„Zoologické zahrady tu jsou kvůli lidem,“ říká Miroslav Bobek

Do výběrového řízení na ředitele pražské zoo se původně přihlásilo 18 uchazečů. Do užšího výběru postoupilo pět lidí. Výběr pracovní skupina magistrátu zúžila na tři uchazeče. Ve finále přírodovědec Miroslav Bobek a bývalý ředitel internetové rozhlasové stanice Leonardo porazil ekonoma Miroslava Zámečníka a bývalého šéfa zpravodajství TV Nova Jana Vávru. Zoo v Praze tak bude mít od prvního ledna nového šéfa, který nahradí Petra Fejka, který zahradu vedl více než 12 let. Právě Miroslava Bobka přivítala v Interview ČT24 z 10. prosince Daniela Drtinová.

16 let jste působil v Českém rozhlase. Není to přece jen velký skok do zoo?
Když do doby působení v rozhlase započítám i dobu, kdy jsem tam působil při studiích přírodovědecké fakulty, je to dokonce 18 let. Nicméně celou dobu jsem většinou vedl Český rozhlas 2 Praha, Český rozhlas Online, Leonardo a současně jsme s kolegy i s odborníky mimo rozhlas realizovali nejrůznější projekty se zvířaty. Ať už to byla Africká odysea nebo Odhalení, projekt, na kterém se velmi významně podílela i Česká televize.

Překvapilo vás něco v posledních dnech od vašeho jmenování?
Překvapení je celá řada. Člověk vstupuje, byť zoologickou zahradu znám, do jiného světa. Co mě třeba velmi překvapilo, je ohromný mediální zájem. A když vezmeme výběrové řízení, pozornost, která byla věnována jeho průběhu, i to, jak bylo složité, cosi to vypovídá o významu pražské zoo a o tom, co se podařilo vybudovat především od doby povodní.  Je to zásluha ohromných investic, které do zoo dává Praha, a doktora Fejka a celého týmu zoologické zahrady.

Průběh výběrového řízení byl nejen velmi sledován, ale byl také dost napínavý. Co podle vás nakonec rozhodlo, že jste zvítězil vy? V čem jste byl lepší?
Komisi jsem představil svůj projekt, absolvoval jsem pohovory, psychologické testy, ale s nikým jsem nemluvil o tom, co byly body pro mě. Můžu se tedy pouze domnívat, co rozhodlo v můj prospěch.
Myslím, že ve finále sehrálo velkou roli moje vzdělání, že jsem vystudoval zoologii, a to, že jsem současně vykonával funkci manažera v rozhlase, takže mám jistou mediální zkušenost. A současně tam hrály roli projekty, z nichž ty nejvýznamnější jsem tady zmínil.

Co zkoumá psycholog? Jestli třeba ve skutečnosti nakonec netrpíte nenávistí vůči zvířatům?
Tři finalisté skutečně absolvovali psychologické testy. Vyplňujete haldy papíru, možná to mnozí znají. A pak byly pohovory s psychologem, což byly dvě psycholožky. Byl to příjemný rozhovor. Co z rozhovoru vyvodily, to je věc jiná.

Výběrové řízení zajišťovala personální agentura známého českého „lovce mozků“ Zdeňka Kaufmana. Jeho životopis skrývá velmi mnoho záhad, jak jsem se dočetla. Operuje prý doktorátem z univerzity ve Spojených státech amerických, která vůbec neexistuje. Nesnižuje podle vás důvěryhodnost výběrového řízení to, že ho zajišťovala takto nedůvěryhodná osoba? Nebo jste o tom takto vůbec nepřemýšlel?
Tak jsem o tom vůbec neuvažoval. Bylo vypsáno výběrové řízení, tak jsem se do něj přihlásil stejně jako ostatní uchazeči. Trošku mě překvapuje, že se o tom ví měsíc, možná dva, ale informace, které jste citovala, se objevily až ve chvíli, kdy už jsem byl vyhlášen za vítěze výběrového řízení. Přijde mi to poněkud účelové.

Vnímal jste zveřejnění této informace jako útok na vaši osobu?
Takhle jsem to nebral. A nemám k tomu vlastně víc co dodat.

Váš soupeř, bývalý člen vládního NERVu Miroslav Zámečník, měl v projektu převratné nápady a novinky. Chtěl třeba africký safari kemp, kde by návštěvníci mohli nocovat poblíž afrických zvířat. Nezalekla se ho pražská rada? Nebudou od vás pražští radní čekat, že budete tvárnější, submisivnější?
Myslím, že to nikdo neočekává. Také jsem záměrně nezveřejňoval, co bylo v koncepcích, protože to chci nejprve konzultovat s novými kolegy v pražské zoologické zahradě. A když tady zmiňujete africký kemp, nemyslím, že by to zrovna byla věc, která by vyžadovala enormní investice, aby se kvůli tomu někdo zaleknul.
Nicméně vždy jsem byl týmový hráč a chci hrát v týmu pražské zoologické zahrady. Proto vlastně nemluvím příliš o nějakých konkrétních plánech. Když totiž řeknete svůj názor, notabene z pozice ředitele, názor vašich podřízených už není úplně svobodný – je nutně formován tím, co prohlásíte. Takže proto to chci nejprve probrat s nimi. Chci dát prostor pro nápady lidí, kteří v zoologické zahradě jsou dlouhou dobu a velmi úspěšně tam fungují, a až potom přijít s nějakými vizemi a medializovat to.

