První veřejná elektrárna v českých zemích v provozu

Praha - Druhá polovina 19. století byla ve znamení prudké industrializace, která sice byla založena především na parních strojích, o slovo se však začala hlásit i elektřina. České země byly v té době na špičce, o čemž svědčí fakt, že veřejná elektrárna zde byla uvedena do provozu pouhých sedm let poté, co Thomas Alva Edison zprovoznil v New Yorku první veřejnou elektrárnu na světě. První česká „velká“ elektrárna byla spuštěna na Žižkově 1.prosince 1889.

Za první českou veřejnou elektrárnou nestál nikdo jiný než „český Edison“ František Křižík. Zpočátku v elektrárně pracovala čtyři dynama, později přibylo osm dalších. Vyráběla stejnosměrný proud o napětí 60 až 110 voltů. Současně bylo uvedeno do provozu žižkovské veřejné osvětlení s obloukovými lampami a žárovkami. Na síť se připojila i řada obchodů a několik domácností.

Další elektrárny v blízkosti tehdejší Prahy (Žižkov v té době ještě nebyl součástí Prahy) vznikly na Smíchově (1897) a v Karlíně (1895). Kromě toho řada továren vyráběla elektřinu pro vlastní potřebu.

Snahu o vybudování velké centrální elektrárny pro Prahu brzdil spor o její koncepci. Křižík prosazoval v té době běžně užívaný stejnosměrný proud, který však nebylo možné dopravovat do větších vzdáleností. Nakonec zvítězila varianta reprezentovaná dalším významným českým průmyslníkem Emilem Kolbenem, který byl zastáncem proudu střídavého.

František Křižík
František Křižík

První elektrické soustavy se na českém území začaly objevovat již v 70. letech 19. století. Skládaly se z dynama, vodičů a Křižíkových obloukových lamp nebo Edisonových žárovek. Dynamo poháněl parní stroj nebo turbína. Složily však pouze pro nejbližší okolí, neboť stejnosměrný proud, který dynama vyráběla, nebylo možné transformovat. Takovéto zdroje používal i Křižík při svých prvních elektrifikačních akcích, jako byla například první elektrická tramvaj v Praze či osvětlení pražského Žofína.

Křižík stál u staveb asi 130 elektráren. Po Žižkově například v Písku, Jindřichově Hradci, Poděbradech, Prostějově, Novém Bydžově, Plzni, Pardubicích či Táboře. Jednalo se však ještě o poměrně malá zařízení. První skutečně „velká“ elektrárna (tepelná s výkonem 70 MW) byla spuštěna v roce 1926 v Ervěnicích, dnes již neexistující obci ležící mezi Chomutovem a Mostem.