„Zaujmout může i nekvalitní věc,“ říká designér Aleš Najbrt

Aleš Najbrt (47) je vyhledávaný grafický designér, jeden z nejlepších u nás. Ještě za komunismu vystudoval VŠUP v Praze. V letech 1990 až 93 stál za vizuální podobou časopisu Reflex. Od roku 1994 vede jako kreativní ředitel Studio Najbrt, které spoluzakládal. To mimo jiné stojí za vizuální podobou karlovarského filmového festivalu, filmových plakátů, knížek, interiérů hotelů. Z jeho dílny pochází i nová loga Prahy a Ostravy. Designéra, grafika, ale i herce Divadla Sklep Aleše Najbrta přivítala v ostravském vydání pořadu Před půlnocí ze 17. června Šárka Bednářová.

Jak se cítíte v Ostravě?
Výborně. Připravujeme tady výstavu 3!!!, takže jsem zrovna přišel z instalace. Zároveň tady spolupracujeme na novém vizuálním stylu města. Spolupráce je to velice zajímavá.

Ostravě jste jako logo vymyslel tři vykřičníky. Vzbudilo to ohlasy dvojího druhu - nadšené i odsuzující. Nic mezi tím. Bylo smyslem tohoto loga provokovat?
Nebylo. Naším smyslem (spoluautor je Boris Meluš) bylo udělat logo pro Ostravu co nejpoctivěji, aby to dobře fungovalo, aby město vyjadřovalo.

Co ve vás Ostrava asociuje?
Než jsme začali logo dělat, strávili jsme tady několik dní. Ostrava pro mě předtím byla městem těžkého průmyslu, černá Ostrava, horníci. Ale protože jsem tady poměrně dlouho nebyl, byl jsem překvapený, že se Ostrava hodně změnila, že se vyvíjí.
Tím logem jsme chtěli říct, že tady dochází a bude docházet k velkým změnám i že je tady cítit ten těžký průmysl za městem, to že sem lidé chodili za prací. Také jsme poznali, že tady mají lidé specifický humor, který se mi líbí, takže i to v tom hraje roli.
Ostrava je taky jednoduše řečeno daleko od Prahy, hlavního města. Takže jsme chtěli, aby Ostrava trochu zakřičela: My jsme tady taky!!!

Proto tři vykřičníky. Někde jsem četla, že jsou to takové symboly pro energii, sebevědomí a humor. Ostatně přední britský teoretik designu Rick Poynor klade odlehčující humor do středu úspěchu vašeho Studia Najbrt. Je tedy humor, smích a vtip klíčem k vašemu úspěchu?
Pracujeme s tím, ale ne úplně vždy, protože takhle to nestojí. Jinak s humorem pracuji rád, mám rád věci, co něco divákovi naznačí a vyjádří nějaký otazník. Třeba lidé vidí filmový plakát a chtějí se podívat na film, protože je plakát nějakým způsobem zaujme, přitáhne, snaží se v tom něco najít. Humor v tomto slouží velice dobře.

V čem se liší Ostrava a Praha? Vymyslel jste i červenožluté logo Prahy. Proč právě tyto barvy? A proč je ostravské logo tmavomodré?
Je to poměrně prozaické. U Prahy to bylo součástí zadání, protože Praha má heraldické barvy červenou a žlutou. Ukázalo se, že to nebylo vůbec na škodu, protože pražské logo je díky červené barvě velmi výrazné.
I u Ostravy jsme vycházeli z heraldické barevnosti. Světlomodrá je velice významná barva v heraldickém znaku Ostravy, navíc je tady užívaná a my jsme chtěli na něco navázat. A tmavomodrá barva pak už jen logicky doplňuje světlomodrou.

Jakou roli ve vašich vizualizacích vůbec barvy hrají?
Velikou. Barva je součást vyjádření, takže je důležitá. Písmo, tvary a barvy jsou důležité.

Rád se obklopujete pestrobarevným světem?
Nemůžu to tak říct. Snažím se využít barvy, které jsou pro konkrétní zadání vhodné. Rád dělám i černobílé věci.

