Požár v tunelu pod Mont Blankem si vyžádal 39 životů

Chamonix (Francie) - Silniční tunel pod nejvyšším vrcholem Evropy Mont Blanc zažil 24. března 1999 jednu z nejvážnějších tragédií, které mohou podobné stavby postihnout. Svět tehdy vyděsil ničivý požár, při němž v tunelu pod horským masivem zahynulo 39 lidí. Spojnice mezi francouzským Chamonix a italským městem Aosta otevřená v roce 1965 byla přitom řadu let považována za jeden z nejbezpečnějších přechodů Alp.

V onen osudný březnový den roku 1999 v polovině tunelu před jedenáctou hodinou vzplanul margarínem a moukou naložený belgický kamion. Řidič, který jel z Francie, zabrzdil a rychle těžké vozidlo opustil. Zastavily se také další nákladní i osobní automobily. Tah vzduchu pak způsobil, že se požár přenesl na více než tři desítky aut. V nich uhořelo nebo se udusilo 39 lidí.

Kombinace požáru paliva s vysokou výhřevností a přepravovaných produktů, mezi nimiž byly pneumatiky, papír, pryskyřice a suroviny pro kosmetický a chemický průmysl, vedla k tomu, že v ohnisku požáru vystoupila teplota na téměř tisíc stupňů, což znemožnilo jakýkoliv zásah. Hořelo 53 hodin.

Teprve po čtyřech dnech se francouzským požárníkům podařilo tunel zchladit. Pak nastala chmurná identifikace obětí, v mnoha případech spálených na uhel. Podle francouzského tisku se k identifikaci některých těl musela použít analýza DNA nebo zubů.

Havárii provázely chyby - špatně nastavené ventilační zařízení

Vzápětí vypukla diskuse o bezpečnostních opatřeních v poměrně úzkém tunelu (šířka 8,6 metru) a o příčinách silné ničivosti požáru. Konečná francouzsko-italská zpráva z července 1999 kritizovala nedostatečnou koordinaci francouzské a italské strany. Osudnou chybou údajně bylo, že ventilační systém na italské straně tunelu byl nastaven tak, aby hnal vzduch dovnitř, a nikoli na odsávání, což pomohlo rozdmýchat vražedný požár. Za další nepříznivou okolnost se považuje skutečnost, že na semaforech v tunelu naskočila červená až devět minut od vzniku ohně, takže k místu neštěstí směřovala stále další auta.

Tunel byl po požáru tři roky, do 9. března 2002, uzavřen. Obnova důležité komunikace stála 350 milionů eur (v roce 2002 asi 11,2 miliard korun) investovaných zejména do výstavby únikových východů a do vylepšení evakuačního, poplašného a signalizačního systému.

Neštěstí mělo i soudní dohru. Za chyby při řešení tragické situace byl předloni odsouzen ke 30 měsícům vězení, z toho k šesti nepodmíněně, bývalý šéf bezpečnosti z francouzské strany tunelu. Předtím si podmíněný čtyřměsíční trest vyslechl belgický řidič kamionu, jehož náklad se v tunelu vznítil a spustil tak celou katastrofu (vlastní příčina vznícení nákladu nebyla dodnes soudně ani expertně prokázána). Tresty nepodmíněného vězení dostali také tři Italové, představitelé správy a bezpečnosti tunelu z italské strany. Další lidé a společnosti dostali pokuty.

Charakteristika tunelu

Jedenáct a půl kilometru dlouhý silniční tunel pod Mont Blankem se začal stavět v květnu 1959. První auta jednotubusovým tunelem s dvěma protisměrnými jízdními pruhy projela po šesti letech. Stavba, jež umožnila celoroční provoz vozidel přes Alpy a zkrátila překonání horského masivu autem na 12 minut, byla tehdy oslavována jako projekt století a symbol Evropy bez hraničních bariér.

Stavba měla na každých 100 metrech telefon, každých 300 metrů bylo odstavné místo a každých 600 metrů nouzové prostory s čerstvým vzduchem. Komunikací denně projelo na 4000 aut. Po čtvrt století provozu měl tunel na svém kontě pouhých 87 nehod a dva mrtvé. Ani na svou dobu rozsáhlá bezpečnostní opatření však nedokázala zabránit tragédii.

Ilustrační foto
Ilustrační foto