V Sušici začali lidé vyrábět světově proslulé zápalky

Praha - Po celém světě si už přes 100 let zapalují lidé svíčky a cigarety či zažehávají oheň v kamnech sirkami z krabiček s logem klíče, dýmky či nůžek. Tyto zápalky se dlouhá léta vyráběly v továrně v Sušici, kterou založil 31. října 1839 tamní truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost a která proslula jako Solo Sušice. Od roku 2009 se z této firmy stala ryze obchodní společnost o 25 zaměstnancích a výroba slavných sirek se tak z podhůří Šumavy přesunula zejména do Indie.

Historie světoznámých zápalek začíná ve Vídni 

Historie zápalek údajně sahá až do 6. století do staré Číny, kde používali dřívka impregnovaná sírou. První třecí zápalky vyrobil a v roce 1827 začal prodávat Angličan John Walker. Pár let po něm byly vynalezeny zápalky fosforové, obsahující jedovatý bílý fosfor. Takové sirky vyráběl ve své laboratoři také vídeňský lékárník István Römer, u něhož pracovala i jistá Marie Urbancová a k němuž na vandru světem dorazil i sušický truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost.

Vojtěch s Marií se vrátili do Čech, kde se na podzim 1839 sami pustili do výroby zápalek. Poptávka rychle rostla, jelikož na rozšíření výroby nedisponovali Scheinostovi dostatečným kapitálem, spojili se s obchodníkem Bernardem Fürthem. Ten záhy sirkárnu odkoupil, modernizoval výrobu a výrazně zvýšil export. Scheinost z továrny odešel v roce 1865 a založil v Sušici Horní sirkárnu, která fungovala do roku 1932.

Zpočátku byly krabičky sirek dřevěné, po modernizaci papírové   

Fürthův podnik se stal největší sirkárnou v Rakousko-Uhersku a koncem 19. století sušické zápalky ovládaly trhy řady zemí Blízkého východu, Afriky či Ameriky. V roce 1895 registrovala sušická sirkárna první ochrannou známku - logo klíče, jež má spolu s desítkou dalších známek registrováno dodnes. V roce 1903 byly sirkárny Rakouska-Uherska sdruženy do koncernu Solo a na sušických zápalkách se objevila značka SOLO. Po roce 1918 přešla firma do majetku Spojených československých sirkáren.

Po druhé světové válce vznikl státní podnik Solo Sušice, který rozšířil aktivity mj. na výrobu dřevovláknitých desek sololit a v němž tehdy našlo práci na 2000 lidí. V roce 1970 podnik instaloval první automatickou linku a výroba se začala modernizovat. Roku 1984 byla vyrobena poslední dřevěná krabička a od té doby jsou vyráběny pouze krabičky papírové.

Kvůli klesající světové spotřebě zápalek firma ukončila výrobu

V roce 1990 se z podniku stala akciová společnost, která v roce 1997 vytvořila akciové společnosti i ze svých divizí Solo sirkárna, Sololit, Dřevařská výroba Sušice a Sušická strojírna. Ve výrobě zápalek pokračovala společnost Solo sirkárna, která v únoru 2009 výrobu kvůli klesající světové spotřebě zápalek a silné konkurenci hlavně z Pákistánu, Číny a Indie ukončila.

Zápalky dodávané firmou Solo sirkárna, která má dnes prodejní kapacitu přes 400 milionů krabiček ročně a obrat téměř 165 milionů korun, jsou plně recyklovatelné - jejich hlavičky neobsahují síru ani těžké kovy. První bezpečnostní zápalka, u níž byl bílý fosfor nahrazen červeným a kterou už ale nešlo škrtnout kovbojsky o podrážku, nýbrž jen o škrtátko, byla v Sušici vyrobena už v roce 1848.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Solo sirkárna nyní nakupuje zápalky od šesti výrobců, valnou většinu od indického partnera, který od června vyrábí na sušických strojích. Firma obchoduje též například se zapalovači, dřívky na zápalky a podpalovači. Většina krabiček je vyráběna podle přání zákazníků, zejména jako reklamní zápalky. Klasické krabičky s obrazy klíčů, nůžek a fajfky jsou stále oblíbené zejména v evropských zemích.

Není sirka jako sirka

Nejkvalitnější zápalky se vyrábějí z osikového dřeva, na druhém místě je topol. Dřívka z dřevin s výraznými letokruhy, což mívá například smrk, při škrtnutí praskají. Receptura zápalných složek u sirek určených do tropických oblastí je jiná než u výrobků pro mírné pásmo, neboť musí vydržet vysokou vlhkost vzduchu. Proto prý obchodníci v tropech testují kvalitu sirek jazykem - i po olíznutí musí jít bez problémů rozžehnout.