Čtenáře poprvé rozbouřil Remarqueův klid na západní frontě

"Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám osmnáct let a začali jsme milovat svět a život; a museli jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti, od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme; věříme ve válku," napsal Erich Maria Remarque v roce 1928. Vyjádřil tím pocity tisíce mladých mužů z celé Evropy, kteří své dospívání zanechali na frontách první světové války. V případě autora na té západní. Román Im Westen nichts Neues, česky Na západní frontě klid, patří mezi nejznámější protiválečné romány všech dob.

Příběh mladého Pavla Bäumera nejdříve vyšel časopisecky v roce 1928. O rok později, 31. ledna 1929, si jej mohli čtenáři poprvé koupit knižně. Od té doby se objevuje v žebříčcích nejčtenějších knih všech dob, a to i navzdory tomu, že jeho název můžeme najít v řadě středoškolských seznamů povinné četby.

Zápletka je přitom prostá. Pavel Bäumer, mladý student a naivní, nadšený vlastenec, se dobrovolně přihlásí na frontu. Pod šikanou sadistického poddůstojníka brzy poznává hrůzu válečné mašinérie, ale i opravdové přátelství. Nakonec však vždy přichází rozčarování, děs a strach. Scéna, v níž Pavel tráví dva dny v poli s mrtvolou Francouze, jehož musel zabít, patří mezi nejcennější literární obžaloby hrůz války nejen v německé tvorbě, ale ve světové literatuře vůbec.

Remaqueovi se podařilo lépe než komukoliv jinému popsat pocity generace, kterou v meziválečné době ve Francii označila spisovatelka Gertruda Steinová jako ztracenou. Sám autor napsal, že tato generace „byla zničena válkou, přestože unikla jejím granátům“. Předčasní veteráni, mladíci z první světové války, cítili po konci bojů na podzim roku 1918 neschopnost zapojit se do normálního života.

Spisovatel pocit prázdnoty vystopoval až do bojů u Verdunu a na Sommě. V románu využívá reportážní, dokumentární styl: strohé popisy kloubí s výpovědí hlavního hrdiny i jeho přátel ve válečnou mozaiku. To vše s cílem jednoznačně a hlasitě se vymezit vůči krutosti války, proti degradaci lidství. Konflikt přitom nehodnotil, nehledal jeho příčiny, s vypravěčským talentem o něm pouze vypovídal. Kniha ve své době vzbudila nejen vlnu nadšení, ale také nevole.

V květnu 1933 nacisté po převzetí moci Remarqueovy knihy veřejně pálili s tím, že za pár let už je stejně nikdo nebude číst. Opak však byl pravdou. Na západní frontě klid byl přeložen do padesáti jazyků a jeho autor získal nominaci na Nobelovu cenu za literaturu.

0Erich Maria Remarque (1898 až 1970) je jedním z nejúspěšnějších představitelů německé literatury a autor tzv. „ztracené generace“. První román Domov snů vydal již v roce 1920 pod svým původním, německým příjmením Remark. Na počátku 30. let emigroval před nacismem do Švýcarska, válku prožil v USA, kde přijal americké občanství, a poté se opět vrátil do Švýcarska. Mezi jeho další slavná díla patří Cesta zpátky, Tři kamarádi, Noc v Lisabonu, Vítězný oblouk nebo Nebe nezná vyvolených.

V úvodu citováno z E. M. Remarque, Na západní frontě klid, Odeon 1973

Na západní frontě klid
Na západní frontě klid
Více fotek
  • Na západní frontě klid zdroj: Worldpress.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/646/64551.jpg
  • Erich Maria Remarque zdroj: www.osobnosti.net http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/281/28013.jpg