„Hokej není sport jen pro bohaté,“ říká Slavomír Lener

Jsme země hokejových mistrů světa, přesto o situaci v českém hokeji nelze mluvit příliš pozitivně. Klesá počet špičkových hráčů hrajících v domácích týmech, ale i „vývoz“ talentů do zahraničí, potažmo do NHL rapidně klesl. Nejproblematičtější situace je však v dětských či mládežnických týmech. Kdysi byly hokejové přípravky přeplněné a musely zájemce odmítat, dnes mají mnohdy poloviční stavy. Je to i díky mnohonásobně větší konkurenci ostatních, často podobných, ale ne tolik finančně náročných sportů. Nynější stav se chce pokusit změnit Slavomír Lener, šéftrenér Českého hokejového svazu a generální manažer české hokejové reprezentace. Na jeho plány se ho v Interview ČT24 z 8. října ptal František Lutonský.

O víkendu Česká republika uvidí startovní zápasy NHL. Kromě zážitku pro diváky to bude taky vysoká škola pro české trenéry?
Tak i pro mě. Měl jsem štěstí, že oba americké týmy tady už od pondělka denně trénují. Tréninky jsem absolvoval, měl jsem možnost s trenéry hovořit, všechno, co se dalo, jsme natočili. Na neděli organizujeme seminář pro naše špičkové trenéry. Budou tam trenéři extraligy, semifinalisté první ligy, všichni trenéři naší extraligy juniorů plus reprezentační trenéři. Celkem 55 trenérů.

Co očekáváte, že se trenéři dozvědí nového?
NHL je vynikající v coachingu takže to bude nosné téma. Tedy jak může trenér ovlivnit výkon, měnit rytmus hry, prostě jak může ovlivnit tým a soupeře svými zásahy do hry.
A v čem nám svět hodně utíká, je individuální práce s hráči. Taktika, strategie, fyzická příprava, technicko-taktická příprava. V tom jsme na stejné úrovni s NHL, Švédskem, Finskem. Ale individuální práce s hráči tak, aby se dělaly drobné věci na malém prostoru, k tomu máme hodně daleko. Takže to bude další nosný pilíř semináře.

V České republice také není v týmech až tolik peněz. Možná to bude i tím, ne?
U nás nikdy nebylo tolik peněz jako v Kanadě a nikdy u nás nebylo tolik hráčů jako v Kanadě nebo v Rusku, ale vždycky jsme s nimi drželi krok.Nemůžeme to házet na to, že je to finanční problém. To tak bylo vždycky. Kanada má 660 tisíc aktivních hráčů, my 20 tisíc. Ten poměr byl vždy v náš neprospěch, takže je to otázka kvality.

Tak jak to říkáte, by to mohlo vypadat, že v tuzemsku je největší problém v trenérech?
V celém světě je problém v trenérech, v Kanadě, ve Švédsku. Jsou trenéři hladoví po informacích a trenéři spokojení s tím, co znají a co dělají rutinně.
Naším úkolem je ještě více zmobilizovat trenéry, zaktivizovat je, probudit jejich hlad po informacích. Ale to není všechno. Trenér to musí umět předat hráčům, musí to hráče naučit. A když už to hráči během tréninku umí, zase to není všechno. Jde o to, aby to hráči dokázali přenést do zápasu. Je to hrozně dlouhý proces.

Obstojí čeští hráči v soutěžích, jako je NHL, KHL nebo finská či švédská soutěž?
Před osmi lety jsme měli 80 až 100 hráčů v NHL, dneska jich máme 50. Takže trošičku ustupujeme z pozic.
Co mě více zaráží, je otázka juniorských reprezentací. Tam se pohybujeme někde v rozmezí třetího až osmého místa. Byl bych rád, kdybychom se ustálili někde na pozicích do šestého místa a jednou za čas vylétli k medailovým pozicím. To znamená stabilizovat to. Tedy vytvořit kvalitní profesionální trenéry, kádry a stejně tak kvalitní programy pro reprezentační mužstva.

