„Týká se to celé Evropy,“ říká o maďarsko-slovenském sporu Peter Brňo

Slovensko čekají tento týden volby. Lidé si budou vybírat nové poslance a tím pádem novou vládu. Slovensko dnes přitom řeší poměrně vyostřený spor s Maďarskem ohledně zavedení možnosti dvojího občanství pro Maďary žijící v zahraničí. Jak se v kampani tento spor projevil? Jak se ve volbách projeví výsledky českých voleb? O tom mluvil František Lutonský se slovenským velvyslancem v České republice Peterem Brněm v Interview ČT24 7. června.

Na Slovensku jdete k volbám za necelý týden, v sobotu. Co jste říkal výsledku českých voleb?
Bylo to malé překvapení. Vývoj podle čísel, která se objevovala v tisku, i z různých rozhovorů vypadal trošičku jinak. Asi největším překvapením je nízké procento ČSSD, které se všeobecně očekávalo vyšší.

Znamená to něco pro česko-slovenské vztahy? Po slovenských volbách může být dál premiérem Robert Fico, ale tady se rodí pravicovější vláda?
Rád konstatuji, že asi ne, protože vztahy i mezi bývalým premiérem Topolánkem a premiérem Ficem byly excelentní. Uměli se dohodnout na vážných problémech, které se objevily zhruba před dvěma lety. Takže s radostí konstatuji, že politické garnitury jakékoliv barvy při moci dokážou velmi korektně spolupracovat.

A vztahy jako takové se lepší nebo se horší nebo zůstávají stále stejné?
Vztahy jsou velmi dobré. Delší dobu jsme nezaregistrovali vážnější konflikt. Spíše se spolu díváme do budoucnosti a hledáme styčné body tam, kde bychom se mohli hlavně v Evropské unii prosadit. Tento velký celek totiž nenechává malým zemím velký prostor, aby prosazovaly svoje priority. Navíc ve všech strategických oblastech jsou naše priority velmi blízké, ne-li shodné.

Máme v něčem shodné nebo rozdílné zájmy v Evropské unii?
Cíle, které máme stanovené, jsou velmi blízké. A nakonec i v mnohých otázkách zahraničně-politických máme v podstatě stejné pozice a minimum rozdílností. A ty jsou chronicky známé, například Kosovo. Ale to je možná všechno.

Když jsem hledal nějaké problémy, které by mohly narušovat společnou řeč, vrátil jsem se jen o půl roku nazpátek, kdy jsme si tady i na Slovensku připomínali události roku 1989. Na Slovensku jsem ale nějakou vzpomínku na vládní úrovni nebo něco takového nenašel. Je to podle vás chyba?
Když hledáme cestu od sebe, je těžké hledat oslavy k tomuto datu, protože by bylo trošku podivné, kdybychom oslavovali zároveň vznik Československa i jeho rozpad a podobně. Zatím k tomu nedozrál čas, i když můžu říci, že se k těmto věcem budeme přibližovat.

Je to také o symbolech. Až bude v České republice nový premiér, očekáváte jeho první zahraniční cestu na Slovensko nebo do Bruselu?
Pozorně jsem sledoval monitoring, který dělaly jedny noviny, a zatím mě velmi potěšilo, že všichni dotázaní možní budoucí lídři měli namířenou první cestu na Slovensko.

Slovensko je o něco dál v evropské integraci už jenom tím, že jste zavedli euro. Mění se tímhle faktem vztah obou zemí, když jsem narážel na možné různé zájmy v Evropské unii?
Myslím, že ne. Jsme v eurozóně velmi úzce integrováni a náš zahraniční obchod má podobné stopy. Největším partnerem je pro obě země Německo. Druhé místo zaujímají naše vzájemné vztahy a přes 85 % zahraničního obchodu jde přes eurozónu. V tomto směru můžeme využít některé prvky vzájemné spolupráce k tomu, že my už euro máme a Česká republika zatím zůstala při koruně.
Krize také ukázala mnohé věci, i negativní. Do toho vlaku jsme naskočili v čase, když situace ještě tak vážná nebyla. Navzdory tomu všemu jsme ale přesvědčeni, že to byl správný tah. Predikovat nestabilitu, kdybychom měli slovenskou korunu, by bylo o mnoho složitější a situace by pro nás byla o mnoho horší.

