Václav Klaus mladší vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor matematika a geografie. Velmi záhy po dokončení studia se stal ředitelem vůbec prvního soukromého gymnázia v republice, takzvaného PORGu. V osmadvaceti letech se tak stal nejmladším ředitelem ve své době. Dnes je mu čtyřicet a PORGu stále šéfuje, dokonce chystá jeho expanzi z hlavního města do Ostravy. O české politice, jeho otci, ruských sponzorech i rigidnosti českého školství s Václavem Klausem mladším hovořila Šárka Bednářová v pořadu Před půlnocí ze 17. června.
„Na vysokou školu dnes vezmou každého,“ říká Václav Klaus mladší
Byl jste nejmladším ředitelem soukromé školy. Jak se to stalo? Byl to od nepaměti váš sen založit si soukromou školu?
Můj sen to nebyl. Na studia jsem šel ještě za komunismu, takže kariéra matematika na gymnáziu se mi zdála na tu dobu přiměřeně slušná a pak už jsem to nechtěl měnit. Tak jsem se dostal do školství. V PORGu, založeném v roce 1990, tehdy probíhaly takové turbulence, takže jsem se stal zástupcem ředitele a záhy ředitelem.
To vás někdo oslovil? Nebo jste školu spoluzakládal?
Ne. Školu zakládal pan Štefl z agentury SCIO. Prostě když jsem skončil školu, viděl jsem nějaký inzerát, přišel jsem na konkurz a už si mě tam nechali. Teď už to tam možná doklepu do důchodu.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
Čekala bych, když jste vystudoval geografii, že vás to bude táhnout spíše do dálek, že budete cestovat. Nikdy jste takové touhy neměl?
Tak za mlada jsem trochu cestoval. Vystudoval jsem ale taky matematiku, učitelský směr, takže mne to táhlo do školy.
A učíte tam matematiku?
Letos jsem učil matematický seminář pro nejstarší studenty. Příští rok zakládáme PORG v Ostravě, takže učit nebudu, protože bych to nestíhal. Doufám ale, že si zase vezmu nějaký předmět, protože to byla největší radost.
Václav Klaus. Nedělalo vám vaše jméno někdy v životě problém?
Dělá to problém. Když jsem se stal ředitelem v osmadvaceti, tak mi lidi předhazovali, co je zatím. Přitom můj tatínek tam nikdy zhruba v prvních deseti letech existence školy nebyl, ani nevěděl, jak se jmenuje. Teď už jsem ale poměrně starý člověk, takže jsem se s tím naučil žít.
Otevírá vám vaše jméno třeba více dveře k penězům?
Nevím. Spíše je vidět určitá práce na PORGU, který šel v posledních letech hodně nahoru. Samozřejmě je to ale asi určitě snazší, protože si s tím jménem dokážou něco spojit, a je to asi něco důvěryhodného.
Upřímně, myslíte si, že by takový Martin Roman dal 100 milionů PORGu, kdybyste nestál v čele školy vy?
Poprvé jsem ho viděl, když se přišli zeptat s manželkou, kam mají dát dítě na zakládku, aby se dostalo na PORG. Měl asi plán dát peníze do školství a tím se to protnulo.
V současnosti se spekuluje, že PORG dostal 30milionový dar od ruské společnosti. Je to pravda?
Není to ruská, ale plzeňská společnost, škodovka. Vybudovat školu v Ostravě nebo v Plzni je drahé, takže bez podpory bychom žádnou nezaložili. Přestože máme nabídky z Brna, z Liberce a odjinud, ale abychom uživili více jak sto našich zaměstnanců, musíme se chovat racionálně. Bez podpory firem to prostě nejde.
Takže žádní Rusové?
Myslím, že jsou vlastněni částečně někým z Ruska. Ale my za posledních pár let máme asi 300 darů. Nikdy jsem přitom nezkoumal, kdo má kde jaké podíly.
Trochu odbočím: Přemýšlel jste někdy, proč je vašemu otci tak intenzivně připisováno rusofilství?
Asi proto, že si uvědomuje, že žijeme v prostoru mezi germánským a ruským živlem s nějakými transatlantickými vazbami, což by pro blaho Čechů mělo být v rovnováze. Tím se odlišuje od některých lidí, kteří to mají nastavené hodně jednostranně. Politický boj je pak velmi tvrdý, takže jakákoliv záminka se vždycky hodí, pakliže na ni lid slyší.
Bavíte se spolu někdy o Rusku?
Tak máme rádi ruskou literaturu atd., ale že bychom se nějak zvlášť bavili o Rusku, si nevybavuju.
