„Nový systém není ústupkem Rusku,“ říká Anders Fogh Rasmussen

Rozhodnutí americké administrativy nevybudovat v Polsku a v Česku prvky protiraketové obrany vyvolalo v Evropě nesourodé reakce. Jedni mluví téměř o zradě a nadbíhání Rusku, druzí o uvážlivém kroku, který zefektivní případné zamezení hrozbě. Například generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen upravený plán Američanů vítá. Rovněž připouští nutnost většího angažování Ruska v otázkách mezinárodní bezpečnosti. V exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi o tom hovořil s bruselskou zpravodajkou Barborou Šámalovou.

 

Jak hodnotíte rozhodnutí Spojených států ustoupit od plánů na budování protiraketové obrany v České republice a Polsku?
Především bych chtěl zdůraznit, že plány na protiraketovou obranu nejsou v koncích. Naopak i nové plány umožní, aby se zapojili všichni spojenci v NATO. Systém uchrání všechny země a bude se vyvíjet v rámci Aliance, takže se k němu může každý vyjádřit. Myslím, že to je krok kupředu. Nezapomínejme, že nová obrana může být provozuschopná dříve než ta předchozí.

Jaký bude další scénář? Budou spojenci společně diskutovat o protiraketové obraně?
Ano, první příležitostí bude schůzka ministrů obrany NATO 22. a 23. října v Bratislavě. Zařadil jsem to na program jednání, protože považuji za důležité, aby všichni spojenci dostali příležitost vyměnit si názory, jak dál rozvíjet protiraketovou obranu, aby z ní měli prospěch všichni.

V některých lidech může změna strategie vzbuzovat pocit, že je ústupkem Rusku. Co si o tom myslíte?
Nový systém není ústupkem Rusku. Zakládá se na nových technologiích, na nových zpravodajských informacích o aktuálních hrozbách proti Evropě a Severní Americe. Rusko není důvodem, proč se plány změnily. Jde o to zajistit, abychom se chránili nejlepším možným způsobem založeným na nové technologii a nových zpravodajských informacích.

Původní plány nicméně ochladily vztahy Ruska se Spojenými státy a s NATO. Věříte, že tento krok pomůže vztahy zlepšit?
Přinejmenším je teď všem jasné, že protiraketová obrana nemíří proti Rusku. Naopak v NATO už bylo rozhodnuto, že bychom měli rozšířit možnost propojení americké, ruské a alianční protiraketové obrany. To je také oblast otevřená pro spolupráci.

Vztahy Aliance s Ruskem jste si vytyčil jako jednu z priorit. Máte pocit, že dnes fungují tak, jak by měly?
No, možná ne tak úplně. Loňské události v Gruzii nám život neusnadnily. Máme neshody s Ruskem i ohledně rozšíření. Ale myslím, že by neměly zastínit fakt, že v mnoha oblastech čelí Rusko i NATO stejným bezpečnostním hrozbám. Afghánistán je ve společném zájmu. Boj s terorismem také. Rusko samo je obětí terorismu.
Dalším příkladem je boj proti šíření zbraní hromadného ničení. Přihlížet šíření zbraní hromadného ničení není v našem zájmu ani v zájmu Ruska. Pirátství je další sférou. A už jsem zmínil protiraketovou obranu.
Myslím, že bychom měli s Ruskem prakticky spolupracovat ve všech oblastech, kde máme společné bezpečnostní zájmy.

Možné rozšíření NATO o Gruzii a Ukrajinu zcela jistě není krokem, který Rusko uvítá. Sdílíte názor, že bude ještě nějakou dobu trvat, než budou obě země připraveny ke vstupu?
Je předčasné předkládat nějaký časový rozvrh, ale připomínám, že NATO rozhodlo v roce 2008 na summitu v Bukurešti, že Gruzie a Ukrajina se stanou jeho členy. Samozřejmě pokud splní potřebná kritéria. To je důvod, proč máme s oběma zeměmi dohodu o praktické spolupráci s cílem reformovat obranu i společnost obecně.