Čím to je, že nemáme dostatek kvalitních hráčů v NHL? Jestli nakonec do NHL neodcházejí sice ti nejlepší, ale pak jsou tam v podstatě průměrní?
V každém sportu můžete zaznamenat určité vlny. Jednou přijde vlna ruských hráčů, jindy českých. Teď jsou nahoře Švédové, jejich junioři neskutečně pracují, nastartovali ten program. My jsme v útlumu. Ale pevně věřím, že půjdeme zase nahoru.
Je tady spousta mladých trenérů, kteří na sobě chtějí dělat, chtějí se vzdělávat. Věřím, že nastartují novou vlnu, kdy budeme mít nejen kvalitní hráče, ale špičkové hráče. Naším cílem proto je rozšířit hráčskou základnu, abychom dali šanci co nejširšímu počtu hráčů.
Říká se, že hokej je jen pro bohaté. To není pravda. Je to středně finančně náročný sport, když to srovnám s lyžováním a dalšími sporty. Důležité ale je, aby hokej bavil děti a aby bavil i rodiče. První, kdo se otráví, jsou totiž právě rodiče. Neunesou neskutečný počet tréninků, cestování a tak dál. Takže musíme dát šanci všem, aby sportovalo co nejvíc kluků, ale i holek.
U tohoto množství hráčů pak musíme vytvořit špičkové podmínky pro hráče, kteří mají extratalent, abychom vychovali špičkové hráče, abychom měli hráče nejenom v reprezentaci, ale abychom vyprodukovali hráče do NHL, kde budou dominovat.

Když se člověk ohlédne za posledními 15 lety, tak z posledních čtyř olympiád máme dvě medaile, pak jsou tady léta 1996 až 2001, pak 2005, 2006. V současnosti jsme aktuálními mistry světa. Je to vůbec spravedlivé k českému hokeji, že říkáme, že na tom není dobře?
Mluvil jste o českém hokeji. Já jsem říkal, že problém máme v juniorských reprezentacích – věk 16 až 20 let. Tam je situace alarmující. Musíme se rychle vzpamatovat a začít dělat více. Přirovnám to k počítačům: na počítači, který fungoval před 20 lety, si dnes nepustíte ani DVD. Prostě nemůžeme žít z toho, že jsme vyhráli Nagano, že jsme byli mistři světa.
Navíc hráči, kteří letos vyhráli titul mistra světa, vyrostli v době našich největších úspěchů. Takže nesmíme být spokojeni a musíme jít dál, abychom neztratili krok se světem.

Proč je teď takový problém v hokejistech do 20 let? Kam odešli trenéři, kteří trénovali zlaté hochy z Nagana?
Někteří trenéři prostě skončili a nová generace ještě nenastoupila. Ale je to potřeba vidět v globálu. Máme méně hráčů, více nám jich odchází do zámoří, do CHL, což jsou juniorské soutěže. CHL se za posledních 10 let strašně zvedla, takže ta soutěž je pro ně atraktivní. A současně jsou soutěže u nás nedostatečně atraktivní, aby tady zůstali.
Od roku 1997 každý rok odchází 30 hráčů v juniorském věku do Severní Ameriky, to je neskutečné kvantum. Když to řekneme ve Švédsku, vůbec nechtějí věřit, že se ještě držíme na těchto pozicích, že jsme ještě schopni produkovat alespoň solidní hráče. Absolutní špičky nám ale odchází.
Naším úkolem je mladé hráče tady udržet, zabudovat je do extraligových týmů. Třeba ve Švédsku mají každý rok v lize 15 hráčů v juniorském věku, kteří pravidelně a kvalitně hrají.

