Michail Šolochov - spisovatel ve službách režimu

Moskva - Kdybyste si v knihovně měli vystavit sebrané spisy ruského prozaika Michaila Šolochova, zabrala by jeho tvorba jistě jednu z polic. Jen románová epopej z kozáckého prostředí Tichý Don čítá několik set stran. Však byl také spisovatel za tento román psaný v duchu sovětského realismu oceněn Nobelovou cenou za literaturu pro rok 1965. Zemřel v roce 21. února 1984. Michail Alexandrovič Šolochov se narodil 24. května v osadě Kružilino v kozácké stanici Vjošenskaja na levém břehu Donu na severu Rostovské oblasti (jihozápadní Rusko). Osudy donského kozáctva v první polovině 20. století se tak staly také hlavním tématem jeho literární tvorby.

Ve svých třinácti letech se připojil k ruským revolucionářům bojujícím v tehdejší občanské válce. Na počátku dvacátých let dvacátého století odešel do Moskvy s cílem stát se novinářem a spisovatelem. V roce 1926 vyšla jeho prvotina, naturalisticky laděné Donské povídky. Dva roky na to započal práci na svém monumentálním, čtyřdílném románu Tichý Don, který zachycuje období první světové války, občanské války a kolektivizace. Stejnou tematiku zachycuje i dvoudílný román Rozrušená země.

Spisovatel ve službách režimu

V roce 1932 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu, v roce 1936 se stal poslancem. Vstřícný postoj k režimu mu tak zajistil bezbřehou propagaci vlastního díla po celé zemi a následně po celém východním bloku. V roce 1941 obdržel Stalinovu cenu, v roce 1955 Leninův řád a v roce 1960 Leninovu cenu.

Literární snahy korunovalo udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 1965, a to za „uměleckou sílu a celistvost, s nimiž zachytil ve svém eposu o Donu historickou epochu v životě ruského lidu“. Nejprestižnější literární ocenění mu bylo uděleno po Ivanu Buninovi (1933) a Borisi Pasternakovi (1958) jako třetímu ruskému spisovateli.

Michail Šolochov zemřel na rakovinu 21. února 1984 ve věku 78 let nedaleko místa svého narození, v kozácké stanici Vjošenskaja.