Výbuch na Transsibiřské magistrále odpovídal atomové bombě svržené na Hirošimu

Moskva - Na železničním úseku Transsibiřské magistrály v blízkosti města Ufa zasáhl 4. června 1989 výbuch zkapalněného plynu z poškozeného dálkového potrubí dva projíždějící osobní vlaky. Bilance byla hrozivá: na místě zahynulo 258 lidí, dalších 317 zemřelo v nemocnicích. Celkem tak přišlo o život 575 pasažérů, dalších asi 600 lidí zůstalo kvůli popáleninám a dalším zraněním trvale postiženo. Hlavními důvody jedné z největších železničních katastrof v dějinách lidstva bylo selhání pracovníků plynovodu.

Katastrofa se stala v 01:15 místního času mezi stanicemi Aša a Ulu Teljak v dnešní Baškortské autonomní republice, která leží na rozhraní evropské a asijské části Ruska. Nejbližším větším městem byla Ufa. Síla výbuchu odpovídala atomové bombě svržené na japonské město Hirošima a plameny byly podle svědků viditelné až do vzdálenosti 100 kilometrů. Detonace rozbíjela okna v městečku Aša, vzdáleném od výbuchu deset kilometrů, a požár zachvátil oblast o rozloze 250 hektarů, což je například asi 42krát více než je rozloha strahovského stadionu.

Plynovod Západní Sibiř-Ural-Povolží byl uveden do provozu v roce 1985. Již během výstavby se zjistilo, že v některých místech neodpovídá budoucí zátěži a do roku 1989 na plynovodu, který byl původně budován jako ropovod, technici zaznamenali 50 havárií, které se zatím obešly bez obětí. Potrubí bylo u místa havárie uloženo zhruba kilometr od železničního náspu.

Obsluha plynovodu na varovné signály reagovala špatně. Maximální trest pro viníky zněl dva roky vězení

Plyn začal unikat asi tři hodiny před příjezdem vlaků a hromadil se ve dvou hlubokých kalužích nedaleko trati. Místní obyvatelé upozorňovali na zápach unikajícího plynu a také měřící přístroje ukazovaly pokles tlaku. Obsluha plynovodu ale na varovné signály reagovala zvýšením tlaku v potrubí. V obou vlacích na trase Novosibirsk-Adler a opačně cestovalo v okamžiku výbuchu 1284 pasažérů a 86 členů posádky, vlaky měly celkem 38 vagonů. Přesný počet cestujících ale nebylo možné zjistit, protože děti do pěti let cestovaly bez jízdenek. Dětí bylo mezi pasažéry více než 300, protože trasa byla hojně využívána rodinami s dětmi k cestám k Černému moři.

Vlaky se v místě nehody ale vůbec neměly potkat a jen neuvěřitelná shoda náhod způsobila, že se potkaly zrovna v místě úniku plynu. První soupravu zdržely technické problémy, druhý vlak musel neplánovaně zastavit kvůli ženě, která začala rodit. Mohutný výbuch pravděpodobně způsobila jiskra, která odletěla od vlaku, podle některých teorií to mohla být i cigareta. Asi třetinu z oficiálního počtu 575 obětí tvořily děti, podle některých zdrojů zahynulo dokonce až 645 osob.

Podle oficiální verze měla únik plynu na svědomí těžká technika, která při stavbě plynovodu narušila povrch trubek. Kvůli havárii bylo v roce 1992 postaveno před soud devět lidí, mezi nimi byli například šéf podniku Něftěprovodmontaž, která se podílela na stavbě plynovodu, a několik stavbyvedoucích. Maximální trest pro viníky největší železniční katastrofy na území bývalého Sovětského svazu zněl dva roky vězení.