Juneau/Unimak (Aljaška) - Globální oteplování ohrožuje mrože v Tichém oceánu, kteří jsou závislí na ledových krách. Na nich loví, odpočívají a vyvádějí mláďata. Navíc jim slouží i jako ochrana před predátory. Ledu ale ubývá, a tím i přirozeného prostředí těchto obrovských ploutvonožců, kteří už jednoduše nemají kde spočinout. Na jaře a začátkem léta se ostrov Unimak v Beringově moři západně od Aljašky stává dočasným útočištěm mrožů pacifických. Jejich kolonie tu odpočívají cestou na sever k ledovým krám Čukotského moře. Pro mrože je to vyčerpávající přesun, během roku urazí až tři tisíce kilometrů.
Mroži dostávají vysílačku mezi lopatky
Tony Fischbach, biolog USGS:
„Mroži jsou pro národy v téhle části světa obrovsky důležití. Lovci a domorodé komunity Inupiatů a Jupiků, na nich závisí, pokud jde o jejich jídelníček. Jsou pro ně taky smyslem identity.“
Mroži tráví teplejší období roku tam, kde se pohybují ledové kry. Využívají je jako plovoucí základny, ze kterých loví, vyvádějí mladé nebo se skrývají před predátory. Kvůli globálnímu oteplování ale ledu ubývá rychleji než dřív. Vědci chtějí přijít na to, jestli tahle skutečnost ovlivňuje chování mrožů. Vyvinuli proto speciální satelitní vysílač, který jde připevnit na tělo mrože a mapuje jeho pohyb. Nelze totiž používat obvyklé metody sledování, jako přelety letadlem, kdy jsou zvířata sledována pomocí rádia. Tak rozsáhlé oblasti není možno letadlem obsáhnout. Naštěstí v téhle části světa, díky blízkosti pólu, poměrně často přelétají satelity. A ty se využívají na to, aby zachytily signály z mrožích vysílaček. Díky Dopplerově efektu dokážou satelity určit, kde přesně vysílačka je, a ona na druhou stranu zvládne vyslat zpětně malý balíček dat.
Prizma (zdroj: ČT24)
Mroží jídelníček je pestrý, živí se totiž sasankami, korýši, červy a mořskými okurkami z mořského dna. Potápí se obyčejně do hloubky 100 metrů. Jestli se vydají ještě hlouběji nebo víc na sever, pomůžou objasnit informace z vysílaček vědcům, stejně jako otázku, jak mroži reagují na změny ve svém přirozeném prostředí. Způsob vychvaluje i Tony Fischbach, biolog USGS: „Na téhle technologii je krásné, že se dozvíme o mrožích nejrůznější věci: jak se pohybují a jak tráví čas, kdy se krmí, a kdy ne. A zvládneme to bez použití uspávacích prostředků. Jednoduše jim tuhle vysílačku umístíme mezi lopatky. My používáme samostříl, na ruské straně zase kopí. Přiblíží se k mroži zezadu a připevní vysílačku mezi lopatky. Kopí projde kůží a zachytí se. Pro zvířata to nic není, mroži takhle nemůžete ublížit. Na rozdíl od uspávacích prostředků, ty vždycky představují pro zvířata riziko.“
Vysílačky zaznamenávají pozici, hloubku a dobu ponoru. Shromážděná data pomůžou vědcům zmapovat místa, kde se mroži krmí. Porovnají taky, jak jsou na tom mroži, kteří se za potravou vydávají ze břehu, a ti, kteří loví z ledových ker na otevřeném moři. Informace jsou zásadní nejen pro sledování populace mrožů, ale taky třeba pro rozvoj těžby ropy na otevřeném moři. Je potřeba vědět, kterým oblastem se raději vyhnout.