„Na život po životě současná věda nestačí,“ říká Raymond Moody

Do Česka podruhé přijel se svým přednáškovým turné americký filozof a psychiatr Raymond Moody. Moody patří mezi průkopníky vědeckého zkoumání pradávné otázky života po životě. Sesbíral tisíce svědectví od lidí, kteří prožili zážitek blízkosti smrti (dnes již oficiálně uznávaný Moodyho termín), a popsal mnoho velmi společných jevů provázející tyto stavy. V 70. letech napsal na toto téma knihu Život po životě, která se stala bestsellerem v 90. letech i u nás. Ovšem jestliže u laické veřejnosti jeho knihy vzbuzují naději, vědci s jeho závěry ostře nesouhlasí. Exkluzivním hostem pořadu Události, komentáře z 1. září byl Raymond Moody. Ptal se Martin Veselovský.

 

Z vašich knih lidé čerpají naději, že po smrti přece jenom něco je. Považujete to všechno, co jste načerpal od tisíců lidí, se kterými jste mluvil, a co jste napsal do svých knih, za vědecký důkaz toho, že po smrti něco je?
Klíčové slovo je naděje. Ty zážitky bezpochyby poskytují naději. Nemůžeme přijít na žádnou jasnou alternativu, než že existuje život po životě. Nicméně je důležité si uvědomit, že současný vědecký výzkum ještě není dostatečně adekvátní, abychom na tu otázku mohli odpovědět. Je to nejdůležitější otázka naší existence, ale stále to nelze vědecky doložit.

Český matematik a skeptik Čeněk Zlatník tvrdí, že forma, jakou jste sbíral data je správná, jejich interpretace už nikoliv. Jak se díváte na podobná skeptická vyjádření?
Skeptici bylo původně filozofické hnutí ve starém Řecku, které hlásalo, že nikdy nelze dosáhnout závěrů. Jejich současní napodobitelé mnohdy ani nevědí, co to znamená. Můj názor je, že existují další racionální metody zkoumání, spíše konceptuální než vědecké, které nás posunou ve vnímání a chápání této důležité otázky.

Když u vašich knih odhlédneme od reklamního balastu, kterým jsou tyto knihy vždy obaleny, tak o čem vypovídají vaše knihy, co se z nich může člověk dozvědět?
Je důležité, že lékaři po celém světě nalezli podobné vzorce zkušeností a zážitků u lidí, kteří téměř zemřeli. Když stárneme, zjišťujeme, že velice důležitý fenomén je stesk po zemřelých. Lidé se obracejí k otázkám smrtelnosti.
Tyto zážitky nám sice neposkytují konkrétní důkazy, ale představují něco, k čemu se mohou obrátit lidé prožívající stesk spojený se stárnutím a smrtelností. Mohou tam hledat informace.
Tyto zážitky blízké smrti byly vlastně na samém počátku mé práce. V osmnácti letech, když jsem začínal se studii, jsem četl Platóna. Můžeme říct, že již v západní intelektuální tradici nalezneme v práci starých filozofů odkazy k zážitkům blízké smrti.

Mnozí z vašich kritiků vám vytýkají, že jako bernou minci berete fakt převtělování, tedy reinkarnaci?
Ať už je to fakt, nebo ne, já prostě nevím. Myslím, že jsme ztratili kontakt se svými kořeny. Ti, kdo stáli u zrodu západní intelektuální tradice, Pythagoras, Platón a další ranní filozofové, byli ti první, kteří začali hovořit o reinkarnaci. Takže je to něco, co je součástí naší tradice od samého začátku. Nezáleží na tom, jestli je to fakt, nebo ne. Je to důležitý fenomén a je důležité chápat, jaké byly počátky západního myšlení a jakou roli tam hrála myšlenka reinkarnace.

To znamená, že striktně vědecký pohled na věc pro vás není klíčový?
Vědecká metodologie ještě není adekvátní, aby dokázala vyřešit otázku života po životě. A snad ještě důležitější je, že na Západě existuje myšlenka, že existují další racionální metody výzkumu vedle vědy. Věda je stará nějakých 400 let, filozofie, logika, matematika, historie a další racionální metody výzkumu jsou stejně validní. Osobně se domnívám, že co se týče výzkumu života po životě, nedojde k průlomu na základě vědy, ale určité intelektuální práce filozofů a tak dále.
Vždy to tak bylo. Počátek vědy je vlastně to, když Galileo rozvinul experimentální metody vyvrácení či potvrzení věcí, jako je pohyb, o kterých hovořil už Aristoteles a podobně. Myslím, že přijde doba, kdy uděláme zásadní konceptuální krok vpřed, co se týče otázky života po smrti. Nebude to vědecké, první krok bude konceptuální.

(redakčně kráceno)