Á propos, jak často se vídáte se svým otcem?
Tak jednou za čtrnáct dní.
Předpokládám, že se bavíte o politice. Vy jste před dvěma lety, stejně jako váš mladší bratr Jan, vystoupil z ještě Topolánkovy ODS. Údajně jste řekl: „Klobouk na hlavu, hůl do ruky a trádá pryč. Tohle už fakt volit nebudu.“ Pro Právo jste řekl, že Topolánek posunul ODS do pozice, kdy se obhajuje pravda a láska. Co je špatného na pravdě a lásce?
Na pravdě a lásce není špatného nic. Tenkrát jsem tím asi myslel, že pravicová strana má být pravicová a že zrazení jádrových voličů jim nepřinese nic dobrého. A to taky ve volbách nepřineslo, byť to z mého pohledu nakonec dopadlo jakžtakž dobře.
Tehdy jste v rozhovoru pro Právo nebyl schopen říct, kdo by byl vhodným nástupcem Mirka Topolánka. Stal se jím Petr Nečas. Je pro vás řekněme zárukou nové ODS?
Zatím se chová kultivovaně, po dlouhé době se nijak nenervuju ze sledování politické scény. Ministrem školství nebude ani pan Liška, ani paní Šojdrová, z čehož jsem se budil ze snu. Takže jsem celkem spokojen. A jak to v ODS vyřeší, nebo nevyřeší, se samozřejmě uvidí. Budu sledovat, jak je ta strana reformovatelná nebo jestli se může vrátit k hodnotám a idejím, protože jsem její potencionální volič.
Uvažoval byste o tom, že byste se do ODS navrátil zpět? Nebo se řídíte heslem, do jedné řeky dvakrát nevstoupíš?
Zatím jsem o návratu neuvažoval, dost mě vytěžuje škola. Na druhou stranu jsem byl v životě pouze v jediné straně a nerad bych skončil, že bych byl v sedmi nebo osmi, jako nějací jiní pánové. Snažím se chovat konzistentně, takže to nebude unáhlené rozhodnutí.
Osobně jste nikdy neuvažoval o tom aktivně vstoupit do politiky? Politická dráha vás nikdy nelákala?
Co to je vstoupit do politiky? Když otec přestal být předsedou ODS, vstoupil jsem do ODS, abych podpořil nějaké hodnoty a ideje, které ctím. Zrovna u nás na Praze 8 se mi to moc nedařilo z mnoha ohledů, které nechci rozebírat. A to je celé. Do politiky se nevstupuje jako do metra. Teď mám své občanské zaměstnání, které mě dost vysiluje. Nevím, co budu dělat na stará kolena, jestli mě bude lákat něco ovlivňovat. Ale rozhodně se zajímám o svět kolem sebe, čtu noviny, hádám se s kamarády v hospodě, takže jsem určitě homo politicus.
Jak vůbec vnímáte polistopadový vývoj? V době revoluce vám bylo devatenáct, studoval jste vysokou školu. Změnily se ideály, které jste měl tenkrát, oproti těm, které máte dnes?
17. listopadu 1989 jsem byl na Národní třídě a musím říct, že ideje, se kterými jsem šel na tu demonstraci, se moc nezměnily. Máme svobodu, to je to hlavní, nemusím se bát, že mě na Šumavě bez výstrahy zastřelí dávkou ze samopalu, ale můžu tam jet na kole. Noviny píší každé trochu něco jiného. Rozhodně nejsem z polistopadového vývoje zklamán. Všechno není skvělé, ale hlavní věci se změnily nekonečněkrát.
Jeden z nejslavnějších bonmotů té doby byl výrok sociologa Ralfa Dahrendorfa: Ústavně-politický systém je možné transformovat během šesti měsíců, ekonomiku během šesti let a občanskou společnost během šedesáti let. Kdybyste měl tato čísla okomentovat, bylo to tehdy hodně naivní?
Když se podíváte na dějiny českého národa v této kotlině, je šedesát let dost dlouhá doba, čili to bychom se asi nedočkali nikdy. Takhle se to prostě brát nedá. Lidé jsou různí, žijí v takové době, jaká je. Lidé se prostě mají chovat slušně, podle svého přesvědčení, nebát se a o něco se snažit. A jestli je to občanská společnost, nebo jaká, to už je akademická debata.
Jednou jste řekl, že tato země měla po sametové revoluci pouze dva opravdové státníky – Václava Klause a Václava Havla. Stále si to myslíte?
V životě jsem toho asi řekl hodně. Když to takhle slyším po letech, nepřijde mi to natolik šílené, abych to musel dementovat.
