„Obama je při zemi,“ říká Pepper de Callier

Nová forma komunikace založená na moudrosti a emoční inteligenci. To má být mantra 21. století a globalizace podle Peppera de Calliera, který už 30 let po celém světě koučuje významné osobnosti politického i obchodního světa. Americký expatriot žijící mimo svou vlast, v současnosti předseda firmy Bubenik Partners v Praze, Pepper de Callier byl hostem pořadu Interview ČT24 z 20. ledna. O nastávající éře moudrosti i kvalitách Baracka Obamy jako moderního vůdce hovořil s Danielou Drtinovou.

Co je cílem dobrého kouče?
Tuto otázku mi lidé kladou často. Většinou říkám, co jeho posláním není. A to je vytvářet někoho podle sebe sama nebo do člověka zasazovat něco, co mu není přirozené. Nejlepší zkušeností s koučem je uvolnit pozitivní aspekty vlastní kapacity vést či vlastních schopností.

Koho ze světových osobností nebo lidí z významných firem jste za těch 30 let koučoval?
Nikdy nezmiňuji jména, vždycky nechám ty osoby, aby se tím samy pochlubily. Ale byly to například společnosti jako Emerson Corporation, Boeing, Japan Energy, Česká pojišťovna, SAB Müller a společnosti podobného statutu. To, myslím, dává představu o úrovni, na které pracuji.

Předloni v červnu jste napsal dopis senátorům McCainovi a Obamovi. Je to víc než rok, co je Barack Obama prezidentem. Kdybyste ho měl dnes koučovat, jak byste k němu přistupoval? Co byste mu po tom roce řekl?
Obama vstoupil do situace, kdy bylo téměř nemožné naplnit očekávání lidí. Dnes bych mu řekl: Držte se svého směru, buďte tím, kým jste, říkejte to, co máte na srdci, nechte si dobře poradit a dívejte se na problémy tak, jak jste to vždy dělal.
Obamova síla spočívá v tom, že se nebojí říct, že něco neví, že se nebojí analyzovat problémy, rozebrat je a přizvat další. Nebojí se říct, zmýlil jsem se, a umí naslouchat. To jsou prvky dobrého lídra. Poradil bych mu proto, aby i nadále naslouchal a pokračoval v tom, že mu záleží na lidech. To je to, o co Obamovi jde. Tedy aspoň podle toho, co jsem slyšel a viděl.

Oceňujete tedy vklad emoční inteligence Baracka Obamy. Stává se často, že lidi, kteří vstupují do podobných pozic s dávkou a schopnosti emoční inteligence, mašinérie semele a o emoční inteligenci přicházejí? Nebo je to tak zažitá věc díky vnitřnímu talentu, daru, že se o to přijít nedá?
Je velice běžné, že když lidé v byznysu nebo v politice dosáhnou skutečně vrcholové úrovně, mají určitý deficit emocionální inteligence. Jeden z důvodů toho je, že tito lidé jsou alfa osobnosti (jak jim říkám já), a vlastně kvůli tomu se dostali na vrchol. (Alfa samec ve smečce je někdo, kdo potřebuje svoji smečku.)
Já jsem pak tím, kdo se snaží těmto lidem ukázat, že jsou alfa osobnostmi. Oni vidí problémy a vidí řešení. Takže se od problému ihned snaží dostat k řešení. Nerozumí tomu, že cesta k řešení není lineární, ale spíše artikulovaná. Velice často pak ztrácejí schopnost naslouchat, schopnost empatie. (A někteří ani takovou empatii nikdy neměli.)
Ovšem podle knihy Emotional Intelligence doktora Daniela Golemana z harvardské univerzity (tu knihu používám jako učebnici) má člověk schopnost se emocionální inteligenci naučit. Není to tedy něco, s čím byste se narodila, ale dá se to naučit.