Co je to vůbec design? Jak byste to s „najbrtovským“ humorem popsal?
Asi to popíšu bez humoru… Pro mě je to povrch něčeho, obal, něco, co prodává, co má lidi zaujmout. To je první bod. Pak je strašně důležitá funkčnost. U naší dvourozměrné práce je funkce důležitá jen v určitých oblastech. Ale třeba u loga je nezbytná.

Jistě také prosazujte jednoduchost…
Mám rád jednoduché věci. To, že směřujete k jednoduchosti, k základnímu tvaru, znamená, že můžete zpětně nalézt mnoho různých vyjádření, interpretací. Právě logo Ostravy je v podstatě abstraktní záležitost, pod kterou si každý může najít něco jiného. To je to důležité.

Lze se vizuálnímu citu naučit?
Myslím, že ano. Vizuální cit je určitá vizuální zkušenost, kterou máme tím, co známe, co jsme viděli, s čím se každodenně setkáváme. Je to něco co hodně ovlivňuje vkus lidí a učíte se to celý život.

Jak vám v tom pomohla vysoká škola? Dokáže škola nahradit nebo posílit zkušenost?
Studoval jsem za komunismu. Důležitý prvek proto pro nás byl, že jsme se absolutně vymezovali vůči profesorům. Ve většině jsme je neuznávali a oni nám všechno možné zakazovali. Byla to dobrá zkouška pro budoucí život, protože jsme museli neustále hledat způsoby, jak je přesvědčit, ukecat.
Důležité na škole také je, že jste dohromady s dalšími studenty, generačními druhy. Spoustu věcí si tak s nimi v různých diskuzích ověřujete.
A pochopitelně je podstatné, že se učíte. Pak záleží na tom, kdo a jak vás učí a co jste ochoten se naučit sám. 

Je spousta designérů, kteří speciální vysokou školu nemají. Jsou na tom hůř?
Mají to obtížnější. Není důležité, jestli máte vysokou školu nebo nemáte. Znám spoustu grafiků, kteří školu nemají, ale svou vlastní pílí se dostali do absolutní špičky. Je na každém, jakým způsobem dojde ke svým znalostem, informacím a zkušenostem.

Po vysoké škole jste začínal v Reflexu. Když se podíváte na jeho vizuál, jste spokojen?
Nejsem. Zdá se mi, že se trochu zhoršila kvalita grafiky, a navíc mám pocit, že se Reflex bulvarizuje, což je z dlouhodobého hlediska dost nebezpečné. Hledat pro každé číslo senzaci na titulní stranu je slepá ulička.

Vybavuje se mi David Rath na obálce Reflexu coby Adolf Hitler…
To se mi líbilo. Pan Rath je dost nebezpečný člověk a je dobré na to upozorňovat.

Jsme v období permanentních volebních kampaní. Jak byste vyhodnotil billboardy politických stran z designérského hlediska? Mohou zaujmout?
Zaujmout může i špatná, nekvalitní věc. Takže můžou zaujmout, já si jich všímám. Ale nekvalita, kterou na těchto billboardech vidíme, souvisí s nekvalitou politiků. Je to docela přesný obraz naší politické scény.

Kdyby vás politická strana požádala, aby jste jí pomohl s vizuální prezentací, šel byste do toho?
Ne, nechci do tohoto vstupovat.

Vraťme se k designu. Kam směřují nejnovější proudy?
Na to nemám odpověď. Existuje spousta teorií, že tištěné věci úplně zmizí. Myslím, že to tak nebude. Elektronické komunikace jistě bude víc a víc, ale lidé budou chtít stejně stále číst klasické knížky, budou se chtít dívat na věci, které jsou hmotné.

Jak se český design liší třeba od designu italského? Jsou národní rysy zřetelné nebo se stírají?
Stírají se, ale pořád jsou určité prvky, které jsou typické. Třeba pro český design je to určitá jemnost a i ten humor.