Slováci vždycky vyčítali Čechům, že k nim mají trošku nadřazený vztah. Vyloženě pocitová otázka – zmizelo už to?
Ano a velmi mě to těší. V minulosti jsem toto pociťoval, protože jsem nějaký čas žil i v České republice. Změna partnerského vztahu je evidentní a myslím si, že je teď o mnoho upřímnější.

Pojďme ke slovenským volbám. Průzkumy slibují, že to na Slovensku bude poměrně zajímavý boj?
Jak jste viděli v České republice, byly nějaké průzkumy, ale výsledky byly dost rozdílné. To se nakonec nedá vyloučit i ve Slovenské republice. Předpoklad, že nejvíce hlasů získá Smer, je vysoce pravděpodobný.  Samozřejmě spekuluje se o výšce toho procenta, které potom bude definovat ostatní vztahy a povolební diskuse o vytvoření možné budoucí koalice.

Mezi oběma zeměmi je možné sledovat hodně odlišný vývoj sociálnědemokratických, komunistických, ale v podstatě i křesťanských stran. Očekáváte po volbách na Slovensku nějaké sblížení tohoto vývoje?
V zásadě jsou tam staří hráči a přibyly dvě nové strany. Jak ukazují základní čísla, z nových stran má šanci dostat se do parlamentu hlavně Spravedlnost a Solidarita. A stejně tak se nedá vyloučit maďarská strana Most-Híd, která byla prakticky vytvořena odchodem lídra a dalších představitelů ze Strany maďarské koalice.

Než jsme šli do studia, říkal jste, že na Slovensku je hodně sledovaná Česká televize. Může být výsledek českých voleb inspirací pro Slováky? Nebylo to třeba povzbuzení pro slovenskou opozici?
Jsou tam paralely i z minulosti. Mám na mysli fakt, že nejsilnější strana nakonec nevytvořila vládní koalici. U nás tato situace už v minulosti nastala…

Možná, že se k ní znovu blížíte.
Nedá se to vyloučit, ale jsou to spekulace, které dnes zůstávají stále v hypotetické rovině.

Kdyby Robert Fico a jeho Smer vyhrál a nepovedlo se mu sestavit vládu, znamenalo by to něco i pro vás osobně?  Byl jste totiž nominován Stranou demokratické levice (SDL), která se se Smerem sloučila?
Dělal jsem práci, která měla smysl v jakékoliv straně. Byla to otázka evropské integrace, vstupu do Evropské unie, vytvoření Světové obchodní organizace. Prostě agenda, kterou by dělal asi každý přibližně stejně.
Navíc dnes je znovu SDL na světě, dokonce se uchází o hlasy voličů. Takže je Smer i SDL. Z tohoto pohledu je to tedy opět nová situace. Sám jsem se ale zatím nijak stranicky neangažoval.

Kolik očekáváte, že bude v České republice volit Slováků?
Zřejmě to nebude vysoký počet. Náš systém je trošku odlišný od českého. Slováci nevolí na ambasádách, ale volí přes poštu do 24. dubna. Ti, kteří měli zájem volit, posílali svoje data a svoje požadavky. Ty se mohou zpětnou vazbou do 11. června vrátit zpět, čímž se vlastně de facto mohou zúčastnit voleb. Ale ta čísla nejsou moc vysoká, jdou možná do několika tisíců.