Některým vůdcům z oblasti politiky, ale i firemního vedení říkáte novodobí Pyrrhové. Pyrrhovo vítězství je vítězství, které je vyváženo takovou ztrátou, že ztrácí hodnotu. S čím je spojeno to, že se dnešní vůdcové stávají novými Pyrrhy. Je to tím, že ti, kteří chtějí vést společnost, mají zbytnělé ego? S tím pak ale samozřejmě souvisí otázka: kdyby ho neměli, chtěli by vůbec někoho vést?
Jak jsme viděli v poslední dekádě 20. století, skutečně jsme se soustředili pouze na krátkodobou dimenzi, na měsíční a kvartální výsledky. Lidé se soustředili pouze na to, co měli před sebou, a nemysleli na dlouhodobý horizont, nemysleli na budování vztahů a vazeb. Teprve na konci této dekády se začali ozývat lidé jako Daniel Goleman nebo Daniel Pink, autor publikace A Whole New Mind (Nová mysl).
Lidé vycházejí z kognitivní inteligence a zkušenosti, ale jsou propouštěni kvůli své neschopnosti v oblasti emocionální inteligence. To je právě kvůli tomu, že v globálním prostředí je to o vztazích, a nejen o kognitivní inteligenci.
Inteligence je dnes komoditou. Když vstoupíte do místnosti, kde bude 50 velice chytrých lidí, jak je možné, že se jeden nebo dva lidé z této skupiny dostanou na další úroveň své kariéry nebo života? Do detailů na základě studií víme, že je to schopností se propojit s lidmi na lidské úrovni. A to je moje parketa. Tedy vytvářet lidské vztahy a chápat rozdíly mezi tím, co říkáme a děláme my, a tím, co si ostatní lidé myslí, říkají a dělají.

Kdybychom se vrátili k Baracku Obamovi. Ve svých článcích pokládáte řadu otázek, které definují dobrého vůdce. Jedna z nich je: Umí správně vyhodnocovat fakta a dávat je do souvislostí? Má takovouto vlastnost Barack Obama?
Rozhodně. Když se podíváte na poslední čtyři prezidenty USA, tři z nich byli známi pro svou schopnost rozložit problém a skončit kontextem nebo perspektivou. Bohužel jsme měli prezidenta, který střílel od boku a v rozhodování závisel na jiných. Můžete se obklopit inteligentními lidmi a můžete se ptát na jejich názory a dostanete dobré rády. Ale co když se dva z těchto lidí neshodnou? Na čí stranu se přikloníte? To se pak musíte přiklonit sám k sobě a v sobě nalézt odpovědi, které hledáte.
A právě to dělá Barack Obama. Jestli se domnívám, že je perfektní? Ne. Jestli se domnívám, že se dopustí omylů či chyb? Ano, určitě. Ale myslím, že bude veškeré alternativy probírat otevřeně. Neznám ho osobně, ale nezdá se mi, že by se snažil hledat řešení, která budou nějak souhlasit s určitými ideologiemi. Jde mu o řešení, která se snaží poskládat celou skládačku. To je můj dojem.

Máte ještě dvě takové anketní otázky. Druhá je: má Obama trpělivost a pokoru naslouchat a učit se?
Ano. Jsou dva nedávné příklady, kdy udělal chybu nebo měl pocit, že někoho urazil. Například k vdově po bývalém prezidentu Ronaldu Reaganovi Nancy Reaganové měl jakýsi vtipný komentář. Někdo ho ale potom upozornil, že to ne všichni pochopí jako humorný komentář, a on ihned zavolal Nancy a telefonicky se jí omluvil. Podle mě je toto znamení skutečného vůdce s vyváženým egem a emocionální inteligencí.
Také byl na tiskové konferenci dotlačen odpovědět na to, proč na jistou událost nereagoval ve dvou třech dnech. Jeho reakce byla: chtěl jsem zjistit, o čem jsem hovořil předtím, než o tom budu hovořit na veřejnosti. Tedy provedl svůj průzkum, skládal části skládačky.

