Sovětská armáda zabrala ve východním Německu území o velikosti Karlovarského kraje

Berlín - Ještě v létě roku 1990, více než půl roku po pádu Berlínské zdi, se na území bývalé Německé demokratické republiky (NDR) nacházelo přes půl milionu sovětských vojáků a jejich rodinných příslušníků. Sovětský svaz se rozpadal a Německo naopak sjednocovalo. Zajištění odsunu sovětských jednotek bylo jednou z hlavních priorit bonnské vlády. Nastala velmi komplikovaná jednání, která nakonec přinesla své ovoce – právě 22. srpna 1990 se akce rozběhla, ale poslední sovětské jednotky odešly až v roce 1994.

NDR byla ekonomicky nejúspěšnějším a zahraničněpoliticky nejdůležitějším satelitem Sovětského svazu. Na bezpečné zajištění své západní výspy proti NATO neváhala Moskva obětovat nemalé prostředky. Rudá armáda zůstala na území, které dobyla ve druhé světové válce zpočátku údajně proto, aby zajišťovala plnění Postupimské dohody. Mimo jiné hlídala západní hranici a dohlížela na demontáže průmyslových zařízení. 

Od počátku však sovětské jednotky v NDR primárně sloužily k prosazování vojenskopolitických cílů Sovětského svazu. Jasně se to ukázalo za první berlínské krize v letech 1948 až 1949, kdy se podílely na blokádě západních sektorů města i při lidovém povstání v NDR 17. června 1953. Tehdy vyhlásilo sovětské velení na území celé republiky výjimečný stav a rozehnalo demonstrace pomocí tanků. Minimálně 50 lidí zaplatilo za kritiku režimu životem, další tisíce skončily za mřížemi. Sovětské síly sídlící v NDR se podílely i na okupaci Československa v srpnu 1968. 

Východní Němci museli tolerovat na svém území až půl milionu sovětských vojáků

Status sovětských jednotek v NDR se formálně změnil v roce 1955, kdy země získala suverenitu a stala se členem Varšavského paktu. „Dočasný“ pobyt „bratrské“ armády na území ovládaném východním Berlínem upravovala smlouva z roku 1957, která stanovila, že síla sovětských jednotek i jejich umístění bude podléhat souhlasu německé strany. V praxi si však sovětští velitelé dělali celkem to, co chtěli. Kapacity starých pruských kasáren a objektů wehrmachtu přestaly stačit hned po válce, a tak Sověti celkem živelně zabírali okolní krajinu. V zemi vyrostla řada ilegálních střelnic, tankodromů či letišť, některé i v přírodních rezervacích. Koncem 80. let už Sověti ovládali území o rozloze Karlovarského kraje. Co se dělo za ploty a zdmi, které objekty chránily, nikdo z místních nevěděl. Do kontaktu se Sověty se občané NDR kromě zmíněných krizí dostávali jen občas, například když vojáci pomáhali při zvládání přírodních pohrom a technických havárií či při sklizni. 

Celkový počet sovětských vojáků, jejich rodinných příslušníků a civilních zaměstnanců v NDR se pohyboval většinou kolem 500 až 600 tisíc osob. V rozlohou i počtem obyvatel srovnatelném Československu, kde se sovětské jednotky usídlily až po roce 1968, jich bylo asi pětkrát až šestkrát méně. Sověti disponovali v NDR údajně největším vojenským kontingentem, který kdy dlouhodobě udržovala okupační mocnost v zahraničí. Čítal stovky kasáren a desítky letišť, v jeho objektech se nacházely školky, školy, obchody i zdravotnická zařízení. Sověti v zemi rozmístili tisíce tanků i kolem 200 jaderných hlavic. 

Pozůstatky po sovětské armádě ve východoněmecké Jeně
Zdroj: Wikipedia

Odsun si Němci vydobili při jednání o sjednocení Německa

Kompromisní dohodu o odsunu sovětských vojsk z Německa uzavřeli sovětský vůdce Michail Gorbačov a kancléř Helmut Kohl v červenci 1990 a stala se součástí Smlouvy dva plus čtyři (dva německé státy plus čtyři vítězné mocnosti druhé světové války), zásadního dokumentu umožňujícího sjednocení Německa. Sovětský souhlas se začleněním rozšířené Spolkové republiky do NATO byl považován za malý zázrak. Němci se museli zavázat, že nebudou usilovat o vlastnictví zbraní hromadného ničení a omezí početní sílu bundeswehru. 

Odsun sovětských vojsk z NDR, který byl slavnostně ukončen 31. srpna 1994, byl jedním z největších přesunů vojenské techniky v době míru. Transporty probíhaly většinou po moři přes baltské přístavy, ale i po železnici přes Polsko.

Invaze do Československa v srpnu 1968
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24