Jak k tomu chcete dospět? Jak je tady chcete udržet, když kvalita soutěží jde dolů a oni mají nabídku jít do zahraničí?
Musíme přebudovat vzdělávací programy pro trenéry, musíme vytvořit lepší programy pro reprezentaci, což už se stalo. Každý rok budou junioři jezdit do Kanady a Spojených států, takže už nebudeme hrát s Polskem nebo s Maďarskem, aspoň pokud tady budu já.
Pak jde o vzdělávání trenérů u nejmenších hráčů od pěti do sedmi let. Musí tam být kvalitní trenéři, kteří dokážou děti naučit kvalitně bruslit. Teď to trénují dobře, což je dobře, ale potřebujeme k nim mít taky edukované odborníky.
Další věc je zabudovat hráče do nejvyšších soutěží, ideálně do extraligy. Pokud je tam dostaneme, máme vystaráno. A za další, potřebujeme kvalitnější juniorskou ligu. Momentálně máme v juniorské lize 22 týmů, na počet hráčů je to obrovské množství. Po této sezóně to zredukujeme na 18 týmů. Sám bych rád viděl jenom 16 nebo 14 týmů. Užší základna - větší kvalita.

Když jste zmínil nejmenší hráče, nedá mi to, abych nepřipomenul kauzu Slavie a trenéra přípravky nebo žáčků. Jak moc to uškodilo hokeji? Snažil jste se tady zbavit český hokej nálepky, že je to sport pro bohaté. Ten trenér to tam přitom sám říkal. A že by úplně nepoužíval sprostá slova, se také nedá říct. K tomu navíc přístup některých rodičů…
Řekli jsme, takhle ne, takhle hokej propagovat nechceme. Ale člověk by se na to měl vždycky podívat v globálu. Takových dílů bylo pět, a když jsem s televizí Nova o tom hovořil, říkali, že chtěli přitáhnout diváky. Další díly už byly úplně normální, nebylo tam nic, co by nám vadilo. Takže není všechno jenom černé, anebo bílé.

Je ale takové chování u trenéra výjimka?
Přirovnal bych to k situaci na našich dálnicích. Spousta řidičů jezdí podle pravidel a spousta řidičů jezdí 200 plus a absolutně nerespektuje pravidla. Tak je to ve všech činnostech. Nejsme slepí, abychom tyhle věci neviděli, nepopisovali. Ale prostě taková situace může někdy nastat.
Od té doby, co byl ten pořad odvysílán, jsem navštívil nespočetné množství zápasů i tréninků žáčků od pěti let do juniorského věku. Nesetkal jsem se s jedinou situací, kdy by trenéři nadávali rozhodčím, rozhodčí špatně pískali, rodiče by se hádali. Ale současně vím, že leckde taková situace je a leckde je i horší. Leckde je to ale mnohem lepší a funguje to. Pravda se musí hledat někde uprostřed.

Je to věc samotného klubu?
Třeba Láďa Růžička je jeden z mála, který má absolutní přehled o fungování v klubu od áčka až po nejmenší, ale i takováhle věc prostě ujede.
Dneska jsme na svazu ledního hokeje momentálně čtyři profesionálové, rok zpátky tam byl jenom jeden. Švédský svaz zaměstnává 33 profesionálních trenérů. To je ostatně jedna z mých vizí. Od 1. listopadu bych chtěl zaměstnat dalších sedm regionálních trenérů, takže nás bude vlastně jedenáct.

Co bude mít na starosti takový regionální trenér?
Monitorovat, dělat servis trenérům v nejmladších klubech po celé republice. Říct, ano, to se mi líbilo, to je potřeba zlepšit, přinést nápady, metody tréninku, dělat minisemináře pro rodiče a pro trenéry v nejmenších kategoriích od 5 do 14 let. Mělo by to být do konce března. Každý z těchto trenérů bude mít na začátku 100 hodin závazku a pak uvidíme, jak to bude fungovat.

Budou ti lidé hlídat i kvalitu tréninků versus kvalitu zápasů, aby se hokej zbavil další nepříjemné nálepky z posledních dnů, což je korupce, kdy rodiče třeba platí za umístění svého syna v první pětce?
Víme, že se to může dít, ale nemáme žádné hmatatelné důkazy. Říká se to nebo dost často to říkají rodiče hráčů, kteří jsou ve třetí lajně.
Určitě čím víc bude nezávislých pozorovatelů a regionálních trenérů, tím větší budeme mít možnost objektivizovat, jestli hráči skutečně hrají na postu, kde by měli hrát. Jde nám taky o to, aby do reprezentací i krajských reprezentací šli hráči, kteří si to zaslouží.
Takže zatím to můžeme nejvíc kontrolovat na úrovni reprezentací. A v klubech máme trenéry (ve 22 střediscích máme 22 profesionálních trenérů), kteří jsou placení od nás. Ti by měli zodpovídat za to, aby to v klubech fungovalo.