Jste ředitelem prestižního soukromého gymnázia, které bude mít pobočku i tady v Ostravě. Hodně se teď mluví o školném, jak vysoké školné u vás vlastně je?
Na normálním gymnáziu je to asi 40 tisíc ročně. Ale na česko-anglické škole, kde musíme platit drahé zahraniční kantory, je to 108 tisíc.
Myslíte, že naplníte kapacitu i tady v Ostravě?
V Praze máme, i při tomto na můj vkus velmi vysokém školném, asi šestinásobný přebytek zájemců. Uvidíme, jak to půjde v Ostravě. Zatím se maminky poměrně hlásí, takže v předběžných databázích se to docela plní. Samozřejmě také udělíme spoustu sociálních stipendií.
Kolik studentů má vaše pražská škola?
Okolo sedmi set studentů a žáků. Tady v Ostravě to bude malé, jedna třída v ročníku, právě abychom si mohli vybírat a studovaly tady nadané a šikovné děti.
Kde všude se uplatňují vaši absolventi?
Je to poměrně široké. Více tedy chodí na přírodovědné obory, než je tomu zvykem ve zbytku republiky. Možná je to tím, že jsem matematik a všichni ředitelé poboček jsou také matematici nebo chemici. Poslední rok řada absolventů odešla studovat do ciziny. Jinak ten rozptyl je veliký a statistický soubor malý.
Lze tedy říci, že každý, kdo vystuduje PORG, se dostane na vysokou školu?
To už ale dnes může říct skoro každý. Vysokých škol je totiž tolik, že už to není žádné kritérium. To bývalo kdysi, že jsme se chlubili, že máme 98,9 % úspěšnost. Teď už na vysokou školu vezmou každého, i když samozřejmě záleží na jakou.
Citelně byste tedy zredukoval počet vysokých škol u nás?
Ani bych je neredukoval. Ale když to budou lidé třeba platit, ukáže se, jestli jim stojí za to chodit šest let do školy, která má poměrně malý smysl. Nikdo třeba neví, když jste vystudoval mezinárodní studia, co jste vystudoval a co z vás bude. Takže v tom bych byl přísnější. Doba a celá Evropa jde však proti tomu. Můžeme si to proto tady vyprávět ve studiu, ale výsledek bude opačný. Já nevidím žádné štěstí v tom, že budeme mít o 20 % víc vysokoškoláků…
Hodně se mluví o školném na vysokých školách, strop byl nastaven na 20.000 za školní rok. Líbí se vám systém školného, jak ho teď navrhuje vznikající trojkoalice, nebo byste byl tvrdší?
Systém má být jednoduchý a spravedlivý. Nevidím důvod, proč někdo, kdo třeba tady v Ostravě v devatenácti letech řídí trolejbus, má doplácet na někoho, kdo studuje vysokou školu. Stát by měl podporovat mladé lidi řekněme do pětadvaceti, a to že si pak k tomu ještě studuje, by mělo být jeho rozhodnutí.
Už teď se ozývají některé vysoké školy a brání se tomu, protože se obávají, že se zavedením školného skončí dotace státu. Chápete jejich obavy, nebo se jim divíte?
Nechci se pustit do křížku s vysokými školami, ale jejich lobby je tak silná, že s tím žádný ministr teď ani potom nehne. Školy si určitě vylobbují jak dotaci, tak školné a ještě něco navíc, a přitom budou tvrdit, že mají stále málo. Ale to je asi realita, ve které žijeme.
Chtěl byste být někdy ministrem školství?
Ministr školství je tolik ohraničen zespoda mocí krajů, které také školství řídí, že jeho role je spíše jet na olympiádu a 1. září pohladit holčičku po vlasech a předat kytičku. Je to teď pohodové zaměstnání, takže proč ne. Ale možnost něco změnit je pro ministra velmi malá.
Funkce ministra je prostě čím dál tím víc formálnější, byť to má veliký význam, protože vzdělání by mělo být napříč republikou plus mínus jednotné. Snad se to ještě udrží.
Přesto, kdybyste byl ministrem školství, co byste navrhoval, co byste změnil, abyste nebyl pouze formálním ministrem školství?
Kdybych měl tu politickou, zrušil bych školský zákon, který má asi 130 stran, nechal bych tak dvě. Zrušil bych zákon o pedagogických pracovnících, který klade všemožné nesmyslné požadavky, které stejně ve většině škol nikdo neplní. Určitě bych se snažil, aby se peníze do školství striktně dělily počtem dětí a školy je dostaly v podobě nějakého voucheru, čímž by nedocházelo k podivnému přerozdělování. To jsou tři priority, kterými bych začal. Určitě by to mělo zásadní vliv na české školství, ale to si můžeme povídat pohádku, nebo co bych dělal, kdybych byl kosmonautem.