Poslední podmínkou dobrého vůdce podle vás je: Je dostatečně intelektuálně zdatný, aby se dokázal zorientovat mezi protichůdnými názory poradců, a umí udělat dobré rozhodnutí?
Obamu bych popsal jako někoho, kdo je velice při zemi. Jako někoho, kdo ví, kdo je. A pro mě je znalost sebe sama jedna z nejdůležitějších vlastností vůdce. Musíte vědět, co víte a co nevíte, musíte vědět, kdo jste. A to, co jsem viděl a co mohu soudit na základě jeho projevů, je, že má dobrou znalost toho, kdo je. Ví, jaké momenty v jeho životě, jsou důležité, například rodina, drží se svých klíčových hodnot, poslouchá a je trpělivý.

Ode dneška je k dostání vaše nová kniha Moudrost a zdravý rozum. Osobní rozvoj je velká alchymie. Je vůbec cesta k osobnímu rozvoji zachytitelná v nějaké knize, v nějakých pravidlech?
Možná bych zpochybnil slovo alchymie. Alchymie totiž ukazuje na nějaký neznámý faktor – základní kov změníme v cenný kov, ale nikdo neví jak. Takto to v osobním rozvoji nefunguje.
To, o čem píšu ve své knize, je něco naprosto prostého. Obecně když se dostanete do království osobního rozvoje, naleznete dva typy publikací. První jsou knihy psané na vysoké úrovni intelektu. Vlastně byste musela mít určitý titul, abyste tomu vůbec rozuměla. A na druhé straně jsou to knihy, které jsou velice povrchní, mělké, a jakmile je za týden nebo dva přečtete, efekt se ztratí.
Moje kniha Moudrost a zdravý rozum vlastně integruje poslední dva tisíce let, co se týče učení těch nejlepších filozofů, náboženských i politických vůdců. Některé jejich citáty pak aplikuji na dnešní kontext, na to, jak je možné tímto způsobem ovlivnit náš současný život.
A proč? Můžete mít skvělé vzdělání nebo nemusíte a tato kniha se dobře chápe. Není to o komplikovaných krocích, které musíte podniknout. Je to o zdravém rozumu. Je o tom, jak zdravý rozum, jak prokázaly osobnosti historie, můžete použít v dnešním světě. Na konci každé kapitoly pak pokládám čtyři pět otázek. Jejich cílem je zamyslet se nad tím, jak vaše osobní cesta může navázat na to, co jsem popsal, a jak to lze využít.

Mnozí z nás jednají podle impulsů, které nám na mysl přicházejí, míst toho, abychom sami svou mysl řídili. Pokud je však toto cesta k osobnímu rozvoji, k uchopení sebe sama, může nás to naučit osobní kouč?
Rozhodně ano. Všichni máme schopnost zastavit se, udělat přestávku, přemýšlet a reflektovat. Buddha řekl, že člověk, který se dokáže ovládat, je mocnější než generál, který ovládá tisícovky vojáků na bitevním poli. Na tom je mnoho pravdy.
Velice často je to právě pouze o způsobu přemýšlení, o způsobu schopnosti uvažovat, o tom, že se potřebuji zastavit a přemýšlet. To jde určitým způsobem uvést do praxe, a získat tak objektivní zpětnou vazbu.

Moudrost a zdravý rozum. Neztratila se ale moudrost ve zdravém rozumu a vědění, které dnes vládne světu?
T. S. Eliot řekl, kam se poděla moudrost, která se ztrácí ve vědomí a znalostech. S tím souhlasím. Znalosti, to je odpověď na otázku „Co?“. A moudrost je odpověď na to „Jak?“ Informační věk byl o rychlosti – uděláme tohle, uděláme to rychle a získáme podíl na trhu. V současnosti však opouštíme tento věk a přicházíme do věku moudrosti.
Podle mého názoru to není o tom, co víte, ale o tom, jak to využijete. A to je ještě důležitější v globálním kontextu. V globálním kontextu je totiž důležitá důvěra a porozumění, je důležité pochopit, jak do sebe věci zapadají. A není to jen o tom, že jste chytrý nebo že máte co říct. Je to o tom, kdo vás chce poslouchat a kdy a jak vám chtějí naslouchat. To je moudrost.

(redakčně kráceno)