„Spolupráce s papežskou ochrankou bude na vysoké úrovni,“ říká Lubomír Kvíčala

Poslední zářijový víkend a sváteční svatováclavské pondělí bude pozornost nejen křesťanského světa zaměřena na Českou republiku. Po dvanácti letech ji totiž navštíví hlava katolické církve, papež Benedikt XVI. Z pohledu církve jde o obrovský svátek a příležitost k setkání věřících ze všech koutů země, z pohledu bezpečnosti jde o nelehký úkol srovnatelný s opatřeními při ochraně amerického prezidenta. Za bezproblémový průběh papežské návštěvy bude odpovídat generál Lubomír Kvíčala, ředitel Útvaru na ochranu ústavních činitelů. Nejen o ochraně papeže, ale i o nedávné návštěvě Baracka Obamy a bezpečnostních opatřeních s ním v Před půlnocí z 21. září hovořil Jakub Železný.

Teď v průběhu příprav už toho asi moc nenaspíte?
Ještě musím něco naspat, abych pak byl čilý. I když ono to nebude tak strašné, protože program nám tentokrát končí brzy večer, takže budeme mít čas na odpočinek.

Když se mluvilo o návštěvě Benedikta XVI., bylo záhy řečeno, že policejní opatření budou možná rozsáhlejší a důkladnější než u amerického prezidenta Bracka Obamy. O amerických prezidentech se přitom říká, že to jsou nejchráněnější osoby na světě?
Ochrana bude obdobná, jako když tu byl americký prezident. Pro policii to bude náročnější zejména v tom, že se papež bude pohybovat na místech, kde bude mnohem více lidí než normálně. 120 000 věřících, kteří mají přijít na mši v Brně, to je obrovský, nepředstavitelný počet.

Čekal jsem, že také řeknete, že papež nemá tak početnou vlastní ochranku, a tak to bude více na vás?
To je druhá stránka věci. Očekáváme příjezd dvou, tří osobních ochránců, kteří se budou pohybovat kolem papeže. Jinak je samozřejmě na Policii ČR, aby zajistila bezpečnost. Myslíme si, že spolupráce s papežskou ochrankou bude na vysoké úrovni, alespoň to tak vypadá z těch dosavadních jednání.

Pokud vím, s americkými bodyguardy jste měli několik společných akcí. Papež sem však přijede po dvanácti letech, takže spolupracovat s jeho ochránci budete po dlouhé době. Není to komplikovanější? S těmi Američany se přece jenom trošku znáte.
Není to tak komplikované, je to jednoduché. Na obou stranách jsou profesionálové. A postupy a výkon služby jsou vesměs stejné, takže nebude žádný problém.

Amerického prezidenta vozí v jejich vlastním voze, vlastními silami. Ovšem známý „papamobil“ bude řídit český policista. Hlásilo se hodně zájemců? Je to určitě čestný úkol.
Úplně zpočátku mě překvapilo, že na prvním setkání nám řekli, že dostaneme papamobily a budeme se o ně starat. Čekal jsem totiž, že přijede vatikánský řidič. Podobná situace byla už za Jana Pavla II., takže jsme měli řidiče, který tenkrát papamobil řídil. A protože pořád slouží, je dobrý, výkonný, opět jsme mu svěřili úlohu řídit papamobil akorát s jiným papežem.

Je jasné, že když sem přijede jakýkoliv prezident, program je plus mínus podobný. Papež je přece jenom hlava církve – jsou tam obřady, liturgické záležitosti. Musí se vaši lidé speciálně cvičit na to, že se pohybují v trochu jiném prostředí?
Cvičit ani ne. Musíme jim to ale dát na vědomí a musíme se domluvit. Když je tady jakákoliv jiná hlava státu, jsme většinou v bezprostřední blízkosti. Nejsme jen u soukromých jednání nebo jednání mezi naším a cizím ústavním představitelem.
U papeže to bude trochu jinak. Není možné, aby ochranka stála při mši v bezprostřední blízkosti papeže a byla na dosah. Tady to tak není, papež je většinou v okruhu svých kněží, kteří s ním celebrují mši. Ochránci jsou někde poblíž, ale nejsou vidět.

Nestěžuje jim to trochu práci? Není v rámci jejich profesionálních standardů být střeženému na blízku pár metrů, kroků?
Není to přesně dáno. Záleží na tom, jaký je způsob ochrany. Jestliže je někdo v kolektivu blízkých, s kterými je denně ve styku, neočekáváme, že by od nich došlo k nějakému ohrožení bezpečnosti.

Když někdo půjde na mši, zvláště na tu velkou brněnskou, bude procházet nějakým bezpečnostním rámem, budou nějaká omezení, co se týče deštníků a podobných, klasických předmětů?
Bude to trochu jinak. Kolem oltáře bude takzvaná VIP zóna, kam bude mít přístup pouze ten, kdo bude mít pozvánku a patřičnou vstupenku. Tito lidé, nebude jich tolik, budou podrobeni bezpečnostní kontrole. Tam se postaráme o to, aby s sebou neměli žádné zbraně ani nebezpečné předměty. Zbytek lidí nebude prohlížen, protože budou v takové vzdálenosti, ze které neočekáváme ohrožení bezpečnosti chráněné osoby.

