Vladimír Mlynář: Do PPF jsem žádné státní tajemství neodnesl

Praha – Odchod bývalého poradce expremiéra Fischera do služeb miliardáře Petra Kellnera a jeho finanční skupiny PPF způsobil velké mediální pozdvižení. Sám Vladimír Mlynář svůj přestup komentuje tak, že se nejedná o nic mimořádného a politici takto mění kariéru celkem často. Veřejnost zároveň přesvědčuje o tom, že své bývalé postavení v úřednickém kabinetu nezneužije. Žádné tajné informace – pro PPF užitečné – prý ani nezná. Pro finanční skupinu, která v Česku ovládá množství významných firem bude především zprostředkovávat styky s veřejným sektorem a politiky. Označení lobbista se ale brání.

Podle Vladimíra Mlynáře v tuzemsku označení lobbista s sebou nese negativní konotace. „V Čechách si každý představí, že lobbista nosí igelitky s penězi. Je to skoro nadávka,“ prohlašuje s tím, že sám se tomuto označení vyhýbá. Nejblíže má prý jeho profese k oblasti PR a komunikace. Kvůli své nové kariéře se ale provinile necítí. Podobně se zachovali i jiní politici či bývalí ministři. On sám prý navíc neodešel z politické funkce. „Z volené politiky jsem odešel už před čtyřmi lety,“ konstatuje Mlynář.

Někdejší novinář a člen vlády si není vědom, že by svým odchodem do soukromé sféry byznysu porušil nějaká pravidla či nepsané normy. „Já jsem odešel z pozice, která vůbec není nositelem žádného státního tajemství,“ ubezpečuje Mlynář. Sice byl na místě premiérského poradce v pozici vlivu, je ale přesvědčen že nyní v PPF bude jeho vliv mnohem větší. Svůj téměř okamžitý přechod ze Strakovy akademie do služeb finančního magnáta rovněž vysvětluje tím, že po ukončení smlouvy nedostal žádné odstupné a potřeboval se „nějak živit“. „Já jsem si dal čtrnáct dní volno a šel jsem do práce,“ objasňuje svou situaci nový člen vedení PPF.

Státu budu vysvětlovat názory PPF

Mlynářova nová funkce v PPF se oficiálně jmenuje Chief of Public and Government Affairs. Jak sám říká, jeho úkolem bude zprostředkovávat politikům a veřejným představitelům argumenty a názory PPF na spousty věcí, jež stát ovlivňuje. Tato funkce je dle jeho mínění běžná ve většině velkých korporací. Firmy takového formátu jsou totiž tak veliké, že ke státu mají jiné vztahy, než je pouze byznys. „Tyto korporace chtějí mít lidi, kteří mají přístup k politikům. Znají je, vědí, jak politici uvažují, a umí argumenty podat tak, aby tomu politici rozuměli. To je největší know-how,“ myslí si Mlynář.

Mlynář o přechodu politiků do byznysu:

„Podobně jako já přede mnou učinili i ostatní bývalí politici, například Pavel Mertlík odešel do Raiffeisenbank, Jiří Rusnok do ING, Martin Jahn do Volkswagenu.“

Bývalý šéfporadce úřednického premiéra Jana Fischera již dříve v médiích popřel, že by díky působení na vládě mohl mít nějaké informace, jež by využil v práci pro PPF. Dohady se týkaly především otázky ekologického supertendru, jehož se účastnila právě finanční skupina PPF, ta však byla ze soutěže tehdejším ministrem financí Janotou vyřazena. „Já to považuji za krok, nad kterým pozvedám obočí a moc mu nerozumím,“ komentuje vyloučení PPF Mlynář. Podle něj je v zájmu státu, aby v soutěži bylo co nejvíce účastníků. Vylučuje ovšem, že by se zadáváním zakázky na odstranění ekologických škod měl cokoliv společného.

Kellner není Kožený

Vladimír Mlynář o svém novém šéfovi říká, že je velmi sympatický, Kellnera si rovněž váží pro to, co dokázal. „On je někdo, kdo tady vybudoval něco, co požívá slušnou úctu. Vybudoval to bez afér, bez skandálu,“ prohlašuje o Kellnerovi a dodává, že úspěch skupiny PPF považuje za symbol pozitivních změn, které s sebou přinesla ekonomická transformace po roce 1989. Petr Kellner je známý tím, že se vyhýbá kontaktu s médii a veřejností, neexistuje ani příliš fotek s jeho podobou. Mlynář však soudí, že jeho příchodem se v této záležitosti nic nezmění. „Možná právě proto mě do PPF přivedl, aby se dál nemusel objevovat na veřejnosti,“ dodává s úsměvem.