Jan Nepomucký byl prohlášen za svatého

Praha - Nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku či jižní Americe zdobí mosty, hráze rybníků, návsi a náměstí socha svatého Jana Nepomuckého, jenž byl v 17. a 18. století asi nejslavnějším Čechem v katolickém světě. K jeho prohlášení za svatého 19. března 1729 přispělo zejména to, že byl umučen, když „statečně bránil zpovědní tajemství české královny“. Podle některých historiků ale Jan Nepomucký zpovědníkem manželky Václava IV. nikdy nebyl a stal se obětí politických pletich.

Jako důvod Janovy smrti bývá obecně uváděn kompetenční spor mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož Jan jako generální vikář od roku 1389 v řadě správních věcí zastupoval. Král Václav tehdy usiloval o oslabení arcibiskupovy moci, k čemuž mu mělo dopomoci nové biskupství zcela podřízené jeho vlivu. To hodlal Václav zřídit z opatství benediktinů v Kladrubech u Stříbra a čekal proto na smrt starého opata Racka, jehož nástupce už neměl být zvolen. Pražský arcibiskup však Václavův záměr prohlédl a nového kladrubského opata stvrdil velmi rychle a bez králova vědomí.

Král Václav nechal Jana Nepomuckého umučit 

Toto arcibiskupovo jednání krále velice rozlítilo a 20. března 1393 nechal zatknout tři kněze včetně Jana Nepomuckého, jehož on sám podrobil krutému výslechu na Pražském hradě. Uvádí se, že král Václav chtěl zřejmě od nich získat důvěrné informace o dalších Jenštejnových plánech. Další mučení podstoupili zajatci od kata na Starém Městě, kde ale Jan Nepomucký děsivým mukám podlehl. Jeho tělo hodili večer jeho trýznitelé do Vltavy.

Zhruba měsíc po těchto událostech nalezli tělo umučeného Jana rybáři a nechali ho pohřbít. Léto toho roku bylo nebývalé sucho, což tehdy mnozí chápali jako trest za smrt nevinného generálního vikáře. K rozvoji Janova kultu přispěl jeho nový hrob, zřízený v katedrále sv. Víta na přelomu 14. a 15. století. Záhy se totiž začaly šířit historky o nepříznivém osudu těch, kdo třeba jen v roztržitosti šlápli na jeho náhrobek.

Díky Bohuslavu Balbínovi byl zahájen proces svatořečení 

Do širšího povědomí vzdělané Evropy uvedl nepomucenské téma jezuitský učenec Bohuslav Balbín, jehož legenda o Janovi vyšla v roce 1680 v prestižní antverpské edici. Na základě argumentů z Balbínova spisu zahájila pak pražská metropolitní kapitula kroky k Janovu svatořečení. Řím žádost několikrát odmítl, až v roce 1715 se podařilo pražskému arcibiskupovi spustit beatifikační proces.

Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 v Pomuku (dnes Nepomuk). Již jako zralý muž v roce 1380 se dal zapsat na právnickou fakultu pražské univerzity a stal se oltářníkem u sv. Víta v Praze. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo v italské Padově. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem u sv. Jiljí a farářem v kostele sv. Havla. Za blahoslaveného prohlásil Jana papež Inocenc XIII. v květnu 1721.

Ilustrační foto
Ilustrační foto