Odmysleme si obecnou odpověď, že slovenské volby jsou o tom, kdo sestaví vládu, o složení nového parlamentu. Je nějaké vyloženě silné téma, kdy by se řeklo: Slovensko půjde buď tak, nebo tak?
O tom to už není. Samozřejmě levicově orientované strany dávají důraz na sociální stránku života, důchodový a zdravotní systém, je to vlastně taková ochrana starších lidí. A k tomu je pochopitelně třeba prosperita ekonomiky a dostatek prostředků, aby mohly být tyto ambice naplněny. Rozdílný je přístup stran k tomu, jakým způsobem se k cílům a růstu dopracovat. Jinak v zásadě hodnotově jsou ty projekty nastavené na plány a vize Evropské unie.

Když se podívám na slovenskou předvolební kampaň, která teď v podstatě vrcholí, užili jste v ní dvou témat – jednak půjčka Řecku a jednak vztahy s Maďarskem kvůli dvojímu občanství. Nemůže být teď slovenská vláda vděčná maďarskému premiérovi, že otočil kormidlem pozornosti ke dvojímu občanství, takže doma nemusí složitě vysvětlovat, proč si půjčuje na půjčku pro Řecko?
Já bych to nespojoval. Náš problém byl v tom, že bychom zablokovali celý proces. A to si myslím, že by nebyl správný krok. Pochopitelně nejsme šťastní z té situace. Mnozí jsme byli zaskočeni a překvapeni, že je možné, aby taková situace nastala nebo byla tolerovaná.
Vzpomeňte si na náš přístupový proces, kdy jsme do nejmenších detailů trvali na tom, abychom změnili legislativu z důvodů, které nám teď při pohledu na řecké problémy připadají úplně malicherné. Ale to je věc našeho hodnocení, naší analýzy.
Druhá věc je otázka určité solidarity. A třetí věc je, jak umožnit, aby byla situace řešena. Jsme relativně malá země ve vztahu k Německu a Francii, které říkaly: Navzdory tomu, že to bude bolestivé, musíme to řešit, protože euro je ohrožené. Toto ohrožení je třeba nějak dostat do stabilizační pozice.

Tolik řeč diplomata, ale jak to vlastně s tou půjčkou dopadlo?
V podstatě to rozhodnutí padne až po volbách. Tím jsme uvolnili ten proces, takže Němci, Francouzi a ti, kteří se rozhodli prostředky poslat, tak činí. U nás zůstává tato otázka k diskuzi po vytvoření parlamentu. Tedy zda k tomu přistoupíme a za jakých podmínek. Taková diskuse by před volbami vyvolávala více bočních efektů.
Ale opakuji: ta pomoc je podmíněná a za druhé je to půjčka. Myslím, že je trošku nezodpovědné říkat předem, že Řecko nám peníze nikdy nevrátí.

Když se vás ale zeptám jako ekonoma, jestli v tuto chvíli věříte, že na penězích pro Řecko (přes 800 miliónů eur) ještě vyděláte jako na jakékoliv jiné půjčce, nebo jestli je rovnou odepíšete?
Určitě je neodepíšeme a určitě to budou podmínky, které nebudou pro Slovensko nevýhodné, určitě nebudou o mnoho horší, než by byly standardní.
V této souvislosti je ale možná jiná podotázka, která se týká samotného kurzu eura a situace, která potom vytvoří problémy ve velkých zemích. Řekněme si na rovinu, a to se týká nakonec i České republiky, že když bude stagnovat německá ekonomika, bude stagnovat i naše ekonomika. S tím pak souvisí její výkonnost a výběr daní. Suma sumárum tak přijdeme k výsledku, který by nás možná překvapil tím, že by byl vyšší, než slíbená půjčka.

Dobře, ale v tuhle chvíli je velká pravděpodobnost, že Řecko tuhle půjčku nikdy nesplatí?
Takto to nestojí. Stát má nějaké závazky a musí je plnit. Může se stát, že by časem bylo požádáno o odklad nebo podobné věci. To jsou ale zatím teoretické otázky, o kterých by mohl spíš hovořit ministr financí.

