„Jaderná energetika je běh na dlouhou trať,“ říká Dana Drábová

Česká republika bude mít zastoupení v Radě guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Podle tuzemské víceméně ustálené zvyklosti tento post obsadí šéf Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, v současnosti Dana Drábová. Na post guvernéra se tak vrátí po šesti letech. Je to přitom v době, kdy se z jaderné energetiky stalo velké téma, hovoří se o jaderné renesanci. I současná česká vláda ve svém vládním prohlášení deklarovala příklon k jádru. Zavázala se dostavět další bloky Temelína, zmodernizovat Jadernou elektrárnu Dukovany a najít místo pro úložiště vyhořelého jaderného paliva. Hostem Interview ČT24 z 31. srpna byla Dana Drábová. Ptal se František Lutonský.

O vašem vyslání do Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) by měla zítra rozhodovat vláda. Co je to vlastně za post? Jak důležitý je to post?
Rada guvernérů podle statutu MAAE vykonává něco jako funkci správní rady. Takže agenturu vlastně řídí mezi dvěma generálními konferencemi, což je vrcholný orgán této instituce.

Vracíte se tam po šesti letech, protože už jste tam působila v letech 2002 - 2004. Na co všechno tím pádem bude mít Česká republika ve vaší osobě vliv?
Česká republika bude mít hlasovací právo, takže bude spoluovlivňovat, jakým způsobem se MAAE postaví například k jaderným programům Severní Koreje. Pravděpodobně bude ještě také stále horké téma Írán. To znamená oblast nešíření jaderných zbraní a toho, jak členské státy dodržují v této oblasti své závazky. A pokud tam MAAE shledá nějaké nesrovnalosti, rada guvernérů rozhoduje o tom, jestli navrhne Radě bezpečnosti OSN nějaké sankce. V posledních letech jsme to mohli vidět třeba na případu Íránu.

Je to tak, že rozhodujete sama za sebe, nebo to konzultujete s Vládou České republiky?
V žádném případě. Guvernér je zástupce členského státu. Není tam sám za sebe. Přichází tam s mandátem, který musí být vnitrostátně dohodnut.

Proč se na to ptám? Prý se uvažovalo i o možnosti, že by tam usedl bývalý premiér Mirek Topolánek. Je to reálné?
O tom nic nevím a považuju to za čistou spekulaci. Materiál, který zítra projedná vláda, vznikal v úzké spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí, prošel meziresortním připomínkovým řízením. A připomínky k tomu, kdo by měl funkci guvernéra zastávat, jsme nezaznamenali. Proto tu vlnku okolo expremiéra Topolánka považuju spíše za spekulaci.

Je to tak, že prostě bývá zvykem, že tam většinou usedá šéf Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, případně jeho ekvivalentu v zahraničí?
Je to obvyklé u některých zemí – Česká republika, Švédsko, Slovensko mají stejný mechanismus, ale to je dáno spíše ustálenou zvyklostí. Může to být i jinak, je řada zemí, které zastupují vrcholní diplomaté.

Ve vaší funkci jste od roku 1999. Zažíváte tak v podstatě už osmou vládu. Některé vlády zmiňovaly ve svých vládních prohlášeních jadernou energii okrajově, některé vůbec. Pak přišla vláda, která toto téma odsunula na okraj, potom vláda, která si to zakázala úplně. Až jsme u vlády, která chce dostavět další bloky Temelína, zmodernizovat Dukovany a hledat místo pro úložiště jaderného odpadu. To je za těch 11 let obrovský posun?
Je to obrovský posun, ke kterému ovšem došlo i v Evropě a koneckonců v celém světě. Okolo roku 2000 jsem si opravdu nepředstavovala, že za 10 let povedeme takovéto diskuse. Asi bych byla špatný prognostik, protože takhle vážné, seriózní a racionální diskuse o jaderné energetice jsem očekávala okolo roku 2020, možná ještě později.
Ukazuje se, že situace na trhu energetických komodit a otázka zajištění energetické bezpečnosti nabraly takové obrátky a jsou tak těžko předpověditelné, že se politici, ač velmi neradi, energetikou začali seriózně zabývat. A v takovém případě nemůžete opominout žádnou možnost, včetně té jaderné. A to přesto, že to politikům žádnou velkou radost nedělá, protože málokteré téma je tak kontroverzní.