Jaká je úplně největší slabina českého školství?
Rigidnost, nemožnost reagovat na nové trendy. Školy jsou pořád unifikovány shora, teď nově státní maturitou. Není jasná zodpovědnost ředitele ke zřizovateli. Ředitelé mají malé pravomoci, všechno mají nadiktované – kolik mají komu platit, co mají učit, jak mají dělat přijímačky, maturitu. Školu má řídit ředitel. Teď to ředitele ničí a jen ti nejaktivnější vybojují nějakou činnost.
Takže co nejméně státní direkce?
Státní direkce musí být. Děti mají chodit do školy v šesti letech, mají být nějaké standardy, co mají umět. Ale v běžných věcech není důvod, aby to rozhodovali v Karmelické nebo nově na krajích. Školu má řídit ředitel, má ji vtisknout nějaký duch. Frýdek Místek se má chlubit svým gymnáziem a ředitel má být vážená osoba, a ne nějaký polostátní úředník, který vyplňuje výkazy.
Vytvoříme nejlepší vzdělávací systém v Evropě, řekl na kongresu ODS před dvěma lety Petr Nečas. Lze o nastíněném projektu trojkoalice ODS, TOP09 a Věcí veřejných hovořit jako o nejlepším vzdělávacím systému Evropy? Budou nám brzy závidět vyspělé západoevropské země?
Některé nám můžou závidět už dnes. Naše školství není vůbec špatné, zvláště první stupeň základních škol, ale i gymnaziální vzdělávání. Čili ta věta je mnohem méně ambiciózní, než vypadá na první pohled. V řadě zemí je situace mnohem horší i z hlediska sešněrování celého systému. Třeba ve Francii nejste zaměstnancem školy, ale státu. Když potom máte konexe, učíte v Paříži, když je nemáte, skončíte na předměstí. A třeba řecké školství je známý odstrašující příklad. My jsme poměrně v popředí, školství má u nás tradici. A kdyby se to ještě podařilo racionalizovat… Přál bych si to.
Kritizoval jste systém státních maturit. To by nesvědčilo o tom, že bychom měli ambice mít nejlepší vzdělávací systém v Evropě?
Vždycky hrozí, že to sklouzne k tomu, že stát začne šíleně testovat a unifikovat. Systém by ale měl být dynamický, aby školy dokázaly měnit svoji nabídku podle toho, co si jejich studenti a jejich rodiče přejí, a zároveň držet nějaké hodnoty, které jsou nadčasové. To už je ale téma na nějaký esej.
Máte tři děti, časově náročnou práci. Máte ještě vůbec čas na svoje koníčky – cyklistiku a šachy?
Zrovna v neděli jsem jel Krále Krkonoš, 210 kilometrů, a včera jsem hrál šachy, poslední kolo nějakého turnaje. Takže čas na to si ještě držím, abych dokavad žiju, ještě něco dělal.
V šachové partii jste uhrál remízu s druhým nejlepším šachistou světa Rusem Vladimirem Kramnikem, což byl velký úspěch. To už se asi překonat nedá?
Tak ono to bylo v simultánce, navíc pospíchal někam na hokej, já zbyl jako poslední, takže mi nabídl remízu. Ale špatně jsem tehdy nehrál, drtivou většinu ostatních porazil.
Šachy jsou dobré, protože do osmdesáti let můžete doufat, že ta životní partie ještě přijde. Sice to není pravda, ale to, že jsou šachy celoživotní koníček, je na nich hezké.
Zahrajete si někdy šachy s otcem?
Šachy ne. Otec ale odebírá Československý šach, kde vždycky luští nějaké šachové úlohy. A takřka vždy, když otec přijde k nám do školy, se jde podívat na šachové utkání školního družstva v pražském přeboru.
Do šachové partie s vámi by se ale už asi nepustil? Prohrál by.
Teď by asi určitě prohrál. Ale už když mně bylo deset, byl jsem docela rovnocenný soupeř.
Jaké jsou vaše bezprostřední osobní plány?
Osobní plány? To jste mě dostala. Nevím, co bych na to řekl. Ptal jsem se svého kolegy, jaké to je, když mu bylo čtyřicet, on říkal, že má občas takové chvíle, kdy se mu zdá, že je všechno v pořádku. Tak takhle se cítím a doufám, že těch chvil bude hodně.
(redakčně kráceno)