Nedá mi to nezavzpomínat na návštěvu Baracka Obamy. Jak byla náročná ve srovnání třeba s návštěvou George. W. Bushe, která se odehrála asi rok a půl předtím?
Návštěva Baracka Obamy byla zvláštní v tom, že jsme ještě několik dní před příletem neznali jeho přesný program a stále se spekulovalo, kde bude mít svůj veřejný projev. Je to neobvyklé, velmi nás to zaráželo. Problém byl v tom, že noví lidé kolem Obamy ještě neměli tolik zkušeností nebo se nedokázali rychle rozhodnout. Všechno neustále konzultovali z Prahy do Washingtonu a zpátky, projíždělo se několik míst… Byly s tím svým způsobem problémy a nás to dost zaskočilo.

Na druhou stranu o českých ochráncích se říká, že jsou mistři improvizace…
Samozřejmě jsme věděli, že něco musíme připravit, takže jsme se tím zabývali. Byl tam ale jiný problém. Existují totiž nějaké právní lhůty a je třeba dodržovat náš právní řád. A abychom vyklidili prostředí a zakázali tam stání vozidel, musí se tam nejméně týden předem osázet dopravní značky. Takže jsme tlačili na to, abychom lhůtu dodrželi.

Právě při projevu Baracka Obamy na Hradčanském náměstí jsem vás viděl přímo v terénu udílejícího rozkazy. Čekal bych, že budete sedět někde v kanceláři?
U těchto akcí jsem většinou na místě, abych řešil veškeré problémy, které by se mohly vyskytnout. A když tam jsem, problémy se řeší ihned a je jich daleko méně, než kdybych byl někde daleko na telefonu nebo to řešil až ex post.

V jednom rozhovoru jste mluvil o situaci, kdy jeden český občan chtěl pohladit prezidenta Obamu po hlavě. Řekl jste, že v té chvíli se na vás americký ochránce podíval a vy jste mu dal pohledem najevo, že tohoto člověka znáte, že je to v pořádku. To je přeci obrovská odpovědnost?
Bylo to mé riziko. Věděl jsem však, o koho se jedná, znám toho člověk z několika jiných akcí. Vždy se ke mně hlásil, chtěl, abych ho dostal co nejblíže atd. Věděl jsem tedy, že není ani agresivní, ani nebezpečný.

Není to určité vyznamenání, když vám váš americký kolega bezmezně věří?
Je to kolegialita, je to profesionalita. On ví, že když si to vezmu na sebe, že mi může věřit.

Měl jste možnost mluvit s Barackem Obamou? Jak to vůbec funguje, když přijede taková návštěva? Má šanci bodyguard, respektive šéf bodyguardů si vyměnit s takovým člověkem pár slov?
Většinou to funguje tak, že se předem připraví určitý prostor, zejména časový, kdy americký prezident (ti to dělají vždy, ostatní prezidenti méně) pozdraví kolektiv lidí, kteří připravili jeho návštěvu a kteří s ním spolupracují. Takže nás přijme, vyfotografuje se s námi. (Tyto fotografie nám po několika měsících pošlou s věnováním, takže mám na stěně obrázek s prezidentem Obamou i Bushem, ale také Putinem.) Za tu chvilku, kdy si potřásáme rukou, se představím a prohodíme zdvořilostně pár slov. Na nějaké velké řeči není čas.

Jak na vás Barack Obama působil? Na většinu lidí působí sympaticky, charismaticky. Tohle asi podepíšete?
Asi ano. Barack Obama je normální člověk, není nijak namyšlený, nechová se povýšeně, byl bezprostřední. Všem, i na chodbách, podával ruce, usmíval se, choval se velmi přirozeně.

Na druhou stranu jeho kritici říkají, že to má všechno předem nalinkované, připravené, že je to marketingově velmi zdatný prezident. Nehlídá se pak takový člověk lépe, když víte, že ze svého programu nevybočí? Před patnácti lety tu byl prezident Clinton, který vybočil z programu mnohokrát (posezení s Bohumilem Hrabalem, jeho vystoupení v Redutě, atd.).
Když se nekonají žádné příhody mimo předem připravený rámec, je to pro nás lepší. Tentokrát byla situace jiná i v tom, že prezident Obama ve své funkci začínal. Byl rozjetý ze své kampaně, během které byl vstřícný ke všem, a tady v tom pokračoval. Pro všechny lidi tady byl vítaným zpestřením, všichni ho v té době obdivovali a podporovali.

Jak se dá porovnat vaše a americká práce? Někde jste řekl, že Američané mají na všechno předpisy a plány a my řešíme vše operativně a standardně.
Jak jsem říkal, oni stále volali do Washingtonu a dotazovali se, jestli mohou, jestli je to v souladu se všemi předpisy atd. A my to uděláme tak, aby to bylo bezpečné a dobré. Nikoho se neptáme, řešíme to sami.