Tahle myšlenka prodělala za jedenáct a více let velký vývoj. Nemůže se to otočit zase jiným směrem?
To nemůžeme vyloučit. Na druhou stranu stále více lidí si uvědomuje, jak je ten náš pohodlný, kvalitní život, který považujeme div ne za základní lidské právo, strašně moc závislý na tom, že máme k dispozici rozumnou energii, v rozumné formě, v rozumném množství a za rozumnou cenu.

Teď by vám asi možná kdokoliv, kdo si přečetl noviny z posledního týdne, namítl, jestli to platí i v případě solárních elektráren?
Každému z energetických zdrojů se má hledat místo, které mu přináleží. Všechno to, co dnes umíme, je pořád málo na to, abychom měli levný, čistý, k životnímu prostředí přátelský a přitom v dostatečném množství dostupný energetický zdroj. Proto musíme využívat v nějaké kombinaci všechny zdroje, z nichž všechny mají své slabé i silné stránky. Poskládat energetický mix potom vyžaduje hlavně nepřemýšlet ideologicky a neprosazovat slepě jednu variantu.

Když se zeptám přímo na fotovoltaiku, co říkáte tomu, že důsledkem boomu solárních elektráren je, že každý z nás zaplatí příští rok o 20 % víc za elektřinu? Neohrožuje to samotný energetický mix? Neohrožuje to důvěru lidí v energetiku jako takovou?
Když to v tom energetickém mixu s jakýmkoliv zdrojem přeženete a nemáte na to připravenou infrastrukturu, v tomhle případě přenosové a distribuční sítě, může to způsobit slušný problém. To ale odhlížím od ceny.
Tím pádem je velmi důležité uvažovat o tom, co je v danou chvíli možné. A mít nějakou dlouhodobější vizi, kam se budou technologie, jejich ceny a možnosti vyvíjet. Bohužel za posledních 10 let jsme viděli nejenom v České republice, ale i v celé Evropě přístupy trošku ode zdi ke zdi. To energetika strašně nemá ráda.

Když se vrátím k jaderné energetice, tak má vláda v podstatě ten čtyřletý mandát na to, aby se jaderná energetika někam posunula. K tomu se ostatně i zavázala. Co lze vlastně očekávat během těch čtyř let? Co se vlastně stane?
Jaderná energetika speciálně je běh na dlouhou trať. Vždyť životní cyklus jaderné elektrárny je zhruba 100 let: potom, co si vzpomenete, že byste ji rád měl v tom energetickém mixu, to někdo musí vyprojektovat, vyrobit, postavit, budete to 60 let provozovat a pak to musíte z provozu vyřadit. Práce nejméně pro čtyři generace. To v dnešním ne úplně stabilním světě není zrovna uklidňující představa.

Kdybyste mi měla říct titulkovitě, co se za ty čtyři roky mandátu vlády stane?
Může proběhnout hodnocení vlivu na životní prostředí se všemi doprovodnými procesy. To znamená s různými odvoláními, s mezinárodními projednáními a podobně. Může být zahájeno územní řízení, tedy proces rozhodnutí o tom, jestli bude možno umístit v lokalitě Temelín bloky Temelín 3 a 4. To jsme ale pořád ještě na začátku. Pak totiž bude následovat stavební řízení, ale to už se pravděpodobně v mandátu této vlády nestihne. Vydání stavebního povolení pro bloky Temelín 3 a 4, i kdyby šlo všechno velmi dobře, nemůžeme očekávat dříve než v roce 2015.

Co se během těch čtyř let může stát kromě toho, že děláme nějaké přípravné kroky k tomu, aby bylo stavební řízení vůbec zahájeno?
Případný investor se bude připravovat na spolupráci s dodavatelem. Toho si musí napřed vybrat a musí si velmi pečlivě ošetřit smlouvu. Jedná se opravdu o obrovskou investici, a když nebude smlouva natolik dobrá, aby ošetřovala, že to bude podle harmonogramu a za dohodnuté peníze, může to vést k docela slušným komplikacím.
Podívejte se dnes na rozestavěné Olkiluoto ve Finsku. Měla to být výkladní skříň renesance jaderné energetiky v Evropě. Hrubě se to nepovedlo. Z původních zhruba 3,3 miliard euro dnes rozpočet dosahuje 5,5 miliardy a bude to ještě víc. Ale hlavní komplikace je, že investor, finská společnost TVO, měla smlouvou zajištěnou dodávku proudu z Olkiluota už od roku 2010.
To, že elektrárna není postavena včas nebo není dodržen rozpočet, znamená pro investora velkou komplikaci. Mimochodem je to jedno z úzkých míst jaderné energetiky, protože na konci 20. století se málokdy podařilo postavit jadernou elektrárnu podle harmonogramu a za původní rozpočet.

