Felix Wankel vyvinul nový druh spalovacího motoru s rotujícím pístem

Berlín - Když bylo Felixi Wankelovi 17 let, zdál se mu údajně sen, v němž se projížděl v automobilu s motorem vlastní a zcela nové konstrukce. Trvalo čtyři desítky let, než si tento technický samouk svůj klukovský sen splnil. Oficiální informaci o převratném motoru s rotačním pístem zveřejnila německá společnost NSU 24. listopadu 1959. Navzdory původním očekáváním však Wankelův vynález revoluci do automobilového průmyslu nepřinesl. Komplikace s používáním motoru vedly k tomu, že když Felix Wankel v roce 1988 umíral, ztratila už většina automobilek o jeho vynález zájem. Jediným výrobcem, jenž nad motorem s rotujícím pístem dodnes nezlomil hůl, a dále ho vylepšuje, je Mazda.

Wankela přitahovalo vše, co vonělo benzínem

Na to, že se Felix Wankel jednou zapíše do historie automobilismu, by si v jeho mládí vsadil asi jen málokdo. Otcova smrt v první světové válce jeho rodinu připravila o finanční zajištění nutné ke studiu na vysoké škole, a tak ho matka poslala do učení k jednomu z nakladatelů v Heidelbergu. Formální technické vzdělání mu tedy zůstalo odepřeno.

O co méně nakladatelského učedníka Wankela zajímaly knížky, o to více jej přitahovalo vše, co vonělo benzínem. Ve dvaadvaceti si zřídil dílnu, v níž spolu se svým kamarádem sestrojil kapotovanou tříkolku. K pohonu vozítka sloužil motor klasické konstrukce, a zřejmě jeho nepravidelný chod provázený vibracemi přiměl Wankela k hledání alternativy. Cesta k motoru, v němž by byl vratný pohyb pístu nahrazen jeho rotací, však byla dlouhá.

Podobu Wankelovu agregátu dal Hanns-Dieter Paschke

Jedním z problémů, s nimiž se musí konstruktér jakéhokoliv spalovacího motoru utkat, je utěsnění pístů. Samouk Wankel se do této problematiky dokázal vpravit rychle a natolik úspěšně, že jeho výsledky zaujaly i slovutné odborníky. V roce 1936 si tak mohl založit vlastní firmu, jejíž služeb při vývoji motorů využívalo kromě automobilky BMW i říšské ministerstvo letectví. Technická spolupráce na nacistickém zbrojním programu sice Wankelovi přinesla hmotné zabezpečení, ale po skončení války byl kvůli ní krátce zatčen. 

Jedním z těch, kdo si potenciál vynálezu i přes jeho problémy uvědomovali, byl Hanns-Dieter Paschke z německé automobilky NSU, s níž Wankel od počátku padesátých let spolupracoval. Právě Paschke dal agregátu podobu, v jaké je znám dodnes, tedy s rotujícím pístem a statickou komorou. Dokončení vývoje revolučního motoru oznámila společnost NSU na podzim 1959.

O novátorské řešení byl mezi automobilkami zájem

První auto s rotačním motorem začala v roce 1964 prodávat samotná firma NSU. Licenci na motor od ní zakoupily ale i další automobilky, mimo jiné francouzský Citroën nebo japonská Mazda. Není bez zajímavosti, že s Wankelovým motorem koketovala svého času i ruská Lada a na jeho vznětové variantě pracoval výrobce luxusních vozů Rolls-Royce.

Revoluce v pohonu automobilů se však navzdory slibným začátkům nekonala, a to hned z několika důvodů. Rotační motor měl ve srovnání s konvenčním řešením vyšší spotřebu paliva i oleje, což v období ropných šoků řadu potenciálních kupců odradilo. Jako problematické se v praxi ukázalo také utěsnění pístu, které se rychle opotřebovávalo a bylo zdrojem poruch.