Je tady kauza legendy Jaroslava Holíka, kterou se snad zabývá už i policie. Jaký je váš pohled na to, že si Jaroslav Holík měl údajně říct o nějakých 50 tisíc korun za to, aby umístil hráče do reprezentace?
Myslím, že to nemá zapotřebí. Nevím, jak se to mohlo stát. Je na vyšetřování zjistit, jestli to tak vůbec bylo. Je těžké to hodnotit, když sám nemám důkazy. Pokud se taková věc stane, do hokeje to nepatří a už vůbec ne do reprezentačního hokeje. To je asi jediný komentář, který k tomu můžu mít.

Robert Reichel v jednom rozhovoru říkal, že zatímco za nich přípravky přetékaly a bylo těžké se tam vůbec dostat, tak teď prakticky nejdou naplnit. Je to pravda?
Je to pravda. Ne všude. Jsou kluby, které je dokážou naplnit, ale jsou kluby, a bohužel i kluby s velkou historií, kam přijde 8 nebo 12 dětí, které potom třeba ještě odpadnou.
Je to o tom vytvořit podmínky, aby děti přišly. Není to dnes jednoduché. V době počítačů a dalších sportů, které jsou časově i finančně méně náročné, jako florbal nebo fotbal. Ale taková situace není jen u nás. V Kanadě mají stejnou situaci, ubývají jim hráči a také přecházejí na florbal.A ve Švédsku taky ubývají hráči.
U nás to bolí o to více, že hráčů máme méně. Nám jde o to zastavit proces úbytku hráčů a zpopularizovat hokej na školách. Jako se musí naučit lyžovat, plavat, tak by tam bylo i bruslení. Leckde to jde. Jde jen o to do škol tu informaci dát.

A najít nějaké peníze?
Jako svaz v tomto chceme pomoct, dát k dispozici nejzákladnější výstroj zdarma, aby si ji děti mohly vzít nebo půjčovat.
Děti u sportu vydrží. Hokej je jeden z nejatraktivnějších sportů, hlavně pro kluky. Takže chceme ten sport zlevnit aspoň do začátků. Kritická doba je pak okolo devíti let věku. Tehdy začínají být rodiče trošku opotřebovaní. A pokud se třeba jejich žáček nedostane do první, druhé lajny, jsou trochu znechuceni a odpadají.
Ale zase, není to jenom náš problém. Spojený státy měly stejný problém před 15 lety. Postavila se tam spousta stadionů, hlavně v oblasti Bostonu, a pak je zavírali, protože tam neměli děti. Děti sice začaly hrát, ale rodiče nevydrželi a 44 % dětí v 9 letech skončilo.
U nás samozřejmě nejsme v Americe. Když se tady postaví jeden stadion, máme z toho obrovskou slávu. Je to otázka ekonomiky. V tomto pokulháváme za zeměmi jako Švédsko, Kanada, Spojené státy, Rusko, ale i Maďarsko. Právě Maďarsko má projekt stavby 30 zimních stadionů.

Chtěl jste také budovat hokejové akademie. Jak jste daleko?
V tomto nám Švédi utíkají a vlastně celý svět. Jde o to soustředit špičkové hráče na jedno místo. Tedy do 15 let je nechat v jejich klubech, aby nemuseli cestovat s rodiči. A od 15 let je soustředit do kvalitního střediska.
Chceme do Vánoc nastavit podmínky pro to, aby akademie dostaly licenci. Je to otázka kvalitních trenérů, kvalitních tréninků, dopoledních tréninků, zabezpečení škol, případně internátu nebo možnosti bydlet v certifikované rodině a tak dále.
Takže pokud někdo přijde s tím, že splní podmínky, příští rok to rozjedeme podle toho.

(redakčně kráceno)