V takovém případě by možná opět leckdo namítl, proč se do toho vůbec pouštět, když to není tak jisté a záleží to na něčem tak vrtkavém, jako jsou třeba volby do sněmovny?
To samozřejmě jaderné energetice nepřidává a také je to jeden z důvodů, proč o jaderné elektrárny nebyl moc velký zájem. Počáteční investice je prostě velmi vysoká, takže investor se dnes neobejde bez půjčených peněz. Finanční kruhy přitom považují tyto investice pořád za neatraktivní, protože jsou docela rizikové a mají velmi dlouhou dobu návratnosti.
Spojené státy americké proto přistoupily k masivním státním garancím, které mají riziko snižovat. Ne, že by to platil stát. Stát garantuje, že například legislativní prostředí bude do té míry stabilní, že to investici neohrozí, pokud nedojdeme k nějakým novým znalostem, novým poznatkům. V České republice ale takový přístup spíše nepředpokládám.

Proces výběru firmy, která dostaví Temelín, jde po své nezávislé ose, jde i mimo posuzování vlivu na životní prostředí?
Ano, ale do posuzování vlivu na životní prostředí to vstupuje. Když chtěl ČEZ zahájit posuzování vlivu na životní prostředí, musel alespoň rámcově říct, jaké reaktory připadají v úvahu a jaké jsou nejhorší možné parametry, které mohou životní prostředí ovlivňovat.
Někdy se tomu říká obalová metoda. V zásadě jde o to: elektrárnu ať dodá, kdo chce, ale musí to být tlakovodní reaktor chlazený a moderovaný lehkou vodou, který bude mít výkon od 1000 do 1600 megawattů. Tím je pak trošku předurčeno, kdo co mohl nabídnout. Také se tak stalo. Dnes máme na stole tři uchazeče, z nichž není možno jakéhokoliv z nich předem diskvalifikovat nebo favorizovat.

U diskvalifikace bych se na chvilku zastavil. Ruské noviny píší o tom, že česká vláda udělá všechno pro to, aby vyřadila ruskou firmu Atomstrojexport. Je to logické, když tato vláda veřejně deklaruje, že má obavy ze závislosti na ruských zdrojích?
Zaplaťpánbůh, že úlohou našeho úřadu je rozhodovat jenom o tom, jestli daný projekt splňuje bezpečnostní požadavky. V každém případě rozhodování o dodavateli bude velmi složité. Budou do ní vstupovat ekonomické, geopolitické aspekty i aspekty orientace České republiky tam či onam.

V tuto chvíli je studie o vlivu dvou chystaných temelínských bloků na životní prostředí hotová. Připomínkují ji Němci, Rakušané. Dali jste už nějaké stanovisko ministerstvu životního prostředí?
Dali a upozornili jsme i na některé věci, které by bylo v dalším procesu hodnocení vlivu na životní prostředí záhodno lépe zpracovat a doplnit o další údaje.
Zaměřili jsme na dvě věci. První byla otázka nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady, která nebyla úplně do detailů zpracovaná ze strany oznamovatele, tedy ČEZu. Nechci říci, že by v té studii mělo být (jak často požadují nevládní organizace) rozhodnutí o tom, kde bude hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva. To není záležitost ČEZu. Je to záležitost státu, aby takové místo našel a úložiště postavil a provozoval.
Podle mého názoru má mít ČEZ svoji strategii nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem. A to: bude se k vyhořelému palivu zodpovědně chovat a v danou chvíli v daném množství a formě je předá státu ke konečnému uložení. Tak je dnes nastavena legislativa.

A další věc, kterou jste vytýkali?
Zdálo se nám, že by stálo za to podrobněji zpracovat otázku hodnocení vlivu projektových nehod a vážných havárií. Ne, že by tam bylo něco špatně, ale přece jenom bychom si představovali nějakou sofistikovanější argumentaci.
Zejména u projektových nehod je zpráva poměrně stručná. Víme totiž, že zpracovatel dokumentace měl k dispozici řadu podkladů, které by se daly s výhodou použít ve veřejné diskusi o hodnocení vlivu na životní prostředí.

ČEZ se bál, aby to nevzali novináři a neudělali z toho titulky…
Nemyslím si, že je to do té míry záležitost ČEZu. Zpracovatel dokumentace se prostě rozhodl pro využití části podkladů. Možná že by stálo za to trošku to znova zvážit.

(redakčně kráceno)