František Vláčil zdroj: Česká televize http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3181/318016.jpg
  • Marketa Lazarová (1967, režie: František Vláčil) zdroj: KVIFF http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2687/268661.jpg
  • Adelheid (1969, režie: František Vláčil, podle novely Vladimíra Körnera) zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3195/319461.jpg
  • Pověst o stříbrné jedli (1973, režie: František Vláčil) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155339.jpg