Ples v opeře zůstává ve Vídni vrcholem společenské sezóny

Vídeň/Praha - Pánové ve fracích, dámy v dlouhých plesových róbách a na úvod tradiční tanec sněhobíle oděných debutantek. Proslulý ples ve vídeňské opeře má své ustálené zvyklosti, dodávající mu i dnes něco z atmosféry císařského dvora. Avšak zatímco habsburská monarchie je už jen kapitolou v učebnicích dějepisu, vídeňský „bál bálů“ stále žije a přitahuje pozornost. Pod svým současným názvem - Ples v opeře - se setkání nejenom rakouské společenské smetánky poprvé konalo 26. ledna 1935.

Organizátoři plesu, který se každoročně koná v neorenesanční budově Státní opery, se rádi pochlubí tradicí sahající až do období Vídeňského kongresu z let 1814 až 1815. Jednání diplomatů a politiků o uspořádání Evropy po napoleonských válkách skutečně proslulo množstvím velkolepých bálů, spojitost se současným plesem je ale pouze nepřímá. „Tančící kongres“ nicméně odstartoval módní vlnu bálů, které se v následujících desetiletích konaly na různých místech rakouské metropole, včetně prostor císařské rezidence Hofburgu. V roce 1869 byla na prestižní Okružní třídě slavnostně otevřena nová reprezentativní budova opery, která se pro organizaci podobných společenských událostí přímo nabízela. Jenže císař František Josef I. si postavil hlavu, a povolení k tanci v opeře odmítl vydat.

Panovník zůstával dlouho neoblomný, nakonec ale přeci jen svolil, aby se 11. prosince 1877 v budově opery konalo soaré. Přestože se na zmíněném večírku s tancem oficiálně nepočítalo, informoval následující den list Wiener Fremdenblatt, že parket ve slavnostním sále přeci jenom ožil, ovšem - jak autor zprávy neopomněl uvést - až po půlnoci. Událost, která by se dala označit za první ples v opeře, tak měla poněkud konspirativní příchuť.

Příjezd k vídeňské opeře
Příjezd k vídeňské opeře

První světová válka znamenala konec rakousko-uherské monarchie, bál v opeře však prokázal pozoruhodnou životaschopnost i v republikánských poměrech. Od ledna 1935 pak tato společenská akce oficiálně nese svůj dodnes používaný název Opernball, tedy Ples v opeře. V roce 1939 si však radovánek chtiví Vídeňané mohli v budově opery zatančit na delší dobu naposledy. Druhá světová válka a následná okupace Rakouska vítěznými mocnostmi mnoho příčin k veselí nezavdávaly. Budova opery byla navíc za války značné poškozena, a k jejímu slavnostnímu znovuotevření došlo až v polovině padesátých let.

Od roku 1956 bez přerušení

První poválečný ples hostila opera v únoru 1956 a od té doby je tanec v opeře pravidelným hostem. Výjimkou byl rok 1991, kdy se ples nekonal kvůli konfliktu v Perském zálivu a s ním spojenými obavami o bezpečnost akce. Tradiční pokyn „Alles Walzer!“ ale i letos odstartuje další ročník.

Možnost na vlastní kůži okusit atmosféru Plesu v opeře rozhodně není levná záležitost. A nejedná se jenom o náklady na dobře padnoucí frak, nebo večerní róbu od některého z předních módních návrhářů. Cena místa u stolu pro dvě osoby na galerii v šestém podlaží vyjde na nijak závratných 160 euro (asi 4200 Kč), ovšem za prestižní místo v lóži musí zájemci sáhnout do svých peněženek o poznání hlouběji, pro rovných 17.000 eur (skoro 450.000 korun). Možnost setkat se s představiteli nejen rakouské politické a hospodářské elity i přesto každý rok láká dostatek zájemců.

Ples ve vídeňské Opeře
Ples ve vídeňské Opeře

Vrchol společenské sezóny v rakouské metropoli však není spojen jen s tancem a přítomností některé z mezinárodně známých celebrit. Pravidelně přitahuje i odpůrce, kteří akci považují za přehlídku snobství, konzumu a zbytečného plýtvání. Někdy přitom nezůstává pouze u slov. Při několika předchozích ročnících si potyčky demonstrujících s policií vyžádaly zraněné na obou stranách.