Reportéři ČT: Senzibilové za 30 milionů? Ministerstvo průmyslu na to má

Praha – Ve světě existuje mnoho lidí, kteří o sobě tvrdí, že dokážou cítit věci, které ostatní necítí. Schopností senzibilů se snažila využít i skupina vědců, když hodlala vyrobit detektor schopný nalézt člověka ukrytého za zdí či v tunelu. Výsledkem několikaletého úsilí byl nakonec speciální magnetometr a několik virgulí a trubiček. Pokusu určovat polohu osob pomocí měření lidského záření se vysmál i Spolek skeptiků Sysifos, udělil mu anticenu Bludný balvan. Případ mohl být pouhou kuriozitou, kdyby se ovšem na projektu nepodílel stát. Na nákladný projekt za více než 70 milionů korun tak daňoví poplatníci přispěli téměř polovinu peněz.

Inženýři Dudycha a Klaban si od svého plánu slibovali, že vytvoří přístroj schopný určit polohu člověka, který se nachází za nějakou překážkou, v plechové bedně nebo za zdí. Vynález prý měl sloužit všem, k záchraně životů při přírodních katastrofách, k odhalení teroristů. Problémem však je, že celý projekt se zakládal na vědecky poněkud sporném zkoumání lidského záření. Živé osoby měly být nalezeny takzvaným pasivním způsobem, tedy bez rentgenů, senzorů nebo vycvičených psů. O možnosti měřit elektromagnetické pole, které vyzařuje lidský organismus, pochyboval i profesor Tomáš Opatrný působící ve vládní radě pro výzkum, vývoj a inovace. Na podivnou dotaci proto upozornil.

Tomáš Opatrný o lidském záření

1Nikdy nemůžeme říct, že je to zcela nesmysl, protože ve vědě jsme neustále svědky různých překvapení. Ale je to věc, která je stejně podezřelá, jako kdyby vám někdo tvrdil, že třeba na Marsově měsíčku Phobos je panenka Barbie, a vy jste o tom pevně přesvědčení a pojďme to prozkoumat, vyšleme kosmickou misi. A dokud ji tam nevyšleme, neprozkoumáme ten měsíček, tak to nebudeme vědět.

Trubičky, virgule a fonendoskop

„Náš výzkumný záměr se naplnil. Experimentální vzory prokázaly to, že jsme šli správným směrem, i když se nestaly přímo výrobkem, který by mohl být prodáván na trhu,“ stojí si za experimentem jeden z příjemců tučné ministerské dotace Václav Klaban. Výsledkem zkoumání jsou tři užitné vzory, které patentový úřad bez důkladného zkoumání zaregistroval. Sestrojením prvního detektoru, který má sloužit k nalezení člověka, byl pověřen profesor Čechák z Brna. Podle něj přístroj lze užít k detekci lidí ukrytých v autě či tunelu. Za tři roky od jeho vzniku ale nebyl použit v praxi ani jednou. 

Výsledky měření navíc zpochybnil i odborník na elektromagnetické pole docent Luděk Pekárek. „Já myslím, že pan profesor dokázal, že je možné zachytit velice slabý magnetický signál, který má rytmus srdce. Zachytil, ovšem nikoliv magnetické pole člověka, ale pohyby auta, které se přenesly na karoserii,“ tvrdí Pekárek. Ještě větší otazníky však vyvolávají ostatní výsledky dotovaného výzkumu. Další detektor totiž musí ovládat senzibil neboli operátor. K hledání člověka za překážkou mu slouží stativ, plastové trubičky, virgule a lékařský fonendoskop.

Věříme, že to funguje. Nefunguje

Dokonce samotní autoři projektu však nedokážou vysvětlit, k čemu přesně propriety slouží. Úplně tomu nerozumí, pouze věří, že zařízení funguje. Bohužel ani toto přesvědčení se nám nepodařilo potvrdit. Při žádném z opakovaných experimentů, které Reportéři ČT spolu s vynálezci provedli, detektor ukrytého člověka nenašel. Tým profesora Klabana chtěl přitom svůj přístroj s virgulemi prodávat záchranářům a policistům. Vytvořili kvůli tomu i metodický filmový materiál, kde složitě vysvětlují, na jakém principu detektor funguje.

Dozvídáme se tedy, že senzitivní člověk dokáže s pomocí tohoto zařízení zjistit člověka za překážkou díky hydroidnímu záření. To prý vyzařuje z krevního řečiště každého živého člověka. Podle docenta Rojka ale toto zaření není nijak registrovatelné, sensibilové ho pouze „cítí“. „Pokud principiálně neexistuje zařízení na objektivní registraci hydroidního záření, tak do té doby je to přinejlepším hypotéza o existenci hydroidního záření,“ vysvětluje fyzik Milan Rojko z plzeňské pedagogické fakulty.

Je to proti fyzikálním zákonům

Poslední z přístrojů zase údajně pracuje na principu měření takzvaného zemního záření. Člověka za překážkou tak zjistí tím, že zachytí nanočástice, které dotyčný vyzařuje. „Nanočástice neprojdou ani přes plíšek, natož přes nějakou stěnu,“ oponuje způsobu měření docent Pekárek a dodává, že celý princip je proti všem známým fyzikálním zákonům.

A co na celou kauzu říká ministerstvo? To je i nadále přesvědčeno, že šlo správným směrem. Projekt prý zhodnotily nezávislé posudky, jež potvrdily, že přínosy projektu lze očekávat v bezpečnostní oblasti a při záchranářských akcích. Tyto posudky jsou ale veřejnosti nepřístupné. K milionové dotaci, jejímž výsledkem je sada trubiček a virgulí, se nechtěli vyjadřovat ani ministerští úředníci, ani šéf rezortu Martin Kocourek.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Více fotek
  • Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93792.jpg
  • Virgule autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/448/44787.jpg
  • Senzibilovi se nepodařilo ani jednou správně určit polohu člověka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1908/190726.jpg
  • Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/905/90482.jpg