Zažil jste nějaký horký moment během svého působení?
Tak horký moment, který by mě ještě dnes mrazil v zádech, jsem nezažil. Dost nás ovšem z běžného rámce vybočil prezident Putin. Již v koloně při odjezdu na letiště totiž poručil zastavit a šel do hospody, kde si dal pivo a klobásu.

Myslel jsem, že u návštěvy prezidenta Putina zmíníte situaci, kdy se během pietního aktu nějaké letadlo ocitlo v dohledu, z vašeho pohledu možná v „dostřelu“?
To bylo trochu jinak. O tom letadle jsme věděli. To byli novináři, kteří měli povolený přelet a fotografování. Ono se to rozmázlo, sdělovací prostředky z toho udělaly ohrožení, ale nebylo to tak. Všichni byli bezpečnostně prohlédnuti a byl tam náš člověk, který měl nad vším dohled. Žádné nebezpečí nehrozilo, snad jen, že když přelétalo během toho pietního aktu, působilo narušení a rámus.

Mají čeští bodyguardi nějakou specialitu? Je něco jako česká bodyguardská škola? Nebo jsou dnes už všechny postupy unifikované a všichni děláte svou práci stejně?
Ve všech státech je to podobné, pravidla jsou dána. Je potřeba osobu chránit, aby nedošlo k jejímu ohrožení. V tom nic nového nevymyslíme, nenajdeme. Už za starého Říma se to dělalo podobně.

Jaká kritéria musí splňovat zájemce o službu ve vašem útvaru? Jaká je pak jeho denní pracovní náplň?
Musí to být policista České republiky, musí být přijat do služebního poměru. Musí také odsloužit určitý počet let, musí mít nějaké vzdělání a musí splnit všechna kritéria, která požadujeme. Je to dost náročné a těžké. Rozhodně není možné, aby někdo přišel a řekl: „Jsem tady a chci dělat bodyguarda.“

Ve veřejnosti je taková představa, že musí být silný, musí umět střílet… Na druhou stranu, když se jako novináři setkáváme s vašimi podřízenými, jsou mnohem víc milí a otevření, než byli na začátku 90. let. I tohle je učíte, i to je součást balíčku, který musí umět?
Je to součást. Hovoří s nimi psycholog, vytváříme modelové situace, připravujeme se na to. Myslím si, že první zásada je chovat se vždy slušně. Naši bodyguardi také musí přemýšlet. Vytáhnout zbraň nebo použít násilí je krajní prostředek. Naštěstí se to skoro vůbec nestává a doufám, že to vydrží.

Když jsme u bodyguardů a jejich „klientů“, napadá mě, co méně ukáznění klienti. Ví se, že ne všichni si na ochranku zvykli (spadají pod vás někteří čeští ústavní činitelé kromě prezidenta, který má vlastní ochranku). Musíte jim někdy domlouvat, aby nechali dělat ochranku její práci?
Vždy, když jsou jmenováni do funkce, s nimi mám takový první pohovor, kde jim představím jejich ochránce a řidiče a řeknu, co se od nich čeká a jaké by měly být vzájemné vztahy. Potom už záleží na bezprostředním kontaktu chráněné osoby a ochranky, jak si vztahy vyjasní, jaká pravidla si určí.
Není nic proti ničemu, když si chráněná osoba po ukončení denního programu, vyběhne z bytu něco zařídit nebo udělá si volno jen tak, pokud nejsou náznaky jejího dalšího ohrožení. Takže to nebereme nijak drasticky, nejsou to naši vězni.

Stalo se vám někdy, že vám zavolala chráněná osoba, že mu nesedí jeho osobní strážce?
Někdy se to stane. Lidé si nesednou nebo se změní situace. Ochránce musí vyjít se všemi v rodině, někdy je s nimi i o víkendech, tedy i mimo pracovní záležitosti. Takže se to stane. Řešíme to tak, že ochránce vyměníme.

Může to být i naopak? Že by za vámi přišel váš podřízený a řekl, že toho člověka z nějakého důvodu nemůže chránit. Považoval byste to za absolutní neprofesionalitu nebo spíš za přiznání, které může být pro bezpečnost chráněného i pozitivní?
Považoval bych to za neprofesionalitu. Ten člověk dělá svou práci, plní své povinnosti a nemůže si vybírat. To by se mi pak mohlo stát, že nikdo nebude chtít někoho chránit, a jak bychom to pak udělali. Rozhodně bych to nedovolil.

Díváte se na filmy, kde třeba Michael Douglas nebo Clint Eastwood hrají strážce amerického prezidenta, a říkáte si, že je to úplně špatně nebo celkem věrohodné?
Něco je věrohodné, něco je trochu přifilmované, aby to bylo zajímavější. Život je jiný.

Přeji vám, aby návštěva papeže dopadla naprosto v klidu. Platí, že až bude letadlo odlétat, vy budete mávat nejnadšeněji? Po jedné návštěvě prezidenta Bushe jste tak mával, protože jste byl rád, že už je to za vámi.
Opět budu na letišti při odletu, opět zamávám a budu rád, že třídenní maratón skončil. Doufám a pevně věřím, že úspěšně.

(redakčně kráceno)