Jak si vůbec český design stojí ve srovnání se světem?
Jsme pořád trošku na okraji. Nicméně určité kontakty existují a někteří čeští designéři už se v zahraničí prosadit dokázali. Myslím, že jich bude víc a víc, protože v mladší generaci se objevuje spoustu zajímavých a talentovaných lidí. Navíc dnes studenti normálně odcházejí na praxe do zahraničí, což velmi pomáhá vyšší kvalitě designu.

Spektrum disciplín v designu je velmi široké. Kde je těžiště vaší práce? Kde jste takříkajíc doma?
Nebráníme se (v našem studiu je nás asi 13) žádnému tématu v oblasti grafického designu. Lze to rozdělit na dvě části. První jsou kulturní zakázky. To jsou filmové, divadelní plakáty, knižní design, různé akce, jako je třeba filmový festival v Karlových Varech.
Vedle toho je druhá část naší práce - corporate identity. Tedy vytváření nových logotypů a stylů. S tím souvisí i informační a orientační systémy. To děláme jak pro města, tak pro menší či větší firmy.

Na co jste z vaší práce osobně nejvíce pyšný?
Zrovna teď je to naše výstava 3!!! v Ostravě. Ještě včera jsem byl hodně nejistý, dnes se na to těším. Budu rád, když se lidé přijdou podívat, protože se to docela povedlo.
Výstava je hodně směřovaná na lidi v Ostravě - je hodně udělána pro ně. Je to určitá reflexe našeho loga Ostravy, je to možnost nějaké volby pro lidi, kteří tam přijdou. Je tam trochu sci-fi Ostravy, ale je tam vidět i naše seriózní práce na manuálu vizuálního stylu. Vedle toho jsou tam ovšem k vidění i naše práce z kulturní oblasti z minulosti a současnosti.

Nacházíme se v ekonomické krizi. Realizuje se teď méně projektů? Neobáváte se stagnace designu?
Neobávám, protože vývoj se hodně děje na školách, hodně ho ovlivňují mladí designéři, kteří budou pořád něco dělat. Ani zatím nepociťuji, že by ubylo zakázek i z kulturní oblasti. Samozřejmě je na všechno méně peněz, což má svůj vliv. Ale zatím je práce dost, možná bude jen za menší honoráře.

Podle jakého klíče vybíráte zakázky? Nebo berete všechny?
Nebereme úplně všechny. Momentálně je situace taková, že si to můžeme dovolit. Snažíme se dělat věci, kde je prostor pro vyjádření, kreativitu, kde můžeme nějak pomoci. Hledisek, podle kterých se rozhodujeme, je spoustu, těžko to nějak zjednodušit.

Jak velkou roli hraje zadání klienta? Jak moc máte svázané ruce?
Pokaždé je to jiné. Někdy máme dost svázané ruce, někdy máme velkou volnost. Nemohu ale říct, co je lepší. Někdy se pevně dané mantinely jeví jako omezení, ale pak se ukáže, že to vůbec nevadilo…

V případě Ostravy tam ty volné ruce byly?
Do jisté míry. Měli jsme poměrně těžký úkol. Podle zadání jsme totiž museli vytvořit minimálně pět naprosto rozdílných logotypů. To jednoduché nebylo. Ovšem samotné ztvárnění už bylo jen na nás. V tom byla ta volnost.

Na čem aktuálně pracujete?
Dokončujeme další ročník karlovarského festivalu. Letos je to práce hlavně Zuzany Lednické. Spousta toho už je vidět na ulicích. Je to černobílé. Kromě toho vytváříme nějaké nové logotypy. A osobně připravuji ruskou verzi knihy fotografií Josefa Koudelky Invaze '68, která vyšla před rokem.
To je docela zajímavé. Hledali jsme nakladatele pro tuto knihu v Rusku, ale nenašli. Až se jí nakonec rozhodl vydat vlastním nákladem nakladatel Viktor Stoilov. Tisknout by se měla v červenci, takže na konci léta by měla být na trhu. Uvidíme, jaký bude mít úspěch.

Máte nějaký tajný sen v oblasti designu?
Mým snem je, aby nám naši zákazníci někdy nekladli nesmyslné překážky, aby spolupráce byla více partnerství než dávání rozkazů.

(redakčně kráceno)