Kladruby - Dějiny Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem sahají do konce 16. století, kdy se císař Rudolf II. nechal inspirovat tehdejší novou módní vlnou rozvoje chovu koní a založil 24. dubna 1579 v kladrubské oboře hřebčín. Ten musel v minulosti několikrát bojovat o svou existenci, dokonce se uvažovalo o jeho zrušení. Nyní ale patří k nejznámějším českým pamětihodnostem a uchází se o zápis na prestižní seznam UNESCO.
Kladrubský hřebčín založil pro své potěšení císař Rudolf II.
Rozsáhlý areál hřebčína dnes zahrnuje asi 120 budov, které obklopuje park o rozloze 1200 hektarů. Ve stájích a výbězích v Kladrubech chovají přibližně 300 běloušů, v nedalekých Slatiňanech je navíc stádo 250 vraníků. Každý rok se na obou místech narodí zhruba 40 hříbat. Chovatelé ročně prodají asi 50 koní, z toho polovina míří za hranice, především do Německa. Jejich cena nyní dosahuje kolem 15 000 eur (asi 400 000 korun) za kus.
Petr Vozáb, vedoucí hřebčína:
„23. května tady máme den koní u příležitosti výročí založení hřebčína, bude tady k vidění předvádění plemenných hřebců i klisen, ukázky jezdeckých zápřeží, bude to takový menší jezdecký den.“
Původně v Kladrubech chovali španělsko-italské koně, ze kterých později vyšlechtili starokladrubského koně. V 19. století zde byl zaveden i chov speciálních kočárových koní, populárních clevelandských hnědáků. Po vzniku Československa v roce 1918 převzal hřebčín stát a stádo starokladrubských koní se ocitlo ve vážném ohrožení - už podruhé v historii. Poprvé, během sedmileté války (1756-1763), koně museli dokonce Kladruby opustit a na více než deset let se chov přestěhoval do Uher.
Druhá rána přišla v roce 1918, kdy se revoluční nenávist proti všemu habsburskému obrátila i proti koním z bývalého dvorního hřebčína. Pro chov se podařilo udržet pouze stádo běloušů, méně ušlechtilí vraníci byli odsouzeni k postupné likvidaci. Novým účelem hřebčína se nakonec stala produkce plemenných hřebců pro jednotlivé zemské chovy. Z bývalých rakouských hřebčínů se sem pro tento účel dostali zástupci anglických a anglo-arabských plnokrevníků i tři ročníky lipicánských hříbat.
Kmen vraníků naštěstí nezanikl úplně, velkou zásluhu na jeho obnově měl František Bílek, který se jejich záchraně začal věnovat už během druhé světové války. V roce 1945 pak byli starokladrubští vraníci opět přestěhováni zpět, a to do stájí ve Slatiňanech, kde o tři roky později vznikla Výzkumná stanice pro chov koní.
Starokladrubský kůň se v hřebčíně chová do současnosti. „Nejdůležitější je, že koně se vrátili ke královskému dvoru, do Švédska a do Dánska, kde slouží jako ceremoniální koně. Dále jezdíme na světové výstavy, kde jsme žádaní a v neposlední řadě jdou koně do sportu,“ řekl pro ČT vedoucí hřebčína Petr Vozáb. Dnes je koně možné vidět na soutěžích v klasické drezuře, v parkurových soutěžích i v soutěžích barokního ježdění. V Ostravě a Pardubicích ho využívají jízdní policisté.
- Starokladrubský bělouš táhne v areálu Národního hřebčína bryčku autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/364/36359.jpg
- Národní hřebčín v Kladrubech autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/502/50195.jpg
- Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/368/36794.jpg
- Koňař Petr Vozáb se dostal až do „Guinessovky“ autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2811/281071.jpg