Zmiňovali jsme také slovensko-maďarské spory o dvojí občanství z posledních týdnů. Jak má tyto spory brát Čech?
Svým způsobem ve vazbě na Trianon se to dotýká i České republiky a českých občanů, protože naše existence byla postavena právě na smlouvách z Trianonu a versailleského systému mírových smluv. Takže vytvoření Československa samozřejmě s tímto úzce souviselo.

Berete to tedy jako jednoznačné zpochybnění Trianonské dohody, která vyznačila současné území Maďarska?
Mnohá vystoupení poslanců v maďarském parlamentu šla za hranice pokojného vnímání toho, co se děje. Myslím, že je jednoznačně třeba vidět to reálnýma očima. Ostatně myslím, že prezident Klaus to velmi dobře pochopil, a proto měl i poměrně silné vystoupení, které to potvrdilo.

Vyjádření Václava Klause na semináři k trianonské smlouvě ze 26. 5. 2010:

0Rozumím Slovensku. Já cítím nervozitu, která na Slovensku vzniká. Já vnímám jisté dlouhodobě už trvající ambice Maďarska rozšiřovat se kamsi, nevím, jak moc daleko. Ale toto vnímám a v tomto smyslu slovenským postojům rozumím.

Na semináři o trianonské smlouvě jste řekl, že Maďaři otevírají proces, který může vést až k územním požadavkům vůči Slovensku. Neodmítli Maďaři v minulosti něco takového už několikrát?
Je to vlastně posttrianonský problém. Vrátil se po druhé světové válce a opět máme obavy, že se vrátí. A pokud se k němu nebudeme stavět pragmaticky a z historického hlediska, může to vyvolat minimálně napětí a růst extremismu ve střední Evropě. A to si myslím, že si nikdo nepřeje.

Takže teď očekáváte, že vám budou Češi stát po boku, že by to mohlo být i pro Čechy v něčem výhodné nebo užitečné, že nechtějí dát najevo zpochybňování Trianonu?
Já bych to neviděl jako bilaterální nebo trilaterální spor. Mírové dohody z konce války uspořádaly celou Evropu, takže se to víceméně týká celé Evropy. Některých států více, jiných méně, některých bezprostředně.

Očekáváte vyjádření české strany třeba na vládní úrovni? Nějakou deklaraci?
Pěkně to řekl ministr Kohout: „Pokud budeme diskutovat, možná že i vášnivě, na půdě historiků a nějakých konferencí odborníků, můžeme to připustit. Ale pokud bychom to měli řešit v Černínském paláci, vidíme to jako problém a reagovali bychom na tyto věci velmi citlivě.“

Proč takové obavy nemají i jiné evropské země, když se to dotýká v podstatě všech?
Nejvíc se to týká zemí, které jsou v okolí Maďarska. Kromě Slovenska je to minimálně Rumunsko, Srbsko, samozřejmě Rakousko, částečně i Slovinsko. Každá země má svoje důvody, proč třeba nevystupuje tak ostře jako my. My jsme totiž jednak bezprostředně hraničící země a jednak máme i svoje zkušenosti.
Na druhé straně země, které doteď této problematice nevěnovaly tak velkou pozornost, už se tím začínají vážněji zabývat. Podle poslední informace, kterou mám, už zareagovali Rumuni. Pozice Srbska je potom složitá z mnohých důvodů, na to bychom mohli mít další půlhodinovou diskusi.
V každém případě se ostatní země začínají touto problematikou zabývat. Nemáme z toho radost, protože náš primární cíl byl bilaterálně si sednout a jednat spolu s maďarským partnerem. Máme na to svoje dohody. Evropská unie a všechny mechanismy, které existují, se dívají dopředu. A v této rovině by to mělo zůstat.

(redakčně kráceno)

Václav Klaus
Václav Klaus