„Jednoduché úkoly prostě nedostávám,“ říká diplomat Álvaro de Soto

Álvaro de Soto je bývalý zvláštní velvyslanec OSN pro Blízký východ. Pro OSN však pracoval celých 25 let a podílel se například na ukončení občanské války v El-Salvadoru nebo na řešení problému rozděleného Kypru. Pro řešení situace na Blízkém východě je zastáncem co nejotevřenějšího dialogu všech zainteresovaných stran, Hamas nevyjímaje. Ostatně během své blízkovýchodní mise (která skončila v květnu 2007) byl tvrdým kritikem postupu mezinárodní diplomacie v tomto regionu. S peruánským diplomatem Álvarem de Soto hovořila redaktorka České televize Veronika Čermáková.

Nedávno jste spolu se třinácti dalšími diplomaty podepsal otevřený dopis, který apeloval na zahájení přímého dialogu s hnutím Hamas. Můžete popsat, jak by takový dialog měl v praxi vypadat?
Klíčové je do tohoto procesu zapojit Hamas. Nejsem si ale úplně jistý, jestli sám Hamas chce být tou stranou, která vyjednává s Izraelem. Nevím, jaký v této otázce zaujímá postoj. Na druhou stranu by nebylo dobré spouštět nějaká vyjednávání, z nichž by byl Hamas zcela vyloučen. Nějakým způsobem se role Hamasu přijmout musí - určitě je možné najít nové novátorské postupy, které to umožní.

Spojené státy, Evropská unie a pochopitelně Izrael pokládá Hamas za teroristickou organizaci. Mezinárodní společenství od roku 2006 Hamas v podstatě ignoruje. Myslíte si také, že je Hamas teroristická organizace?
Hamas bezpochyby provedl spoustu otřesných aktů, které se v každém případě dají označit za teroristické. NicméněHamas také prokázal, že je schopen přestat konat takovéto akty. A to nejen činy svého vlastního vojenského křídla, ale také (od června 2007, kdy získal kontrolu nad pásmem Gazy) ostatních skupin.
Terorismus je tedy nástroj, který jen využili. Je velice nezodpovědné a bezohledné používat takový nástroj, neměli by ho vůbec používat. Na druhou stranu definovat Hamas jen podle nástroje, který používá, by nevedlo k přesnému popisu, co to Hamas je.

Myslíte si, že vyjednávání s Hamasem je jediný způsob, jak zachovat stabilitu v regionu?
Jde-li nám o mírovou dohodu, která má vydržet, je důležité, aby byla palestinská strana zastoupena co nejvíce. Pakliže vynecháme skupinu, která má z vojenského hlediska největší moc, nebo třeba jen skupinu, která má významnou moc, je velká pravděpodobnost, že mírová dohoda nevydrží.
Senátor Mitchell působil jako zprostředkovatel vyjednávání v rámci mírového procesu v Severním Irsku. Mitchell našel způsob, jak prostřednictvím Sinn Féin zahrnout do toho procesu IRA, která byla ozbrojenou složkou této skupiny. Takovýto talent a představivost bychom dnes měli použít.

Je ale Hamas dostatečně zodpovědný? Bude se držet pravidel a stanovených podmínek?
Zatím Hamas prokázal schopnost disciplíny více než jiné skupiny. Prokázal, že je schopen dodržet určitá pravidla. Musíme ho ale nejdříve zahrnout jako určitou součást mírového procesu a až potom uvidíme, jestli se bude držet dohodnutých pravidel,nebo ne.

Získali jste už nějaké reakce na váš otevřený dopis?
V tisku reagovali komentátoři poměrně hodně a velmi různorodě. Jedni nás chválili, druzí to odmítali. Nicméně žádného oficiálního stanoviska jsme se zatím nedočkali. Nikdo to oficiálně nepodpořil, ale také neodmítl. Asi si to zatím v různých hlavních městech rozmýšlejí.
Mám pocit, že to vnímají tak, že politické rozhodnutí, které padlo okamžitě po volbách, bylo zahrnout Hamas. Ale následné rozhodnutí odsunulo novou palestinskou vládu na okraj. A to možná nebylo nejlepší řešení, to byla chyba. Doufejme, že se teď někdo zamýšlí, jak se k těmto rozhodnutím vrátit.

Je možné, že mezinárodní společenství změní svůj postoj k Hamasu?
Doufám, že tak učiní, protože krize v pásmu Gazy, která začala na sklonku loňského roku a pokračovala do roku 2009, byla v podstatě vyvrcholením, které ukázalo, že dosavadní politika velmi selhala.

Dalo by se říci, že existuje nějaká metoda, vzor, podle kterého se dá vyjednávat?
Každé vyjednávání je jiné. Z mých zkušeností lze vyabstrahovat pár věcí, které by mohly být pro Blízký východ užitečné. Třeba to, že vynechávat někoho z jednání nefunguje. Ti, kteří válčí, se musí usmířit - jedině tak bude trvalý mír.

Dvacet pět let jste pracoval pro OSN. Kdy panovalo nejúspěšnější období? Kdy naopak Spojené národy selhávaly?
Opravdu zlatou chvílí pro OSN byl moment, kdy nastával konec studené války a chvíli potom. Začalo to tím, že OSN zprostředkovalo stáhnutí sovětských vojsk z Afghánistánu. Následně to byla úspěšná správa v Namibii před volbami, které vedly k nezávislosti. Dále to byla role OSN v Kambodži nebo při ukončení války mezi Irákem a Íránem v 80. letech.
Kromě toho ovšem existovala místa, kde se nám tolik nedařilo nebo jsme měli daleko větší těžkosti. Nebyla to vyloženě selhání při vytváření míru, ale při jeho udržování. Třeba Somálsko. V Somálsku jsme čelili obrovské početní převaze a potřebovali jsme síly „koalice ochotných“, kterou vedly Spojené státy. Problém však v mezičase stále nebyl vyřešen. Nebo třeba Rwanda. Z řady různých důvodů mezinárodní společenství nereagovalo dostatečně silně a rychle, aby zabránilo genocidě.

Která z vašich misí pro vás byla nejtěžší?
Těžko je srovnávat. Žádný úkol nebyl jednoduchý - jednoduché úkoly prostě z nějakých důvodů nedostávám. Moje poslední mise byla na Blízkém východě, ale nesehrával jsem tam ústřední úlohu, protože OSN tam nebylo výrazným hráčem. Byl jsem víceméně zprostředkovatelem - nebyla to podobná role, jakou jsem hrál na Kypru nebo v El Salvadoru. Přesto byla tato mise těžká v tom, že byla velmi frustrující. Byl jsem a dosud jsem přesvědčen, že jsme tehdy zvolili špatná politická řešení, že to byly závažné chyby.

(redakčně kráceno)