Navazujete na úspěšných 12 let Petra Fejka. Dá se vůbec něco v zoo zlepšit? Tedy kromě parkování, které je opravdu příšerné.
Parkování i dopravní obslužnost je nezbytné řešit jak s městem, tak s městskými částmi. To je určitě naléhavá věc. Další věci se týkají chovu zvířat, respektive prezentace zvířat. Zájem o zoo je ohromný, ale přece jenom prezentace zvířat by měla více klást důraz na to, v jakém prostředí ta zvířata žijí, co je například ohrožuje. To souvisí nakonec často i s určitým kulturním kontextem.

Jak si to můžeme představit? Budete provádět návštěvníky nějakými konkrétními stezkami nebo spíš s použitím novodobých moderních technologií?
Tak i tak. Tahle myšlenka jde realizovat ve více úrovních, které se budou doplňovat. Třeba když chcete představit Afriku, lze vymyslet trasu, která vás provede kolem afrických zvířat. Začnete u goril, skončíte u žiraf. Samozřejmě je to i věc jisté úpravy expozic.
Značné rezervy jsou v tom, jak se přistupuje k rostlinstvu v zoologické zahradě. Další věc je informační systém. Ten může pochopitelně akcentovat různé věci. Podle mě by se měly víc respektovat trendy, koneckonců i světové, kdy přibližujete prostředí živočichů.
A konečně jsou to i ty technologie. Nechci se teď vracet k Odhalení, ale přece jenom jsou to kamery, lepší využití multimédií, infokiosků, než je v současnosti, protože když jsem si to tam zkoušel, příliš mě to nezaujalo. Když toto všechno říkám, nechci tím rozhodně říkat, že ty věci jsou špatně. Zkrátka je vidím trochu jinak a posunul bych je trochu jinam.
Další záležitost je zlepšování služeb pro návštěvníky. O víkendu, kdy je tam návštěvníků hodně, je například trošičku problém se slušně najíst. To koneckonců souvisí i s tím, že ekonomická soběstačnost zoo by se měla udržet nebo zvyšovat. A ve chvíli, kdy nabídnete návštěvníkům možnost utrácet za něco, co je kvalitní, můžete soběstačnost zvýšit.

Takže byste si představoval, že budou v zoologické zahradě lepší restaurace? Do zoologické zahrady přijíždějí rodiny z celé republiky, aby to nebyly drahé restaurace, které sice budou kvalitní, ale na které většina rodin nemá. Už tak dají peníze za vstupné…
Nemluvil jsem o zdražování. Můžete tam mít klobásu, která není zrovna kvalitní a poměrně drahá, a můžete tam mít za stejné peníze větší výběr. Také lze třeba dělat akce, které jsou spojené s etnickými jídly nebo s etnickými kuchyněmi. To všechno je možné.

A zdražování, když už jste to zmínil, nechystáte?
Já ho nechystám a doufám, že situace nebude taková, aby to bylo nezbytné. Provoz zoologické zahrady je samozřejmě drahý, ale doposud Praha svou zoo podporovala nesmírně štědře. Pokud se to nezmění, věřím, že ke zdražování nebude třeba přistoupit.

Základní součástí vašeho projektu je prezentace zvířat v přirozeném prostředí. To je trochu protimluv, protože zoologická zahrada je nepřirozené prostředí jako takové. Jak se jako přírodovědec vůbec srovnáváte s existencí zoologických zahrad. Jste autorem Africké odysey, která sledovala migraci černých čápů. Nedovedu představit nic svobodnější, než je let ptáka, a teď budete pracovat se zvířaty v zajetí.
To je poměrně složité. Když máte zvířata v zajetí, musíte pro ně vytvářet co možná nejlepší podmínky. To přitom nemusí být nutně v tom, že napodobujete přirozené prostředí, odstraňujete mříže nebo pletivo. To už je spíš komfort pro návštěvníky. Ovšem když chováte zvířata, musí to mít nějaký důvod. A v případě zoologických zahrad jsou ty důvody principielně tři.
Zaprvé zoologické zahrady mají jistou rekreační až zábavní funkci, kdy tam prostě jdete s dětmi a je to rozptýlení, odpočinek. Druhá funkce je vzdělávací, kdy se něco dozvídáte o zvířatech.  A konečně tam je třetí funkce, která je i v zákoně, a to je podíl zoologických zahrad na záchraně ohrožených druhů.
Pražská zoologická zahrada se proslavila tím, že byla u záchrany koně převalského. Dnes se podílí na řadě projektů, které směřují právě k záchraně ohrožených druhů. A je to jednak v rozmnožování zvířat v zoologických zahradách, jednak v tom, že se zvířata vypouštějí do přírody nebo se podporují projekty přímo v oblastech jejich výskytu, které mají přispět k jejich ochraně.
Je škoda, že se o tom poměrně málo ví. Na tyto projekty jde koruna ze vstupenky, ale příliš pozornosti zatím nevzbudily. Nevím, čím to je, a nechci to hodnotit, ale určitě to jsou věci, o kterých je potřeba mluvit a které je potřeba podporovat.

Už víte, jak budou vypadat nové pavilony pro hrochy a slony? Jejich výstavba vás čeká.
Díval jsem se na plánky, ale popravdě se teď spíš zajímám o to, kolik to bude stát a jaké jsou harmonogramy, a snažím se v tom zorientovat.

Pražská zoologická zahrada překonala o minulém víkendu dosavadní rekord v návštěvnosti za rok z roku 2007, přišlo víc než 1.266.944 lidí. Letos se čeká, že by celkově do zoo mohlo přijít 1,3 milionu návštěvníků. Pokud jde o soběstačnost, budete ji posilovat jen tím novým restauračním zařízením a důrazem na tyto služby anebo ještě i jinými cestami?
Není to jenom ve stravování. A pokud jde o návštěvnost, obávám se, že ji zásadně zvýšit už nelze. Je dokonce reálné, že dlouhodobě budeme v trošku nižších číslech. Když totiž přijdete v návštěvnických špičkách, je tam víc lidí než na Václaváku a ztrácí to půvab, komfort. Takže pokud by se návštěvnost měla někde zvyšovat, spíš to bude mimosezónně, budeme se víc třeba orientovat na školy, byť by se na tom nemělo nějak zásadně vydělávat. Čili to vidím spíš ve zkvalitňování služeb a ve větší nabídce než v tom, že by se vybralo víc na vstupném.

Návštěvnost je hezká věc, ale mohou se za ní ukrývat i jisté problémy. Někdejší inspektor zvěře Zbyněk Šíša Mladé frontě řekl: „Za největší chybu Petra Fejka považuji to, že bylo důležitější, jak věci vypadají, než zda fungují. Prioritou jsou návštěvníci, pak jsou zvířata a pak teprve zaměstnanci.“ Nejen pan Šíša, ale i jiní zaměstnanci poté, co Petr Fejk odešel, říkali některé nelichotivé věci směrem k životu zvířat v zoo a mnozí z nich říkali, že zvířata byla až na druhém místě, že převažovala touha po efektu a vysoké návštěvnosti. Všiml jste si něčeho takového v zoo?
Ničeho konkrétního jsem si nevšiml. Samozřejmě jsem nebyl nikdy v pozici zaměstnance, který tam tráví spoustu času. Současně ale v žádném případě nechci, aby se zásluhy pana doktora Fejka ex post snižovaly. Když někdo odejde jako úspěšný ředitel úspěšné organizace a potom se objeví hlasy, co všechno bylo špatně, myslím, že to není na místě.
Pokud jde o zvířata, jsem přesvědčen, že musí mít co nejlepší podmínky a že by se pouze kvůli návštěvníkům neměly podmínky pro ně zhoršovat. Ovšem zoologické zahrady tu jsou kvůli lidem a to je potřeba si uvědomit. Zoologická zahrada není chovné zařízení, které nerespektuje potřeby návštěvníků.

Co uděláte se sporem ohledně loga výtvarníka Cihláře? Ten se soudí se zoologickou zahradou o 1,8 milionu korun. Podle něj zahrada neoprávněně používá jeho grafiky.
Budeme to řešit tak, že se pořídí nové logo. Neznám detaily právního sporu, ale vím, že do 23. prosince je nutné zlikvidovat všechny předměty se starým logem. Zoologickou zahradu to bude stát spoustu peněz. A představa, že se pak něco někde jinak rozhodne nebo že se dohodneme a to, co se vyhodí a zničí, se bude znovu vyrábět, je pro mě naprosto nepřijatelná. Logo bude muset být nové.

A už víte, kdo bude dělat nové logo?
Nevím, to je běh na dlouhou trať, logo se neudělá ze dne na den. Teď máme provizorní logo. Vím, že byla veřejná soutěž, viděl jsem i nějaké návrhy, které z ní vzešly. Ale právě proto, že taková soutěž už proběhla, bude lepší navázat spolupráci s uměleckými vysokými školami. Nechat si poradit a spolupracovat s nimi nebo oslovit nějakou skupinu předem vybraných renomovaných výtvarníků a udělat uzavřenou soutěž, a ne soutěž veřejnou, kam by směřovaly návrhy ze všech stran.

(redakčně kráceno)